Otec byl v SS, syn je americko-ukrajinský veterán. Dějiny někdy píší příběhy k neuvěření

Mark je pobočník veteránského spolku, narodil se ve Spojených státech, ale z angličtiny občas přechází na ukrajinštinu, aby bylo jasné, kde je jeho původ.

„Máma pochází z Bukoviny, z Černivecké oblasti. Táta se narodil v USA, ale babička ho ještě před válkou odvezla zpátky na Ukrajinu, do Ternopylu. Když vypukla válka, bylo mu jednadvacet a studoval ve Lvově medicínu,“ říká Mark anglicky a občas přeskočí krátce do ukrajinštiny.

Čtěte také

Ukrajinskou univerzitu navrhl český architekt Hlávka. Původně jako pravoslavný církevní areál

„Doma se mluvilo ukrajinsky, každou sobotu jsme chodili místo na pohádky do ukrajinské školy, a i když jsem maturoval jako Američan, ukrajinsky čtu i píšu,“ dodává.

Když Mark zjistí, že se jmenuju Ľubomír, radostně poskočí a okamžitě vytáčí americké číslo svého bratra, který se jmenuje, jak jinak, také Lubomír. Dostávám přezdívku Lubi a nezastavitelný Mark dál chrlí příval slov o svém původu, rodině i historii.

Temná strana války

Když přijde řeč na válku, Mark se nezastaví ani u ožehavých míst. „Otec Bohdan vstoupil do ukrajinské divize SS Halič, tehdy formálně zvané 14. dobrovolnická granátnická divize Waffen-SS.

Přidal se k ní na Slovensku v Žilině, sloužil s ní v Jugoslávii, v Rakousku, a protože uměl anglicky, překládal po kapitulaci svědectví pro britskou armádu, která je sbírala jako podklady pro poválečné procesy. Rok strávil v internačním táboře v italském Rimini, nesoudili ho a nakonec se mohl vrátit do Spojených států. Tam se znovu usadil a začal úplně jiný život.“

Čtěte také

Podzemní tramvaj má na Ukrajině pouze Kryvij Rih. „Metro nám Sověti nepovolili,“ vysvětluje zástupce zdejší MHD

Mark tvrdí, že divize byla v norimberském procesu „očištěna“, což ovšem není přesné. Soud v Norimberku neprojednával konkrétně tuto jednotku a nevynesl rozsudek. Přesto ji západní spojenci jako celek nepovažovali za zločineckou organizaci a mnoho jejích členů tak nebylo stíháno.

Bohužel jsem se Marka nestihl zeptat, co přesně mu otec o své službě vyprávěl.

Vzdělání i auto díky pivu

Když se řeč stočí od válečných dějin k rodině, vyjde najevo další milník Markova života, a to pivo. Jeho dědeček, otec i strýc pracovali v pivovaru Ballantine v Newarku, tehdy v jednom z pěti pivovarů ve městě.

„Díky tomu mohl můj otec získat vzdělání, a když zemřel, matka dostala pojistku, která zaplatila moje studia. A mohl jsem si v sedmnácti koupit první auto,“ vypráví vesele Mark a dodává s typicky americkou upřímností, že americké pivo nepije.

Čtěte také

Ukrajinská piva jsou srovnatelná s našimi. Ukrajinci se navíc nebojí experimentovat, hodnotí čeští pivovarníci

„To dělají snad z rýže. Piju evropská piva, česká, německá nebo belgická, i když některá chutnají spíš jako ječmenné víno než pivo.“

Nepřehlédnutelný

Mark se poprvé v životě ocitl na Ukrajině až letos. Přijel jako zástupce Ukrajinsko-amerických veteránů, organizace s asi 500 členy, která už od roku 2014 podporuje ukrajinské veterány.

Zastavuje se na hlavní kyjevské třídě, popíjí u stolku višňový likér a svým zjevem okamžitě poutá pozornost ostatních pijáků. Je rozjetý jak dráha, zjevně si to užívá.

Loučíme se, mizím a večer si na internetu ověřuji, co všechno z toho, co mi řekl o své rodině a otci, je pravda. Musím se omluvit za podezřívavost, ale všechno sedí. Tak ať se mu daří.