První filmový Hobit vypadal trochu jako Mach a Šebestová, usmívá se kurátor výstavy Světy české animace

Procházíme výstavu Světy české animace. Je tady někdo, o kom byste mluvil obzvláště rád, ke komu máte nějaký srdečnější vztah než k jiným otcům zakladatelům české animace?

Z těch lidí, co jsou tady, tak někteří jsou notoricky známí – jako třeba Jiří Trnka, Karel Zeman, Hermína Týrlová. O těch asi úplně každý někdy něco slyšel. Pak je tady zastoupena generace, o které také ví kdekdo, a obzvlášť kdo rád animaci, což je Jan Švankmajer, Jiří Bárta, Michaela Pavlátová.

10 fotografií

Tamhle je nahá Michaela Pavlátová…

My jsme z nich udělali světové monumenty. Michaela zdědila tuto mořskou vílu a sluší jí to, takže to vypadá, že je to přímo ona. Pak jsou tady postavy, o kterých běžní dnešní konzumenti animace už tolik nebo třeba vůbec nic nevědí.

Zajímavá postava je tamhle Gene Deitch, zobrazený jako Socha svobody, což je jeden z mála amerických emigrantů do východního bloku, který sem přijel tuším v roce 1952. Měl napsanou smlouvu, že na 10 dní a ani o den víc, zamiloval se tady do Zdeňky Najmanové a strávil tady pak 80 let svého života.

Čtěte také

Přátelil se s Trnkou a Werichem, chystal se točit Hobita. Americký animátor Gene Deitch nedá na Prahu dopustit

A potom je bohužel pozapomenutá postava Jiřího Brdečky, kterého drtivá většina lidí zná jako autora Limonádového Joea, což je tedy hraný film, ale Brdečka „spáchal“ spoustu velice významných animovaných filmů. Byl to blízký spolupracovník a přítel Jiřího Trnky a vlastně jeden z lidí, kteří kteří udržovali laťku československý animace vysoko v padesátých, šedesátých, sedmdesátých i ještě osmdesátých letech. Jako autorovi animovaných filmů se o něm moc neví – že třeba Limonádový Joe měl předobraz už v Árii prérie, kterou napsal spolu s Jiřím Trnkou, což je vlastně loutkové totéž.

Že vstupuji do vaší řeči, „loutkové totéž“ mělo asi čtyřicet verzí scénáře. To jsem nevěděla, že je animovaný film, co se týče scenáristiky, taková dřina.

Myslím, že je to v podstatě úplně to samé jako hraný film, ovšem ještě se u toho musí neustále myslet na to, jak se ta věc udělá. Herec nebo kaskadér vám mohou skočit salto, loutka už ho skáče hůř. Teda v dnešní době je to už trochu lepší, ale v té době to bylo horší. A třeba i velké scenérie, dnes si můžeme pomoci postprodukcí a počítačem, dřív to tak jednoznačné nebylo. Zobrazit třeba Grand Canyon není v loutkovém filmu vůbec žádná legrace.

Já jsem ráda, že jste zmínil Genea Deitche, protože nám se ještě rozhovor s držitelem Oscara povedl. Je to pravda, že byl vlastně s Adolfem Bornem jedním z prvních lidí, kteří se pokusili o Hobita?

Ano, o tom pojednává moc hezká kapitola v jeho úžasné knížce Z lásky k Praze, která vyšla nejdříve anglicky, posléze česky. Byla to taková zvláštní zašmodrchaná historie, protože Gene Deitch, přestože už pracoval dávno tady, pořád spadal pod amerického producenta Williama Snydera. Ten kdysi na nějakém knižním veletrhu viděl knihu Hobit, která v té době zdaleka nebyla tak slavná, dnes bychom řekli vyhajpovaná. Koupil na ní práva a v té smlouvě stálo, že natočí animovaný, plnobarevný film.

Potom najednou začalo šílenství kolem Hobita a Snyder se rozhodl, že práva prodá. Jenže aby je mohl prodat, musel nejdříve natočit ten animovaný, plnobarevný film. Když prostudoval vlastní smlouvu a zjistil, že v ní není napsáno, jak bude dlouhý, tak zadal Geneovi Deitchovi, že musí okamžitě během asi tří měsíců natočit plnobarevný animovaný film v Praze.

Hobit a Bratři v triku

Gene Deitch na tom už delší dobu pracoval s Jiřím Trnkou – to se málo ví, že Jiří Trnka byl jeden z prvních výtvarníků, kteří připravovali Hobita pro film – ale pak se mu styděl říct, že se ten termín tak strašně zkrátil. Bylo mu hloupé tím toho velikána zatěžovat. A proto vzal tehdy mladého progresivního Adolfa Borna a spolu spáchali asi osmi- desetiminutového Hobita, který se naprosto vymyká dnešním představám.

V té době ještě vůbec nebyly ustálené představy, jak vypadají hobiti, jak vypadají čarodějové. Z dnešního pohledu to vlastně vypadá trochu jako Mach a Šebestová a je to velmi zvláštní počin, ale to prvenství, že první filmový Hobit je ze studia Bratři v triku, tu je.

Trnkovy postavy na plátnech v expozici Světy české animace|foto:Anna Duchková, Český rozhlas

Žádné předobrazy Trnkova Hobita se nezachovaly?

Ty se zachovaly, ale upřímně nevím kde.

Jen by mě zajímalo, jestli se ví, jak to vypadá.

Je to velmi trnkovské. Jestli znáte postavy z filmu Sen noci svatojánské, tak tomu je to nejbližší. Na zdi v galerii vedle máme velké výtvarné návrhy od Jiřího Trnky a některé z nich velmi připomínají ty pozdější návrhy pro Hobita.