Pro jednoho veteš, pro jiného poklad. Na bleší trhy v moskevském Izmajlovu míří každý víkend davy
Staré pionýrské odznaky, vysloužilá elektronika nebo hračky po dětech. Co by jeden vyhodil, jiný rád využije, a tak místo v popelnici končí na bleším trhu v moskevském Izmajlovu. Narazíte tu jak na věci, kterých kdysi sovětské továrny vychrlily na trh tuny, tak na vzácné sběratelské kousky.
Je to místo svérázné přinejmenším stejně jako Rusko samotné. Mísí se tu staré s novým, místní s cizinci. Určitou prvotní odtažitost Rusů tu po chvíli střídá upřímná srdečnost. A v neposlední řadě, je to taky místo, které dokáže věrně vyprávět pohnuté osudy celé téhle země.
Čtěte také
„Je tu hodně opravdu zajímavých věcí spojených s historií sovětského, carského i nového Ruska. Odznaky Komsomolu, Pionýru, různých organizací, které už neexistují,“ ukazuje pan Vladimir nad odznáčky, které má rozložené před sebou na kartonech – na zemi na okraji blátivé cesty.
Není to nejpohodlnější, ale Vladimir dobře ví, že každý, kdo se vydá na místní bleší trhy, musí projít kolem. Nabízí odznaky armády, námořnictva, i ty spojené s érou dobýváním vesmíru nebo sportem. Třeba s olympiádou, která se v roce 1980 konala v Moskvě.
Seženete, na co si vzpomenete
Právě před tehdejší olympiádou začaly v moskevském Izmajlovu na severovýchodě města růst vzdálené kulisy zdejšího tržiště – obludně veliké betonové hotelové komplexy s kapacitou pro až 10 tisíc hostů.
Dvacet let na to pak přibyl jejich bezprostřední soused – imitace dřevěné ruské pevnosti z přelomu 16. a 17. století, ve které dnes sídlí poněkud obskurní muzea vodky anebo žehliček. Místní ale znají Izmajlovo hlavně jako místo, kde se dá sehnat prakticky cokoliv.
„Dá se tady koupit všechno možné, od hraček až po starožitné věci – svícny, kufry, gramofony, ale i současné věci tu můžete koupit, a to levněji než v obchodě,“ potvrzuje paní Marina. Na světlém ubruse mám před sebou pečlivě vyskládané zdobené talíře. Nechybí ani jeden malovaný z Československa, jantarové náhrdelníky nebo porcelánový lední medvěd.
Ztracené vzpomínky
„Máte třeba doma nějaké nepotřebné věci, děláte rekonstrukci a měníte vybavení nebo vás určitá věc už nebaví, tak ji vezmete, postavíte se sem a můžete ji prodat,“ pochvaluje si Marina. Hlavně starší lidé totiž nemají možnost zbavit se věcí na internetu, připomíná další z prodávajících Tasja.
Čtěte také
„Já třeba všechny ty babičky chápu. Nic se jim už nechce, nic nepotřebují. A jejich děti říkají, že to všechno vyhodí. Přitom jsou to věci, které se kupujícím líbí,“ dodává.
Hodně lidí podle jejích slov na zdejší trh míří kvůli věcem, které se už nevyrábí – kvůli starým hračkám, loutkám nebo vánočním ozdobám, jaké si pamatují z dětství. Třeba asijští turisté o kus dál pro změnu vášnivě diskutují nad starou videokamerou.
Sovětská nostalgie
Jak praví okřídlené rčení, každé zboží má svého kupce. I socrealistické plakáty, jaké prodávají manželé Světlana a Ivan.
„Máme tu kinoplakáty, sportovní i politické plakáty... zkrátka sovětskou propagandu, která je čím dál oblíbenější, protože je to už věc minulosti. Dnes kolem ní panuje určitá nostalgie, je to kuriozita a lidi to zajímá, zvlášť cizince.“
Jak říkají zdejší prodejci, pokud sem jde člověk za něčím cíleně, pak je na správném místě. „Je potřeba jenom stanovit si cíl a mít trpělivost. A ještě je taky určitě potřeba nějaká laskavost, dobromyslnost a nějaké normální chování.“
A komu by u toho hledání vyhládlo, kodrcající se pojízdný vozík s občerstvením ho nenechá ve štychu ani v tomhle směru.
Související
-
Kontroly EET na bleších trzích v Praze: třicítka úředníků v akci, přínos pro rozpočet neznámý
Kvůli kontrole se na úředníky snesla vlna kritiky. S jejím průběhem se totiž pražský finanční úřad pochlubil na twitteru s tím, že se jedná o důkaz, že EET narovnává podnikatelské prostředí.
