Prezidentka Čaputová: Dcera se mě zeptala „Mami, to teď můj přítel bude muset do války?“

Celý den si připomínáme 80 let od operace Anthropoid. Jedním ze vzácných hostů je také prezidentka Slovenské republiky Zuzana Čaputová, která večer spolu s prezidentem Milošem Zemanem zahájí výstavu v Národním muzeu nazvanou Nikdy se nevzdáme. Předtím ještě stihla navštívit Český rozhlas a poskytla Radiožurnálu rozhovor.

Naše země, Česko i Slovensko, mají společné dějiny a máme toho opravdu hodně společného. Cítíte se u nás jako doma?

Ano, musím říct, že ano. Já sem vždycky velmi ráda jezdím. Pravidelně jsem sem jezdila na dovolené ještě před výkonem funkce. Teď mám toho času samozřejmě daleko méně. Ale narodila jsem se do Československa a velmi dobře si pamatuju to období rozcházení – naštěstí ukázkového, vzorového, sametového a něžného, můžeme tomu jakékoliv přízvisko, ale v tomto smyslu vzácného. Takže ano, když tu jsem, tak se cítím velmi dobře a jsem také vděčná za velmi milé přijetí. Když sem přijedu, je to vždy velmi příjemné, povzbudivé.

Po Jozefu Gabčíkovi máme pojmenovaná města, ulice, náměstí ale třeba i speciální jednotku našich ozbrojených sil.
Zuzana Čaputová

Příběh operace Anthropoid, o kterém si chceme povídat, se v minulosti vyprávěl možná někdy s větším, někdy s menším důrazem. Dokonce byly doby, kdy se minulý režim snažil ten význam i zlehčovat. Jak se na ten výklad pamatujete z doby, kdy jste byla malá holka? Učila jste se o tom ve škole?

Pamatuju si, že jsme se o tom učili, ale nepamatuju si už úplné detaily toho, jakým způsobem anebo případně jestli k tomu byly nějaké narativy přidané. Pamatuju si, že to byla historická událost. Studovala jsem na základní a střední škole ještě v časech totality, takže jestli k tomu byla přidávána nějaká přibarvení, to si už nepamatuju.

Čtěte také

Ale v každém případě osoba Jozefa Gabčíka je na Slovensku vážená, je zařazen mezi důležitými historickými osobnostmi. To je fakt a je fakt, že po něm máme pojmenovaná města, ulice, náměstí ale i třeba speciální jednotku našich ozbrojených sil. Takže i toto svědčí o tom, že to je považované za velmi důležitou historickou událost a důležitou historickou osobnost.

Jména známe z dějepisu, ale za tím vším jsou lidské životy. Byli to tátové, byly to mámy, byly to děti. Asi tušíme, jak je 80 let daleko pro dnešní děti. Jak bychom jim měli vyprávět o takové události?

No možná právě v kontextu aktuální situace, které čelíme, protože za našimi hranicemi na Slovensku je vojenský konflikt. Je tam protiprávní ruská agrese a invaze. A vím, že v České republice dozvuky a dopady války na Ukrajině samozřejmě cítíte, protože zde je mnoho lidí, kteří odešli z Ukrajiny.

A možná právě v tomto kontextu se dá dětem a mladým lidem ještě lépe vysvětlovat, jak nesamozřejmý je mír. Jak nesamozřejmá je demokracie, státní suverenita a územní celistvost. Možná ani naše generace si tak neuvědomuje tu nesamozřejmost. A právě ta ruská agrese nás všechny v tomto smyslu šokovala, že v dnešní době je něco takového vůbec možné.

Sama mám děti ve věku středo- a vysokoškolaček. To je generace, která vyrůstala v tom, že vždyť vy se máte dobře. Všichni ostatní to měli před vámi těžké, protože zažili totalitu, válku... Ale najednou jsou oni ta generace, která stojí před otázkami. Jako když se mě moje dcera zeptala: „Mami, a to teď můj přítel bude muset nastoupit do války, kdyby to přišlo i k nám?“ Najednou oni jsou vystaveni potenciální krizi. Takže právě na té aktuální situaci se jim dají možná ještě lépe a srozumitelněji vysvětlit dějiny, události z minulosti.

Co jste jí řekla?

Že doufám, že ne. Že jsme chválabohu součástí širšího bezpečnostního seskupení a věřím a předpokládám, že v konfliktu neskončíme. Všechny signály nasvědčují tomu, že my bychom součástí toho vojenského konfliktu být neměli.

Proč se krutosti války opakují? Umíte si to vysvětlit? Proč se něco takového děje znovu? Proč se lidstvo prostě jednou provždy neumí poučit?

Je to skvělá a důležitá otázka. Velmi by mě zajímaly názory a odborné pohledy sociologů a psychologů. Ale pravděpodobně příčinou je jednoduše lidská povaha, a pokud ta povaha a ta pevnost, včetně duševního zdraví, se setká s výškou pozice a rozsahem pravomocí, tak může nastat obrovský problém. Někdo se může stát obětí vlastní propagandy, vlastní izolace a vlastního strachu. A pak pokud disponuje obrovskou mocí, tak to může mít velmi devastující účinky.

autoři: Hanka Shánělová , and

Více o tématu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.