Přechodný arcibiskup pražský? Nebráním se tomu. Oproti Dukovi jsem méně konfliktní, předestírá Graubner

Co přinese české katolické církvi výměna pražského arcibiskupa, ke které dojde 2. července? Čeho by chtěl nástupce Dominika Duky dosáhnout? Jaká je tvář naší nejpočetnější církve a jak by se měla změnit? Vladimír Kroc se ptal Jana Graubnera, dosavadního olomouckého arcibiskupa a nastávajícího arcibiskupa pražského.

Dříve byl svazek biskupa s diecézí doživotní, dnes tedy podává podle církevního práva v 75 letech rezignaci. Ve vašem případě ten okamžik nadejde 13 měsíců po vašem uvedení do funkce. Souhlasil byste s názorem Martina Vaňáče z Evangelické teologické fakulty Univerzity Karlovy, který řekl Aktuálně.cz, že vaše jmenování je jen přechodná volba, že se problém s výběrem vhodného adepta jen odsunul v čase?

Nebráním se takovému pohledu. Já k tomu mohu jenom dodat, že když jsem byl z Říma telefonicky osloven prefektem kongregace pro biskupy, tak jsem na to upozorňoval, že příští rok budu žádat o důchod. Na to mě prefekt řekl, že to může být přece i něco delšího, že to mohou být tři, čtyři roky. Když jsem zopakoval námitku, tak mi říká: mně už bylo pětasedmdesát před třemi lety. Dál jsem se nebránil.

Čtěte také

Ve vysokých církevních funkcích jste už poměrně dlouho? Nemůže to být i na škodu? Nepotřebuje katolická církev novou krev?

Určitě by nová krev byla dobrá, já jsem pro. Já jsem se o žádnou další funkci nehlásil a těšil jsem se na odpočinek. Když jsem byl vyzván, poslechl jsem.

Berete to jako oběť?

Nevím, jestli se dá říct oběť, protože to slovo se často v našem vyjadřování bere jako něco nechtěného či z přinucení. V tomto smyslu určitě ne. Dal jsem se k dispozici a nemíním couvat nebo něco na tom, aby měnit.

Čtěte také

Zasvěcení se shodují, že jste byl zřejmě vybrán, protože nebudíte kontroverze, na rozdíl od Dominika Duky. V čem jste se s ním názorově rozcházel?

Já se domnívám, že tady není v první řadě řeč o názorech, ale spíš je to otázka způsobu prezentace těch názorů. Já jsem jaksi od přirozené nátury méně konfliktní a snažím se vždy hledat nějaké cesty, jak se dá dojít ke spolupráci nebo porozumění.

V čem byste na něj rád navázal?

Především v tom, co bylo vybudováno. Musím připomenout i kardinála Miloslava Vlka, protože v těch třiceti letech se v Praze, tak jako na mnoha jiných biskupstvích, udělalo velmi mnoho. Šlo o budování nové struktury, úprava pohledů, spolupráce, založení a rozvoj institucí, jako jsou církevní školy a charity a pastorační centra, práce s mládeží a s rodinami atd.

Takže je tady udělaný kus práce. V Praze se na některých sídlištích postavily nové kostely nebo pastorační centra, to je určitě něco, na co je potřeba navázat. Tam nemusím klást základy, to bylo uděláno. Takže já nechci dělat nějaké velkolepé plány, ale chci se spíš soustředit na takový normální život církve zdola: na křesťanský život v rodinách a ve farnostech.

Čtěte také

Pak být taky pozorný k tomu, co ukáže bůh. Jestli se v této oblasti něco podaří, tak to snad ponese plody v dalších generacích.

Vaši kritici vám vyčítají a připomínají údajnou nečinnost v kauze kněze Františka Merty, odsouzeného v roce 2001 za zneužívání mladistvých ministrantů. Už citovaný Martin Vaňáč si myslí, že dnes by to byl důvod pro vaše sesazení. Jednal byste teď jinak?

Především musím dodat, že se tehdy stížnost na mě, takto formulovaná, dostala na policii, byla prošetřovaná na státní prokuratuře a dostala se před soud. A tyto instituce, i přes různá odvolávání, potvrdily, že jsem chybu neudělal.

Je potřebné rozlišovat, jaká byla situace tehdy a teď, jaké byly směrnice, pravidla, zákony tenkrát a teď. Samozřejmě, z dnešního pohledu by bylo potřebné některé věci dělat jinak. Tehdy ale všechno řešila policie a prokuratura, takže nikdo nemůže říkat, že by šlo o zametání pod koberec.

Na základě čeho se Jan Graubner domnívá, že Češi nejsou ateisty? A jak hledí na politické angažmá lidí s církví spojených? Poslechněte si celý rozhovor vedený Vladimírem Krocem.

autoři: Vladimír Kroc , jkh
Spustit audio

Související