Překladatel musí být zvědavější než běžný čtenář. Musí hledat skryté významy, vysvětluje hispanista Vít Kazmar
Hispanista z Ústavu románských studií Vít Kazmar letos získal Cenu Josefa Jungmanna za překlad románu Op Oloop Juana Filloye. „Jako překladatel vím, kdo cenu získal přede mnou. Někteří z nich mě učili, často je považuji za své vzory. Být mezi nimi je zvláštní, ale příjemný pocit,“ říká. Kdo je tajemný argentinský autor Juan Filloy? A proč jsou jeho knihy náročné na překlad i četbu?
Kdo byl autor románu Op Oloop Juan Filloy?
Spisovatel a soudce. Alespoň po celý svůj předdůchodový život, jeho důchod pak trval třicet let. Byl to velký podivín a vytvářel kolem sebe mlhu domněnek a historek složených z polopravd. Dožil se sto pěti let, což tvoří součást mýtu o prazvláštním muži, o němž se mnozí domnívají, že je vymyšlený. Byl dost vyhrocený elitář a své romány si vydával sám a rozesílal je čtenářům, které považoval za dostatečně kultivované, aby jeho dílo ocenili.
Předseda poroty Václav Jamek hovořil o Filloyovi jako o svérázném, filozoficky založeném ironikovi s rozsáhlým jazykovým rejstříkem. Jak se překládá takový text?
Pomalu. Začal jsem překládat úryvky už dávno, později jsem o něm psal diplomku, takže jsem tu a tam přeložil nějaký kousek. Hlavnímu objemu práce jsem se věnoval v rozmezí asi tří let. Mnohem déle, než obvykle trvá přeložit srovnatelně obsáhlý text. Překlad by možná ani nevyšel, nebýt nakladatelství Rubato. Těžko by mi na tu knihu někdo kývl.
Čtěte také
Filloy byl rodák z Cordoby nominovaný na Nobelovu cenu za literaturu. Chystáte další překlad?
Spíš ne. Natolik jsem se unavil a vím, kolik práce to stojí, že mám chuť překládat něco úplně jiného. Filloyova další kniha, která se nabízí, se jmenuje Katerva, což znamená cosi jako banda – a je dvakrát tak dlouhá a psaná stejně bujným a nepoddajným jazykem. Musel bych mít zlatý důl, rok volna a ještě chuť a kuráž.
Můžete se s námi podělit o moudro nebo bonmot, který vám z knihy utkvěl?
Je jich spousta. Ale často si vybavuju, co je základem hlavní postavy. Má jistý půvab, i když ji to zahubí: je třeba žít metodicky a podle toho se řídit. Filloy měl řadu rituálů, které dodržoval celý život, každý den. Těmto zvykům přikládal mimo jiné svou dlouhověkost a pevné zdraví. Ale kdo ví.
Jak objevil tajemného autora? Které mýty okolo něho kolují? A čím je román z roku 1934 stále aktuální a inspirativní? Poslechněte si celý rozhovor.
Související
-
Ptákoviny jako detektivky nečtu. Nízký žánr kontaminuje jazyk, vysvětluje překladatel Tomáš Dimter
„Překlad má být maximálně věrný, to je jediná premisa, kterou by měl dobrý překladatel mít,“ shrnuje v rozhovoru renomovaný překladatel a germanista Tomáš Dimter.
-
Překládat Shakespeara, to je trochu anarchie, uznává Martin...
Potřeba exaktních vědeckých oborů je evidentní, ale neměli bychom zapomínat na význam humanitních věd, které nejsou doceňované. Přitom právě humanitní obory přispív...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka


Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka