Rozhovor s Janem Tamášem, jedním z občanských aktivistů, kteří drželi protestní hladovku proti umístění radaru v Brdech o morální podpoře u nás i ze zahraničí, inspirací M. Gándhím, hladovce jako nástroji politického protestu i o řetězové hladovce

r_2100x1400_radiozurnal.png
r_2100x1400_radiozurnal.png
O půlnoci ukončili občanští aktivisté Jan Tamáš a Jan Bednář po jednadvaceti dnech hladovku, kterou drželi na protest proti postupu vlády ve věci radaru americké protiraketové obrany v českých Brdech. Ukončili i přesto, že ani jeden ze tří cílů, který si vytkli, nebyl splněn. Zato ale přitáhli k plánu na řetězovou demonstrativní hladovku sociálnědemokratické politiky a některé herce a publicisty. Na počátku toho všeho byla deklarovaná snaha o prohloubení veřejné diskuse o radaru v Česku. Uvidíme,jak se záměr podařil. Začíná úterních Dvacet minut Radiožurnálu, zdraví vás Martin Veselovský. A pozvání do Dvaceti minut přijal jeden z hladovkářů a předseda Humanistické strany Jan Tamáš, dobrý den.

Jan TAMÁŠ, předseda Humanistické strany:
Dobrý den.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Jak vám je po těch jednadvaceti dnech?

Jan TAMÁŠ, předseda Humanistické strany:
No, tak fyzicky nic moc. Je to přeci jen znát tři týdny bez jídla, ale psychicky se cítím dobře a myslím, že je to především díky té morální podpoře, které se nám dostalo jak tady z České republiky, tak především ze zahraničí, kdy jsme dostali pozitivní dopisy od takových lidí jako je třeba místopředsedkyně Evropského parlamentu Luisa Morgantini, nebo prezidentská kandidátka za Stranu zelených ve Spojených státech Cynthia McKinney nebo americký kongresman Kucinich a další.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Zůstaňme, ještě prosím, chvíli u samotné hladovky. Proč jste zhubl jen o nějaká čtyři kila, jak jsem si přečetl a kolega Bednář asi o jedenáct?

Jan TAMÁŠ, předseda Humanistické strany:
Tak on začínal na váze sedmdesát jedna kilo, takže měl asi víc co hubnout a já jsem začínal na váze, která podle vlastně už hraničí s podvýživou, takže já jsem měl na začátku kolem padesáti šesti kilo, takže asi proto.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Takže hladověl jste vůbec nebo jste jel v tom předchozím režimu?

Jan TAMÁŠ, předseda Humanistické strany:
No, tak já už běžně toho moc nesním, takže to tělo zřejmě bylo zvyklé.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Byl to čistě kromě toho politického rozměru a kromě toho, že jak jste říkal, tak jste vzbudili určitou reakci ve světě, tak byl to kromě tohoto rozměru i nějaký duchovní zážitek těch jednadvacet dní?

Jan TAMÁŠ, předseda Humanistické strany:
Určitě, protože jak říkám, především ta morální podpora těch lidí, vlastně z celého světa a chodí nám denně desítky emailů, lidi nám volali, psali, navštěvovali nás v centru v Bělehradské. Takže ta morální podpora byla opravdu velkou, velkou součástí a myslím, že je to především díky té morální podpoře, že jsme vydrželi takhle dlouho.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Teď se pojďme chvíli bavit o hladovce jako o nástroji nebo instrumentu politického boje nebo i občanského aktivismu. Byli jste na počátku rozhodnuti jít až do konce, protože aspoň já jsem vždycky vyhlášení hladovky bral jako určitou hrozbu tou finální fází, tedy smrtí?

Jan TAMÁŠ, předseda Humanistické strany:
Tak my jsme se inspirovali především Mahatmá Ghandi, který držel hladovky sám několikrát. Myslím si, že když člověk začíná takhle silnou formou protestu, tak musí počítat skutečně s tím, že by mohla nastat nějaká vážná zdravotní komplikace a případně i smrt.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Jinak řečeno, vy jste s tím počítali?

Jan TAMÁŠ, předseda Humanistické strany:
Tak vy vlastně nemáte žádnou záruku, že se vám něco nestane během toho, co prostě nejíte, a když nejíte tři týdny, tak skutečně může dojít k čemukoliv, takže s tím musíte počítat určitě.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
A to bylo i v podtextu toho, že jste řekli: My dva teď tady začneme držet hladovku a pokud, prostě se něco nestane, řekněme, na straně vládě a jejich stylů a vůbec předmětů vyjednávání o tom americkém radaru, tak to tak nemusí dopadnout špatně. Takto ta rovnice stála?

Jan TAMÁŠ, předseda Humanistické strany:
Tak já bych to položil, jak jsme to viděli my. Nevím, jak přesně to zakomponovat do tý vaší otázky. My jsme prostě věděli to, že stojíme před velmi vážnou situací, že jsem vyzkoušeli za skoro dva roky téměř všechny formy občanského protestu od demonstrací, přes petice, přes happeningy a já jsem navštívil řadu evropských zemí. Mluvil jsem s lidmi v americkém Kongresu včetně amerických kongresmanů. Udělali jsme několik mezinárodních konferencí, ale to všechno vlastně nestačilo a vláda pokračovala v prosazování toho plánu proti vůli většiny obyvatel téhle země a nám se prostě zdálo, že už to není jen o radaru, ale je to o demokracii v téhle zemi. Je to o tom, že vláda prostě bude ignorovat obyvatele téhle země anebo nebude. A protože se nám zdá, že to bylo skutečně nebo je to skutečně zásadní téma, tak jsme měli potřebu reagovat na tuhle silnou aroganci ze strany vlády, silnou nebo silnější formu než ty formy, které jsme použili do téhle doby. A hladovka se nám zdála jako adekvátní. My jsme se samozřejmě dívali i na jiné příklady v historii, jako byl třeba příklad, kterým byl Jan Palach, ale to se nám zdálo už poněkud extrémní, protože například upálení se prostě nedává prostor pro diskusi, prostě něco uděláte a maximálně vyvoláte nějaký špatný pocit v lidech, kteří vás budou litovat, ale vlastně nedáváte prostor pro diskusi. Ta hladovka je mnohem lepší z toho důvodu, že jednak já to nepovažuji za násilný čin, zatímco upálení se ano. A jednak vytváří prostor pro diskusi, vlastně dává čas všem stranám k tomu, aby podívaly se na to svoje stanovisko, případně ho přehodnotili a mohla tedy začít diskuse, po které jsme volali.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Nemáte pocit teď po těch jednadvaceti dnech, kdy jste sami na té tiskové konferenci říkali, že jste vlastně z těch třech vytknutých cílů žádný nebyl splněn, ale nějaký čtvrtý, viz. Ta hladovka ohlášená, jaksi přibyl. Tak nemáte pocit, že jste v podstatě ničeho nedosáhli, že v podstatě ty klíčové lidi nezajímalo, že tady nějací dva pánové, Tamáš a Bednář, hladoví?

Jan TAMÁŠ, předseda Humanistické strany:
Tak to určitě. Z tohoto pohledu jsme nedosáhli toho cíle. Ale to nebyl jediný cíl. My jsme apelovali také na lidi. Apelovali jsme na zhruba těch šest a půl milionů Čechů, kteří si tady americké vojáky nepřejí a z toho pohledu ta hladovka byl velký úspěch, protože, jak jsem říkal, se nám podařilo nějakým způsobem nastartovat, zaktivovat velkou řadu lidí, já bych řekl, stovky nebo tisíce lidí tady v České republice a řádově stovky lidí na celoevropské úrovni a i tedy za hranicemi Evropy, a to si myslím, že je velký úspěch, protože pro nás tohle téma, toho systému hvězdných válek není jen tématem České republiky. Ta základna tady má být jenom součástí toho globálního systému, čili je to téma, které se týká i jiných lidí v Evropě a bohužel v ostatních evropských zemích zatím toto téma šlo tak nějak bez pozornosti většiny obyvatel, bez pozornosti médií v jejich zemích a to se myslím, teď změnilo. Takže to je z našeho pohledu velký úspěch té hladovky.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Čistě osobně jsem se chtěl zeptat, proč používáte neustále ten termín hvězdné války. To je termín, který pochází z počátku osmdesátých let z Reaganovy administrativy?

Jan TAMÁŠ, předseda Humanistické strany:
A to je vlastně přesně počátek toho systému. Protože ten systém hvězdných válek malinko ustal někdy zhruba v té půlce osmdesátých let, kdy Gorbačov s Reaganem začali odzbrojovat. Ale vlastně ten systém nikdy nebyl zastaven. A pokračovalo se na vývoji, později se změnily ty názvy, říkalo se tomu různě jinak, ale v podstatě ten koncept zůstává stejný. Jedná se o globální systém, který podle dokumentu Pentagonu z roku 1996 s názvem Vize pro rok 2020 má jediný cíl, a to je ochránit americké zájmy a investice kdekoliv na světě a ten systém má prvky jak na zemi, například ten plánovaný radar v Brdech, tak ve vzduchu, na moři, ale i ve vesmíru. Dnes vlastně už je řada amerických zbrojních satelitů ve vesmíru, které jsou součástí celého toho systému, do kterého by ten radar v Brdech zapadal.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Jen si připomeňme, že posloucháte úterních Dvacet minut Radiožurnálu. Mým dnešním hostem je předseda Humanistické strany a jeden ze dvou lidí, kteří drželi jednadvacet dní hladovku proti postupu vlády v otázce amerického radaru, Jan Tamáš. Pane Tamáši, vaší hladovky se relativně rychle jako tématu ujali i politici. Třeba v neděli Jiří Paroubek pro Český rozhlas řekl toto:

Jiří PAROUBEK, předseda ČSSD:
Každý z nás nebo ten, kdo bude chtít, umožňuje mu to například zdravotní stav, aby se účastnil symbolické hladovky, abychom se střídali třeba po čtyřiadvaceti hodinách té hladovce. Myslím, že už první zájemci jsou připraveni na začátek příštího týdne a já jsem tomu velmi rád. Nevylučuji, že se připojím. Ne snad v těch nejbližších dnech, ale určitě se připojím.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tolik předseda sociálních demokratů Jiří Parobek. Byli jste překvapeni, když sociální demokraté přišli s tím nápadem, že to od vás převezmou a vytvoří z toho něco, co už hladem téměř nezavání?

Jan TAMÁŠ, předseda Humanistické strany:
Tak předně to nebyl nápad sociální demokracie. To byl náš nápad, my jsme to navázání na tu naši hladovku, řetězovou hladovku, zvažovali tak minimálně týden před tím vlastním zahájením a týden před tím výrokem pana předsedy.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Pardon, jenom abychom si to urovnali, to znamená, že na to, že by se politici a nějaké veřejně činné osoby zapojily do řetězové hladovky, tak to je nápad váš?

Jan TAMÁŠ, předseda Humanistické strany:
Určitě. Tak asi ten nápad napadl víc lidí, ale my jsme v něm už dělali konkrétní kroky, a právě, když ve čtvrtek nás přišel navštívit pan předseda Paroubek, tak jsme oslovili jeho tak jako jsme oslovovali řadu umělců před ním, zástupců kulturního života, akademického života, protože ta naše vize nebyla a není dodnes, že by tu hladovku převzala nějaká jiná konkrétní politická strana, ale že v ní budou pokračovat zástupci celospolečenského života, to znamená, dne začíná těch prvních čtyřiadvacet hodin pan Petr Uhl, bývalý člen Charty 77, což je pro nás, myslím, velmi symbolické, protože člověk, který protestoval proti přítomnosti ruských vojáků a dnes protestuje proti případné přítomnosti amerických vojáků, zítra bude pokračovat herečka Anja Geislerová. Pak bude zástupkyně Senátu za stranu ČSSD, pak bude následovat Olga Zubová, zástupkyně Poslanecké sněmovny za Stranu zelených, pak přijde novinář, pak vědec a tak dále, takže ta škála je velmi široká.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Nejdřív bych se vrátil k Jiřímu Paroubkovi a k tomu, co říkal. On propojil tu řetězovou demonstrativní hladovku zcela jasně se sociálními demokraty. Nabídl, řekněme, prostě personální sílu sociálních demokratů k tomu, že potáhnou jaksi ten vůz té hladovky dál. Vzhledem k tomu, že jste předseda politické strany, jste předseda Humanistické strany. Minimálně my dva spolu jsme tady před několika volbami dělali předvolební rozhovory čistě politické. Účastnili jste se voleb, jste prostě politický subjekt na české scéně. Tak nepřipadáte si, že v tuto chvíli vám to velké téma toho boje proti americkému radaru a to velké téma hladovky prostě sociální demokraté odebrali, že jste si ho nechali odebrat?

Jan TAMÁŠ, předseda Humanistické strany:
Já myslím, že ne. My jsme velmi rádi, že ta řetězová hladovka slaví takový úspěch a že, jak jsem říkal, se k ní připojili nejen herci, zpěváci, sportovci, zástupci akademické obce odborů, ale také politici. To je velmi důležité, protože jak se zdá, tak to téma se bude rozhodovat v parlamentu a Senátu. Čili je velmi důležité, a ta podpora i ze strany ČSSD.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Vy říkáte, že ta řetězová hladovka slaví úspěch, co to znamená, že slaví úspěch? Jakože v ní bude účastno hodně lidí?

Jan TAMÁŠ, předseda Humanistické strany:
To znamená, že když s tím nápadem zúčastnit se jí, oslovujeme ty nejrůznější zástupce toho společenského života, takže velmi snadno nám kývají na tu nabídku a vlastně již teď máme více zájemců o ta místa, řekněme, v tom kalendáři, než kolik těch míst v tuhle chvíli plánujeme.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Kolik jich plánujete?

Jan TAMÁŠ, předseda Humanistické strany:
Tak teď plánujeme druhý týden, takže první týden již máme naplánován.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Já jsem myslel, že jste už někde na konci roku.

Jan TAMÁŠ, předseda Humanistické strany:
Ne, ne, tak plánujeme to zhruba na čtrnáct dní dopředu a samozřejmě tak jak bude ta hladovka pokračovat, tak budeme dělat ten plán dopředu.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Pane Tamáši ve chvíli, kdy jedním z těch deklarovaných cílů bylo prohloubení diskuse vůbec o přítomnosti amerických vojsk tady ve střední Evropě, vůbec o přítomnosti toho zařízení americké protiraketové obrany, tak je řetězová hladovka tím, co se dá nazvat prohloubení diskuse? To přece žádná diskuse o meritu věci není?

Jan TAMÁŠ, předseda Humanistické strany:
Určitě ne, nicméně je to něčím, co si myslím má potenciál tu diskusi vyvolat. Bohužel my jsme byli svědky toho, že zatím za těch téměř dva roky toho nenásilného boje proti té vojenské základně USA na našem území málokdo měl tu odvahu vystoupit a říci svůj názor. Ať už z řad herců nebo z řad odborářů, akademiků a tak dále. My jsme zaregistrovali velký strach a lidé nám to říkali.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Vy jste asi navštěvoval, pane Tamáši, jiné debaty než já? Tady v rozhlase se mi vystřídalo ve Dvaceti minutách za ty dva roky, ve kterých mluvíte, že přesně tak dlouho se tomu ve Dvaceti minutách věnujeme, se tady vystřídala velká spousta lidí z obou spekter názorů a minimálně jsem byl na třech debatách, kterých se účastnili politici, akademici i veřejně činné osoby, kteří tam říkali: Já jsem pro a já jsem proti, zcela otevřeně bez jakéhokoliv strachu.

Jan TAMÁŠ, předseda Humanistické strany:
Tak samozřejmě řada těch lidí se vyjádřila, ale když vezmete v potaz to, že je tady zhruba šest a půl milionu těch lidí, tak si myslím, že se jich vyjádřilo poměrně málo. A já mám osobní zkušenost s tím, že prostě řada lidí třeba z Akademie věd nám říká: Ano, já jsem proti radaru, ale já bohužel se bojím vystoupit, protože mám strach o místo.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tak proti tomu se dá samozřejmě na druhou stranu říct, že jsou někteří akademici, kteří prostě vystoupili a to místo nepřišli.

Jan TAMÁŠ, předseda Humanistické strany:
Tak konkrétně třeba z Akademie věd já znám pouze jednoho člověka, který měl skutečně tu odvahu a vystoupil, přestože on sám tvrdí, že má řadu kolegů, kteří by chtěli podpořit ten radar nějakou formou, myslím ten boj proti radaru, ale že se skutečně bojí o místo. Jde samozřejmě o to, s kým přijdete do styku. Já mám tuhle tu zkušenost.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Prezident republiky vás a kolegu Bednáře odmítl přijmout s tím, že podle jeho názoru hladovka prostě do fungující parlamentní demokracie osmnáct let po listopadu 1989 nepatří. Ministryně obrany Vlasta Parkanová, lidovecká politička o vás řekla, že jste vyděrači. Proč myslíte, že nemají pravdu?

Jan TAMÁŠ, předseda Humanistické strany:
Já si myslím, že žijeme ve svobodné zemi a každý má právo se svobodně vyjádřit jakýmkoliv způsobem pokud nebude způsobovat újmu nebo nebude páchat násilí na někom jiném. To není rozhodně případ hladovky. Hladovka je prostě osobní rozhodnutí v tomhle případě Jana Bednáře a mě. A myslím si, že na něj máme stoprocentní právo.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Vyděračem se necítíte být?

Jan TAMÁŠ, předseda Humanistické strany:
V žádném případě. Vyděrač mi přijde spíš pan Topolánek, který tvrdí: Buď budete žít v České republice s americkým radarem proti vaší vůli a bez možnosti o tom rozhodnout, nebo můžete emigrovat. To mi přijde jako vydírání.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
To jsem nezaregistroval tuto jeho prohlášení úplně.

Jan TAMÁŠ, předseda Humanistické strany:
No, tak stejně tak my jsme nikdy neřekli: Buď přistoupíte na naše podmínky nebo my umřeme.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Takto to nebylo postaveno?

Jan TAMÁŠ, předseda Humanistické strany:
Nebylo. Nikdy. My jsme, když si přečtete pozorně to prohlášení, které jsme vydali na začátku té hladovky, tak my prostě apelujeme na veřejnost. My upozorňujeme na to, že máme dojem, že nejen je v ohrožení demokracie, ale i bezpečnost téhle země a prostě tou hladovkou chceme upozornit na tu skutečnost. My nikomu nedáme žádné podmínky, pokud vy neuděláte tohle, tak my uděláme tohle.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
A vidíte, já jsem měl pocit, že ta hladovka byla myšlena právě s tímto úmyslem, že ten nástroj hladovka je přece nástroj nátlakový. To není jen tak jako přidružená funkce něčeho jiného?

Jan TAMÁŠ, předseda Humanistické strany:
Já to takhle nevidím. Já vidím hladovku jako prostě osobní rozhodnutí člověka, který chce upozornit na něco velmi urgentního a je ochoten k tomu obětovat třeba i své zdraví, dokonce riskovat život.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Ještě se vrátím k té vaší interpretaci toho, co snad měl říct premiér Topolánek bez toho, abychom mohli rozhodnout o něčem, tak žijeme v parlamentní demokracii, máme tady institut parlamentních voleb, to je mimochodem jeden z bodů, kdy rozhodujeme o věcech veřejných a pokud se nepletu, tak ty smlouvy, které budou podepsány, pravděpodobně s Američany, tak jsou toho řádu, že jsou to mezinárodní smlouvy, které podléhají ratifikaci parlamentem, obě komory musí nadpoloviční většinou všech členů odsouhlasit. S tím, že víme, jak budou hlasovat pravděpodobně zelení, a že víme, jak bude pravděpodobně hlasovat část lidovců, proč se vlastně bojíte, že by ta ratifikace mohla dopadnout dobře?

Jan TAMÁŠ, předseda Humanistické strany:
Tak celé to rozšíření toho systému hvězdných válek do Evropy je otázkou byznysu za zhruba čtyři miliardy dolarů. Čtyři miliardy dolarů je obrovská částka, která připadne maximálně čtyřem zbrojařským firmám, které ten systém dodávají pro americkou armádu. Je to firma Lockheed Martin, Raytheon, Boeing a Northrop Grumman a tyhle čtyři firmy mají samozřejmě obrovský zájem na tom, aby se tenhle obchod realizoval, aby se ten systém nakonec vystavěl a nebudou váhat obětovat třeba jedno procento z té částky nebo i více na takzvanou podporu prodeje, tedy na to, aby k tomu prodeji skutečně došlo, což prakticky znamená, že tady bude obrovský tlak. Já to odhaduji na zhruba tři sta až pět set milionů korun, které zřejmě již jsou v České republice na to, aby se tenhle ten projekt prosadil. A samozřejmě s touhle tou částkou bude velmi snadné zajistit si podporu nějakých přeběhlíků. Zajistit si podporu některých politiků mimo parlament, zajistit si podporu osobnosti a třeba i médií, pokud bude potřeba.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Jenom pardon, abych opět si to srovnal, tak říkáte, že i přesto, že ratifikace těch smluv se Spojenými státy americkými musí podlehnout schválení obou komor Parlamentu České republiky, takže tato částka, o které jste mluvil, může být vyčleněna na to, aby parlament hlasoval pro tyto smlouvy?

Jan TAMÁŠ, předseda Humanistické strany:
Určitě, určitě. Tak jak říkám, jde o obrovské peníze a viděli jsme, jak u vyslovování důvěry vládě tak u volby prezidenta, že v parlamentu je strana, která prostě bohužel v tuhle chvíli nemůže zaručit to, že všichni její poslanci budou hlasovat tak jaký bude názor té strany a já nemám důvod se domnívat, že by to v případě hlasování o radaru mělo být jinak.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Máte na mysli sociální demokraty?

Jan TAMÁŠ, předseda Humanistické strany:
Tak já myslím, že každý ví, která strana má ty takzvané přeběhlíky. Bohužel je to strana sociálnědemokratická.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tak problémy mají i občanští demokraté v tuto chvíli.

Jan TAMÁŠ, předseda Humanistické strany:
Kéž by některý z občanských demokratů měl tolik odvahy, aby hlasoval proti názoru pana premiéra.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tak jsem svojí poznámku nemyslel, pane Tamáši. Jinak řečeno, abychom to shrnuli, vaše protesty mimo jiné i ta hladovka je zejména z důvodů toho, že nevěříte, že Parlament České republiky bude schopen dobře zastupovat zájmy lidí, kteří ho zvolili v otázce radaru v Brdech.

Jan TAMÁŠ, předseda Humanistické strany:
Jednak a jednak my jsme volali po referendu, protože my sice žijeme v parlamentní demokracii, jak jste správně poznamenal, ale to se přeci nevylučuje s tím, že by o takhle zásadní otázce nemohlo být vypsáno referendum. Ve Švýcarsku v šedesátých letech se konalo referendum o tom, zda Švýcaři budou nebo nebudou usilovat o získání jaderné zbraně a Švýcaři si suverénně rozhodli, že nebudou o získání jaderné zbraně usilovat. Čili se dá dělat referenda i o takzvaných bezpečnostních otázkách. Lidé nejsou hlupáci a já se domnívám, že jsme natolik inteligentní bytosti, že si dokážeme rozhodnout o tom, jestli tady budeme nebo nebudeme chtít cizí armádu.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Co tedy bude dál teď, Nastává řetězová hladovka, plán máte na příštích čtrnáct dní a co bude dál?

Jan TAMÁŠ, předseda Humanistické strany:
Tak to samozřejmě bude záležet na tom, jak bude ta hladovka přijata veřejnosti a zda se skutečně začne, nebo zda se rozproudí ta společenská diskuse. My jsme tu hladovku nezastavili úplně. My jsme ji přerušili. Přerušili jsme jí proto, protože nás k tomu vyzývala řada lidí. My máme příští schůzku společně s Georgem Schulzem, což je mluvčí Evropského humanistického fóra s místopředsedkyní Evropského parlamentu Luisou Morganitini, kde se budeme bavit právě na tohle téma, čili uvidíme, jak dopadne ta schůzka a uvidíme, jak ti lidé, kteří se zavázali k tomu, že budou v tomhle tom násilném boji pokračovat za nás, tak jak oni budou v tom boji úspěšní. Pokud uvidíme, že skutečně ta diskuse se začíná rozhýbávat i bez naší hladovky, tak budeme samozřejmě moci tu hladovku třeba ukončit úplně. Pokud bychom viděli, že ta diskuse se nerozbíhá a že ta hladovka řetězová nemá takový efekt, tak můžeme třeba i znovu tu hladovku nastartovat.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Takových bylo dnešních Dvacet minut Radiožurnálu. Jan Tamáš, předseda Humanistické strany a jeden z hladovkářů, kteří dnes v noci přerušili svůj protest proti postupu vlády v otázce amerického radaru v českých Brdech, byl hostem těchto Dvaceti minut. Děkuji, že jste přišel a na shledanou.

Jan TAMÁŠ, předseda Humanistické strany:
Děkuji za pozvání a zdravím všechny posluchače.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
U druhého mikrofonu byl Martin Veselovský, přeji vám příjemný večer.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.

Spustit audio
autor: Martin Veselovský