Přátelil se s Trnkou a Werichem, chystal se točit Hobita. Americký animátor Gene Deitch nedá na Prahu dopustit

„Když jsem přijel, tak to zde vypadalo velmi starodávně, připadal jsem si jako v mém dětství,“ vzpomíná.

Celý jeho příběh začal v době, kdy zde Američané chtěli levněji natáčet animované dětské filmy. Gene Deitch byl vybrán jako režisér, zdráhal se, ale nakonec svolil a jel se na 10 dní do Československa podívat. Film, který nakonec v ateliérech Bratři v Triku udělal, získal filmového Oscara.

Největší problémem pro něj byl cizí jazyk – zjistil, že pokud chce zde pracovat, musí se naučit česky. Definitivně se rozhodl zůstat, a to nejen kvůli práci, seznámil se se svou ženou Zdeňkou. Ale už hned na začátku svého pobytu v Československu si všiml velkého rozdílu v porovnání s životem v Americe.

„Lidé byli zavření, museli zavírat okna a dávat rolety dolů, trénovali také své děti, jak lhát,“ říká.

Věděl více než novináři

Záhy se ale v Praze dostal do zajímavé společnosti – setkával se Jiřím Trnkou, Janem Werichem, později úzce spolupracoval s Ondřejem Havelkou, kterému pomáhal v počátcích pěvecké kariéry s angličtinou.

Navštěvoval pravidelně koncerty Originálního Pražského Synkopického Orchestru v Malostranské besedě a nahrával je na magnetofon. „Trénovali jsme spolu, vydával jsem zvuky a on říkal, že to je blízko nebo ne,“ vyzdvihuje Ondřej Havelka.

Vše v té době bylo magické, Prahu i lidi miloval, přesto ale vyžadoval neomezené zpětné vízum – každý druhý týden jezdil do Západního Německa na nákupy.

„Potkal jsem osobně hodně lidí, večeřeli jsme spolu a navštěvovali jsme se, věděl jsem, jací lidé jsou a jak myslí. Věděl jsem více než novináři,“ uzavírá.

Podívejte se, jak vypadá animace Hobita ze šedesátých let, na které Gene Deitch pracoval s Adolfem Bornem.