Saru Bernhardt na svých plakátech věčně zpodobnil Alfons Mucha. Slavná francouzská herečka ale byla žena mnoha tváří a aktivit

Oblast kolem parku Monceau, 17. pařížský obvod, byla, a stále je, dobrá adresa. Stěhovalo se sem mnoho spisovatelů, malířů, ale i třeba slavná herečka Sarah Bernhardtová.

Čtěte také

Italové o Alfonsi Muchovi příliš nevědí, přesto ho milují – zobrazoval ženy jako bohyně

Slavní sousedé

Ve stejné ulici jako ona bydlel i její kamarád Edmond Rostand, autor Cyrana z Bergeracu. Průvodkyně Hélène Oblinová je specialistkou nejen na 17. pařížský obvod, ale právě hlavně na Saru Bernhardtovou.

„Podívejte se na tuhle fotku, je to vstupní hala jejího sídla. Vidíte, co tam visí? To je plakát inscenace Samaritánka, který vytvořil Alfons Mucha! A na něm vyobrazena Sara Bernhardtová,“ popisuje Hélène Oblinová.

I autorem Samaritánky je Edmond Rostand, pokračuje: „Potkali se ale už v roce 1895. Rostand Saře nabídl roli ve své hře Princezna z Lointaine.“ U toho ale neskončilo. Pak to byla ještě inscena L'Aiglon tedy Orlík.

„Když zkoušeli Orlíka, úderem 5. hodiny odpoledne, museli přestat. Protože se podával čaj. S Edmondem Rostandem se také vypravila do Vídně, kam jeli pro inspiraci na výrobu kostýmů právě k této inscenaci. Líbily se jí hlavně rakouské uniformy. Bylo jí 56 let, když poprvé hrála v Rostandově hře Orlík,“ vypočítává. 

Žena v mužských rolích

Jak průvodkyně vypravuje, Sarah Bernhardtová milovala mužské role. Ztvárnila Hamleta, nebo vévodu z Reichstadtu právě v Rostandově Orlíku.

„Zahrála si ale i v prvních němých filmech. Dámu s kaméliemi představila nejen poprvé v divadle, ale v roce 1912 to byl i její první dlouhometrážní film.“

Škoda, že zvuk ještě neexistoval. Sarah Bernhardtová totiž prý oplývala božským výrazným hlasem.

Lev místo domácího mazlíčka

Naše vycházka pomalu končí, díky Saře Bernhardtová se 17. obvod stal tak trochu divočinou.

Čtěte také

Film je součást života, myslí si ředitelka pařížského kina, které promítá už od roku 1914

„Sem do čtvrti si přemístila i svůj zvěřinec. Sarah Bernhardtová totiž milovala zvířata a vlastnila i několik šelem, geparda a lva. Ovšem proti tomu se zvedl vlna nevole a petice. Lidé se prostě začali bát. A tak se šelem musela zbavit,“ přidává historku Hélène Oblinová.

Prý do muzea přírodních věd, dodává průvodkyně. Až na tento, řekněme, přešlap, byla Sarah Bernhardtová respektovanou a dodnes je. Dokládá to množství výstav i kulturních akcí, které si letos připomínají sto let od jejího úmrtí.