Razantní zvýšení úrokových sazeb k inflaci přispělo, podniky zvedly ceny o to víc, míní ekonom Švejnar

Když se ohlédneme, tak bankovní rada centrální banky výrazně – to znamená minimálně o půl procentního bodu – zvýšila sazby už šestkrát za sebou. Vy jste se už na podzim netajil názorem, že byste byl na místě centrálních bankéřů opatrnější a že byste sazby tak rychle a o tolik nezvedal. Když vidíte tu aktuální míru inflace, meziročně 16 %, máte pocit, že to dává spíš za pravdu vám anebo tomu, co většina bankovní rady dělala. Jinými slovy, bez toho razantního zvyšování sazeb, byla by ta inflace v tuto chvíli ještě vyšší, nebo se ukazuje, že to zvyšování sazeb vlastně nemělo na inflaci tak velký vliv?

Myslím, že to dává za pravdu mně a nejenom že to nemělo vliv, ale že to mělo vliv na inflaci de facto pozitivní. Ten důvod je následující.

Můžeme si vzít například jádrovou inflaci, to je lepší ukazatel, protože je očištěn od těch vnějších šoků, cen energie a cen potravin, které jsou hodně těkavé, fluktuují nahoru a dolů. Takže když si vezmeme jádrovou inflaci, tak tam jsme se pohybovali v tandemu s ostatními zeměmi v Evropě a od podzimu, kdy Česká národní banka začala tak razantně rétoricky mluvit o nebezpečí inflace a tak agresivně zvyšovat úrokové sazby, se naše jádrová inflace odpojila od těch ostatních a začala se zvyšovat a teď je už řadu měsíců na nejvyšší úrovni v Evropě.

Čtěte také

Uvolněnou ekonomiku potřebujeme dál ochlazovat. Reálně jsou úrokové sazby stále záporné, říká Rusnok

To ukazuje, že přesně současně časově, kdy ČNB začala tak razantně zvyšovat úrokové sazby a mluvit o nich, že změnila chování lidí u nás, především tedy podniků. V té obrovské nejistotě začaly formulovat svoje očekávání, že nastane velká inflace a začaly zvedat ceny více než v okolních zemích.

Takže tady máme de facto přímou korelaci mezi tím, co uskutečnila ČNB a jakou máme jádrovou inflaci u nás oproti jiným zemím. Vezměme si například Slovensko, velice podobnou ekonomiku, která je samozřejmě na Euru, a tudíž mají prakticky nulové úrokové sazby.

K tomu vlivu eura se dostanu ještě za chvíli. Ale teď k tomu, co jste říkal: chápu tedy správně, že vy si myslíte, že na základě toho, co centrální banka dělala, na základě toho, jak razantně se třeba Jiří Rusnok vyjadřoval, tak řada podnikatelů, řada firem zdražila víc, než by jinak zdražovala?

Ano, já si myslím, že v té nejistotě loni začali chápat, že se blíží vlna inflace, a aby se ochránili, tak samozřejmě do těch zvyšujících se nákladů, které přišly z vnější provenience, zakomponovali i to zvyšování úrokových sazeb – čili jejich náklady s financováním a očekávání, že bude vyšší inflace – a začali zvyšovat ceny rychleji než jejich protějšky v jiných zemích. Proto máme u nás jádrovou inflaci, která je nejvyšší v Evropské unii i po tom, co ČNB tak asertivně, tak razantně zvýšila úrokové sazby, které nevidíme v jiných zemích.

Čtěte také

Banky nemohou nárůst cen „pročekat“. Krotit inflaci nejde jinak než snížením poptávky, míní ekonom Singer

Můžeme to vzít potažmo i šířeji: nejenom Evropská centrální banka, i anglická centrální banka, americká centrální banka, japonská centrální banka, všechny vyčkávaly s tím, že obyvatelstva podnikatele a živnostníky ujišťovaly, že situaci analyzují a že budou zvedat úrokovou sazbu, pakliže to bude potřeba.

Nyní ji většina z nich zvedat začala, ale velice umírněně, protože chápou, že většina té inflace je z vnější provenience: nárůst ceny ropy, plynu, kovů, bavlny atd., čili světové ceny, které žádná z nich neovlivní. Samozřejmě se snaží tu inflaci zmírnit, do jaké míry z domácích zdrojů mohou a vidíme, že u nich ta inflace zatím neskáče tak vysoko nahoru jako u nás.

Mluvíte o postupu zahraničních centrálních bank. Říkal jste, že vyčkávaly a že i ty změny jsou mírné. Na druhé straně, třeba americká centrální banka FED minulý týden zvýšila základní úrokovou sazbu o tři čtvrtě procentního bodu. To je nejvíc za posledních 28 let. Není to vlastně zpětně potvrzení toho, že česká centrální banka postupovala správně?

Není. Já myslím, že je to potvrzení toho, že FED jednal opravdu velice uváženě. Je to velký skok, ale všimněte si: je to skok, který tu úrokovou sazbu v Americe posunuje mezi jedno a dvě procenta. Čili ne na 5,75 nebo 6,5 nebo 7 %, jako to je a bude u nás, ale že opravdu zvyšují tak, aby ovlivnili očekávání. Myslím, že budou zvyšovat dál, ale zase, bude to někde mezi dvěma a třemi procenty, ne mezi šesti a sedmi procenty.

Čtěte také

Nebezpečná hra s inflací. Čelit jí nízkými úrokovými sazbami by znamenalo neúctu k úsporám, varuje Niedermayer

Britská banka šla pomalu k jednomu procentu, půjde mírně nad jedno procento. Čili vidíme tu uváženost, tu analytickou schopnost těchto institucí, aby opravdu nevrhly ekonomiky do recese.

Ta obava, která u nás nastává, je, že toto razantní zvyšování úrokových sazeb spolu s nejistotou může zpomalit růst naší ekonomiky mnohem víc, než v okolních zemích. Může dojít popřípadě k recesi, která bude hlubší než v okolních zemích. To je samozřejmě řešení nešťastné pro naši ekonomiku, která se jako jedna z mála ještě nedostala na úroveň roku 2019. Většina zemí už je z hlediska HDP mnohem výš, než byla v roce 2019. Čili v tomto smyslu zaostáváme a bylo by nebezpečné, jestliže by naše politika státu, v tomto případě tedy politika úrokových sazeb, uvrhla ekonomiku do další recese.

Čtěte také

Stanjura: Marže budeme kontrolovat v celém řetězci od rafinerií přes distributory až k čerpacím stanicím

Vy už jste mluvil o tom, že podle vás některé firmy zvýšily ceny víc, než by odpovídalo reálnému růstu jejich nákladů. Může s tímto a měl by s tímto něco udělat stát? Měl by třeba rozšířit kontroly marží tak, jak to ministerstvo financí zahájilo u provozovatelů čerpacích stanic, i do jiných odvětví? Je to reálné?

Já myslím, že je to reálné v těch odvětvích, kde vidíme, že se ty marže mohou zvyšovat velice podstatně: energie, energetika atd. Ne všeobecně. Já si myslím, že by stát neměl všeobecně zasahovat do toho, jak tržní ekonomika funguje v oblastech, kde funguje poměrně dobře, i když je situace velmi nejistá. Ale tam, kde může docházet k nějakým velkým výkyvům, tak určitý typ dočasné měkké regulace není zcela neobvyklý, to se děje i v jiných zemích.

Jak Jan Švejnar hodnotí dosavadní vládní pomoc nejchudším domácnostem? Proč si ji Česká republika podle něj může dovolit rozšířit i při schodku rozpočtu přes 300 miliard korun? Poslechněte si celý rozhovor vedený Tomášem Pancířem.