Film je součást života, myslí si ředitelka pařížského kina, které promítá už od roku 1914

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Kino Maxe Lindera nese svůj název od roku 1914. Sál si koupil přímo známý komik, protože se chtěl se svými filmy více přiblížit publiku
0:00
/
0:00

Kinematografie byla před více než sto lety teprve na svém začátku, ve Francii jí ale patřilo výsadní postavení. Takzvané sedmé umění tak mělo, zvlášť v Paříži, na růžích ustláno. Mnoho vlivných mecenášů neváhalo a zakládalo první promítací veřejné sály. Svou kapacitou se vyrovnají i těm dnešním. K těm, která mají jeden z největších sálů v Paříži, patří kino Max Linder.

Na bulváru Poissonnière je stále ruch a to ve dne v noci. A přitom se na čísle 24 tak trochu psala historie francouzské kinematografie. V předsálí si dávám sraz s ředitelkou kina Claudine Cornillatovou.

Začátky francouzské kinematografie

Nacházíme se v kině Maxe Lindera, které nese svůj název už od roku 1914. Sál si koupil přímo známý komik Max Linder, protože se chtěl se svými filmy více přiblížit publiku,“ uvádí mě do historie.

Už v té době tento herec patřil k hvězdám němého francouzského filmu. A to i na mezinárodní úrovni. Max se svými krátkými snímky se stal nejspíš první globální hvězdou stříbrného plátna.

„Sedíme tady v kině, které má za sebou skutečně zajímavou historii a které vystřídalo hodně různorodých majitelů. Naše společnost ho vede od roku 2004. A ve stejné době jsem se stala ředitelkou. Je to kino s jedním sálem, s jedním ohromným plátnem. Moderní architekturu tohoto kina představují tři podlaží, tři úrovně sálu. Vypadá tak trochu jako divadlo. Kapacita hlediště je 560 míst,“ pokračuje Claudine.

Specifické snímky pro vybrané publikum

Ve Francii stále platí pravidlo 35 procent publika, jak mi říká ředitelka před plakátem filmu Mandibules francouzského režiséra Quentina Dupieux. Právě tuhle komedii naprogramovali na slavnostní otevření po sedmi měsících.

Snímky tohoto režiséra jsou specifické a mají své konkrétní publikum. A to přesně odpovídá naší dramaturgii. Buď se totiž zaměřujeme na anglosaské autorské filmy anebo právě na ty, které jsou nezávislé a mají menší produkci,“ vysvětluje.

Jedinečný sál i program přes sto let

Když jsem se bavila s lidmi, všichni mi dali za pravdu, jak moc jim kinematografie chyběla. Kino je jedním z míst, kde lidé nejčastěji tráví volný čas. Film je tak skutečnou součástí života. Promítání v sále nemůžete jen tak nahradit. I když teď všichni koukají na streamovací kanály na internetu. To se ale s kinem vůbec nedá srovnat,“ dodává rezolutně Claudine Cornillatová, ředitelka kina Max Linder Panorama.

Už před více než sto lety nabádal dobový tisk k návštěvě kina Max Linder a psal o krásném sále s jedinečným programem. A to vlastně platí dodnes.

autoři: Marie Sýkorová , | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio

Související