Příroda je dokonalý aquapark, vědí ti, kdo zkusili canyoning. Strach nechte doma a přijměte výzvu

Údolí smaragdové řeky Soči ve Slovinsku je jak vystřižené z cestovatelského katalogu. S nádhernou panenskou přírodou však ostře kontrastuje nadšený a někdy i vyděšený jekot části návštěvníků. Kaňony na Soči jsou totiž vyhlášeným místem pro provozování tzv. canyoningu, při kterém účastníci zdolávají údolí vodního toku pomocí skoků, skluzů či šplhání po skalách. Hladinu adrenalinu si můžete polechtat třeba v kaňonu Sušec nedaleko města Bovec v Triglavském národním parku.

„Jsem nadšená. Mám velký respekt vůči vodě a horám. A určitě budu ječet. Ale není to tak, že bych se vyloženě bála,“ popisuje své pocity Johana z německého Frankfurtu. Kaňon se chystá zdolat spolu se svými dvěma syny, kterým je čtrnáct a dvanáct let.

Po třicetiminutovém náročném stoupání následuje sestup velmi náročnou stezkou, kde je potřeba se přidržovat železných provazů a kořenů stromů

Teď společně stoupáme pěšinkou do kopce k horní části údolí, kterým protéká divoká řeka Soča. „Je to perfektní dobrodružství pro rodinu, když máte rádi přírodu a adrenalin. Pro mě je to výzva – nejsem úplně fit, takže posouvám svoje hranice,“ usmívá se odhodlaně Johana.

Vybavení a průvodce jsou základ

Máme za sebou asi třicetiminutové náročné stoupání a dalších deset minut už zase klesáme velmi náročnou stezkou, kde se musíme přidržovat železných provazů a kořenů stromů, abychom nespadli. Dole pod námi je ale už slyšet šumění řeky.

Canyoning ale nemůžeme provozovat jen tak, je potřeba vybavení a také průvodce. Mám štěstí,že na naši sedmičlennou skupinku připadla česká průvodkyně Sára Fichtnerová, která pro slovinskou společnost pracuje už druhým rokem.

Dokonalý aquapark nevytvořil člověk z plastových tobogánů, ale samotná příroda

„Obrovsky důležité je mít veškeré vybavení, které je potřeba ke canyoningu, jako jsou třeba speciální boty pro vodní sporty. Když v nich budeme chodit ve vodě, nebudou klouzat a podrží tě,“ ujišťuje. Kromě toho máme na sobě samozřejmě helmy a horolezecký sedák. „Ten má na sobě akorát takovou ‚plínku‘, která nás chrání, když se kloužeme dolů,“ dodává Sára.

Nezbytnost je taky neoprenový oblek, který ochrání kůži před poraněním, ale hlavně před chladnou vodou. „Ta má kolem 8 až 10 °C – zmrzli bychom, kdybychom žádný neopren neměli,“ možná maličko přehání průvodkyně. Jen to navlékání do neoprenu je asi jedna z náročnějších stránek canyoningu.

Volným pádem z vodopádu

Kaňon Sušec, kterým procházíme, je tvoření vysokými bílými skalami; voda je průzračná s lehkým tyrkysovým nádechem. Postupně zdoláváme různě dlouhé skluzy, až několik metrů vysoké skoky, brodíme se korytem řeky a šplháme po skalách. Občas se ozve zavýsknutí nebo dokonce zaječení někoho z účastníků výpravy, třeba jako při několikametrovém skluzu skrz vodopád.

Po dvou a půl hodinách adrenalinového dobrodružství nás čeká velké finále. „Momentálně se nacházíme před vodopádem, který má 12 metrů. Je to super tečka za celým zážitkem. Přijdete ke mně a já vás zaháknu do lana. Posadíte se do klouzací pozice, slaním vás zhruba do půlky vodopádu a potom volným pádem poletíte dolu,“ usmívá se Sára.

Vrcholem canyoningové výpravy je zdolání 12metrového vodopádu

A já už teď lituju, že jsem se zeptala předem.

Johana visící na laně z vodopádu křičí jako o život, ale ona i její synové nakonec výpravu přežili ve zdraví. „Jsem hladová a vyčerpaná, ale zároveň šťastná! Nejtěžší bylo spouštění po laně, nevěděla, jak na to technicky,“ ohlíží se za zážitkem.

Když po třech hodinách na parkovišti svlékáme studený neopren, září všichni nadšením z toho obrovského adrenalinového kolotoče. Já osobně si canyoning určitě v budoucnu zopakuju.

autoři: Zdeňka Trachtová , and
Spustit audio

Související