Italové o Alfonsi Muchovi příliš nevědí, přesto ho milují – zobrazoval ženy jako bohyně

Může být Alfons Mucha v Itálii populárnější než Grande Paolo? Nemá k tomu daleko, na druhou stranu ale Italové na rozdíl od fotbalisty Pavla Nedvěda moc netuší, že Alfons Mucha byl Čech. V Dóžecím paláci v Janově si až do 18. září mohou návštěvníci prohlédnout na 220 secesních artefaktů, mezi nimiž převažují hlavně plakáty tohoto krále secese. Co je zajímavé – Italové poznají tvorbu Muchy téměř kdekoliv, o jeho životě však nevědí vůbec nic.

Elvira Bonfantiová má v Dóžecím paláci na starost komunikaci a československého novináře, jak říká, zřejmě ještě nikdy neviděla. Nakonec mi sežene kurátora galerie Wolfsoniana, kde je výstava Alfonse Muchy k shlédnutí. Je jím Matteo Fochessati, sympatický čtyřicátník, který toho ví o Muchovi hodně.

Říká, že mnoho Italů ho napodobovalo, že se stal průkopníkem secese v Itálii. Výstava je podle něj zajímavá svou pestrostí – je rozdělena do devíti jednotlivých sekcí, v jedné je divadlo, v další běžný život, poté ženské postavy a v další třeba květinové téma.

Téměř každý Ital, když se podívá zejména na reklamní plakát, nebo na ženy, které zobrazoval, tak je hned doma. Na druhou stranu ale jméno autora zůstává mnohým neznámé.

Čtěte také

Matteo Focchessati má pravdu. Mluvil jsem s několika návštěvníky, mnozí sem přišli proto, že jim postavy na oficiálním plakátu k výstavě připadaly povědomé, na stranu druhou o jejich autorovi téměř nic nevědí.


Výstava se na konci dubna přestěhovala z Milána do přístavního města Janova, kde byla představena v místním nejprestižnějším výstavním prostoru Palazzo Ducale, pod stejným názvem: Alfons Mucha e le atmosfere art nouveau. K vidění zde bude od až do 18. září letošního roku více než 220 secesních artefaktů.

Mladá studentka Sonia viděla výstavu už v Miláně a byla jí naprosto nadšená, zejména z barev a ze způsobu, jakým Mucha viděl ženy. Neváhala proto ani chvíli a zajela i do Janova podívat se na výstavu znovu. Když se jí ale zeptám na autora, tak očima hledá vedle plakátů jeho jméno a přiznává se mi, že o jeho životě vůbec nic neví.

V nádherném paláci je poměrně dost lidí, ostatně v Miláně jich vidělo výstavu na šedesát tisíc, v místnostech je příjemně, zatímco venku pětatřicet stupňů, Janov není tak úplně turistické město, rozhodně to není Řím nebo Florencie, ale přesto tu najdeme i návštěvníky ze zahraničí.

Dám se do řeči s jedním starším mužem, který mi říká, že ho umění zajímá a hodně o něm přečetl, líbí se mu, jak Mucha dokázal idealizovat ženy, ukazuje je v nádherných pastelových barvách v snových kombinacích, jméno autora pro něj není neznámé.

Alfons Mucha

Při rozhovoru s ním si znovu uvědomuji, jak je umění Muchovo nadčasové, jak zlidovělo, vždyť jeho krabičky na sušenky, se prodávají na březích Seiny dosud. A na jeho výstavy nechodí pouze umělci, ale všichni, které jeho tvorba oslovila.

Příkladem je i tento muž, když se ho ptám, jestli je profesorem umění, tak se směje. „Kdepak, jsem zubař ze Švédska,“ říká.

autor: jšm
Spustit audio