Restaurování je umění i chemie. Nahlédněte pod ruce odborníkům, kteří v Římě opravují fresky nebo kompletují starověké lázně

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Restaurátoři nejsou jen umělci, ale musí se také vyznat v chemických a technologických postupech
0:00
/
0:00

V římském kostele Santa Marta nedaleko piazza Venezia teď dávají restaurátoři dohromady lázně z prvního století po Kristu. Italská metropole je pro milovníky umění a historie doslova rájem. A stejně tak pro restaurátory. Ti si ovšem nevystačí s pouhým zájmem o dějiny umění a výtvarnou zručností. Musí se vyznat také v přírodních vědách, především v chemii.

V kostele Santa Marta je slyšet především Silvia Massariová, jak opracovává zdi, aby mohla nanést barvy a zrestaurovat středověké fresky. Je jich tu několik, každá z jiného období, a Sylvia je restauruje podle fotografií, které zachycují jejich původní podobu.

Podle restaurátorky je nejtěžší trefit barvy – připravit takové, jaké se používaly v době, kdy nástěnné malby vznikly.

Dva tisíce let staré lego

Vzácné obrazy z Litomyšle čeká restaurování. Ještě předtím si na ně ale odborníci posvítí UV paprsky i rentgenem

Do restaurátorské dílny putují pouze plátna, rámům by změna mikroklimatu neprospěla

Tým fakulty restaurování Univerzity Pardubice zkoumá dva obrazy Křížové cesty z kostela Povýšení svatého Kříže v Litomyšli. Díla pocházejí z roku 1773 a jejich autorem je významný východočeský malíř Josef Ceregetti. Experti obrazy, které mají úctyhodné 3,5 metru na výšku, sundali ze zdi kostela poprvé po desítkách let.

Jen o pár metrů dál restaurátoři na podlaze skládají lego, tedy alespoň mi to tak připadá. Anna Milaneschiová z Institutu pro restaurování památek mi vysvětluje, že desítky, možná stovky úlomků rozložených po zemi pocházejí z původních římských lázní z prvního století po Kristu.

Našly se při hloubení základů jednoho domu na římském předměstí a tým restaurátorů se je pomocí původních plánů snaží sestavit tak, jak původně vypadaly.

„Je to fascinující práce. Tým má k dispozici poměrně přesné plány a sestavuje zdi jako dětskou skládačku,“ dodává Anna.

Práce jejího institutu je chvályhodná. Vlastně vdechuje nový život památkám, které pak mohou obdivovat další generace.

Práce restaurátor při sestavování starověkých římských lázní připomíná skládání z lega

Muzeum pod širým nebem

Všechny cesty skutečně vedou do Říma, ukazuje to německá studie

Řím

Známe mnoho přísloví o starověkém Římu, jeho vzniku ale i zániku. S jistotou víme, že Řím nebyl postavený za jeden den. Díky německým geografům z týmu Moovel Lab ze Stuttgartu nyní můžeme za pravdivé prohlásit také rčení, že všechny cesty, nebo minimálně ty evropské, vedou do Říma.

Řím je v tomto směru podle vedoucí týmu restaurátorů Cristiny Udinaové naprosto výjimečné město. Nejrůznější památky tu najdete na každém kroku. Jsou součástí města, které vypadá jako muzeum pod širým nebem.

A spousta dalších zůstává neobjevena. Občas se při obnovování malby v kostele objeví vzácné fresky, někde se najdou základy původních osad, jinde zase archeologické objekty.

Institut pro restaurování památek se snaží co nejvíce těchto cenných předmětů dokumentujících život v jiné epoše zachránit, zrestaurovat či zrekonstruovat tak, aby se z nich mohly těšit i další generace.

Milovník umění, nebo malý chemik?

Podle Cristiny se naštěstí stále najde v Itálii dost lidí, které tato práce zajímá. Patří mezi ně i Sylvia, která restaurátorství vystudovala přímo v Římě.

Památky a historie ji bavily od dětství, zajímala se o umění a chtěla mu být co nejblíže. Pouhá láska k umění, obrazům a malířům pro její obor ale prý nestačí. Studium je náročné, jeho součástí jsou totiž i přírodní vědy. Pro někoho to může být překvapením.

Z Alšova díla smýváme nánosy za celé 20. století, říká restaurátor Tomáš Berger

V historické budově Národního divadla bylo dokončeno restaurování první části lunet z cyklu Vlast a Úpadku umění z triptychu Umění

Figury a múzy na stěnách zlaté kapličky na nás budou zanedlouho shlížet o něco jasněji. Akademický malíř a restaurátor Tomáš Berger totiž pracuje na opravách lunet Mikuláše Alše a Františka Ženíška ve foyeru Národního divadla. „Práce je složitá, za den stihneme opravit několik decimetrů čtverečních,“ popisuje Berger v rozhovoru s Patricií Strouhalovou.

Vzpomínám si, jak jsem před lety natáčel reportáž o rekonstrukci kaple Božího milosrdenství v Monaku a Jiří Živný mi vyprávěl o tom, jak olizoval omítku, aby poznal její kyselost.

Dříve se používalo vápno, v poslední době je nahradily akryláty a silikáty, které mají jiné vlastnosti – jinak lámou světlo. Proto je nutné znát dokonale do nejmenších molekul složení původních i v současnosti používaných barev, aby fresky nějakou dobu vydržely a hlavně co nejvěrněji připomínaly ty původní.