Ředitelka nadačního fondu: Stále se vybírají rekordní částky, někdy jsem až v rozpacích. Jsme národ lidí s dobrým srdcem

Češi neváhají štědře podporovat charitativní a humanitární projekty. Nezchladila naše nadšení vysoká inflace? Kde a jak získávají neziskové organizace peníze na svoji činnost? Vladimír Kroc vítá ve velikonočních Dvaceti minutách Radiožurnálu ředitelku Nadačního fondu Českého rozhlasu Gabrielu Drastichovou.

Projekt Světluška, který pomáhá nevidomým a slabozrakým, má letos 20 let. Kolika lidem jste za ta léta pomohli?

Ročně je ta pomoc směřována k bezmála tří stovkám lidí, kteří jsou buď úplně nevidomí, nebo těžce slabozrací. Ale ta pomoc je násobená, protože na nás se každý rok obrací kolem 80 organizací, které po celé ČR pomáhají zrakově postiženým. A tam potom hovoříme o tisícovkách lidí a jejich rodin a blízkých.

Mění se způsob podpory nevidomých a slabozrakých v čase?

Ano. Tak jako se mění technologické možnosti. Reagujeme na ně tím, že začínáme přispívat na nové asistivní technologie, které pomáhají lidem se specifickými potřebami.

Jde například o orientační pomůcky nebo zvětšovací čtecí zařízení. Kdežto když Světluška před dvaceti lety začínala, podporovala primárně studium, volnočasové aktivity, průvodcovské služby a další služby tohoto typu pro zrakově postižené.

Posluchači jistě sledují trend velké inkluzivity, lidé se specifickými potřebami se dostávají do vzdělávacího systému, kde jsou se svými vrstevníky a také pak mají větší šanci na zaměstnání.

Čtěte také

O to víc tedy přispíváme třeba na pedagogické asistenty, aby mohli pomáhat dětem ve školách, anebo zaměstnavatelům, aby mohli lépe adaptovat pracoviště pro potřeby zrakově postiženého zaměstnance.

Kde se vzal prapůvodní nápad běhat za tmy a získávat tak prostředky pro projekt Světluška?

To je geniální nápad tří kamarádů, kteří absolvovali prohlídku na neviditelné výstavě. Jeden byl z marketingu, další z produkce a poslední se věnoval audiovizuálním médiím. Na výstavě je společně napadlo, že musí něco pro zrakově postižené vymyslet.

A tak vznikl první Noční běh pro Světlušku. V letošním roce běžíme už podvanácté. Běžíme v sedmi městech po České republice.

Za mě je to nejobtížnější, ale současně nejkrásnější způsob, jak být v kontaktu s dárci. Dárcovství se dnes přesouvá do online prostoru, takže svého dárce mnohdy ani nepotkáte. Ale my s nimi konkrétně teď v období Velikonoc běháme a trávíme hodiny času.

Mění se s vysokou inflací ochota Čechů pomáhat?

Vůbec ne. A mě to nepřestává překvapovat. Jsem z toho až někdy v rozpacích. Média neustále hovoří o tom, jak jsou lidé v tíživé ekonomické situaci, ale pořád vidíte, že jsou ochotní naplňovat sbírky na online dárcovských portálech. Ve chvíli, kdy se něco přihodí, národ se spojí a finanční prostředky posílá.

Čtěte také

Z charitativních benefičních koncertů v televizi vidíte, že se stále vybírají rekordní částky. To mě přesvědčuje o tom, že jsme lidé s dobrým srdcem. Vždycky jsme takoví byli a vždycky budeme.

Zítra se rozbíhá zajímavý počin. Prozraďte, co je Dobrobot a jaký má účel?

Dobrobot je nově vznikající online aukční platforma, která zjednodušeně říká – my vám pomůžeme vyfundraisovat peníze tak, aby vám v organizaci bylo dobře a mohli jste dělat dobrou práci.

Někdo si myslí, že bychom měli pracovat úplně zadarmo a nejlépe ve dne, v noci, o víkendu, jiní si neuvědomují, že čím více je dárců, tím více lidí je potřeba v back-officu, kteří dary účelně a transparentně rozdělí. Jsem ráda, že Dobrobot přináší tohle ne úplně líbivé téma do veřejného prostoru. 

Co Gabrielu Drastichovou přivedlo do neziskového sektoru a kde si dobíjí baterky? Poslechněte si celých Dvacet minut Radiožurnálu.

autoři: Vladimír Kroc , mga
Spustit audio

Související