To nejdůležitější je mluvit s někým tváří v tvář, říká Václav Malý. Jak se osvědčily bohoslužby online?

Koronavirová pandemie poznamenala už druhé velikonoční svátky. Kněžská služba bude i letos online, do kostelů se chodí na vstupenky, tradice se musí oželet. Jak uplynulý rok změnil náš vztah k víře? A co znamenají Velikonoce pro společnost v dnešní době? Vladimír Kroc se ptal světícího biskupa pražského Václava Malého.

Už druhé Velikonoce prožíváme ve výjimečné situaci. Vidíte rozdíl ve společenské náladě dnes a před rokem?

Roste počet lidí, kteří ztrácejí chuť – už to trvá příliš dlouho, volají, chtějí, aby s nimi člověk hovořil. Nerad užívám laciné fráze, ale někdy je opravdu těžké lidi podržet. Je zajímavé, že někdy klesají na mysli i mladší lidé, netýká se to jenom starších generací. Ti mladí hledí do budoucnosti, a pokud uvažují, tak si řeknou: Jaká přijde ekonomická krize? Co nás čeká? Co se bude dít se životním prostředím? Takže to postihuje všechny generace v různé míře.

Čtěte také

Změnil rok s pandemií náš vztah k víře?

To si netroufám říci. Samozřejmě na věřící to klade velký nárok, protože se nemohou setkávat při různých aktivitách, spíše se to dneska všechno děje přes technologie. Záleží na každém z věřících, nakolik vezme do rukou bibli, nakolik se dovede ztišit, pomodlit a podobně. A samozřejmě jsou lidé, kteří o křesťanství neznají takřka nic, ale začínají se ptát. Ale je to velmi různé a neřekl bych, že dochází k nějakému odklonu od víry, nebo naopak příklonu k víře.

Jak se smiřujete s tím, že do kostela se musejí vydávat vstupenky?

Nezávidím kněžím, kteří působí ve farnostech, kam chodí na bohoslužby mnoho lidí. Jak vybrat ty, kteří tam mohou? A aby tam mohlo co nejvíce lidí? Je to velmi těžké a někteří to snášejí velmi urputně. Také se na mě obracejí, abych zasáhl, ale já nemohu zasáhnout do jednotlivých farností. To záleží opravdu na zralosti kněze a jeho spolupracovníků.

Jak se osvědčily bohoslužby online?

Je dobře, že tato příležitost je, ale není to ono. Člověk, když se dívá na televizi, tak chtě nechtě vizuální tvář převládá, člověk se vždy ne vždy soustředí na to, co je tam řečeno, ale jak ten druhý vypadá, co se tam děje a jestli se tam vše správně odehrávalo. Je to pro mě rušivé a nechtěl bych strávit zbytek života jenom na online bohoslužbách. Není nad to, když se můžete dívat do tváře lidí, protože poznáte, jak reagují. A samozřejmě člověka leccos napadne, když to takhle mluví do prázdna.

Poznamenal covid společenské vztahy? Že se vzdalujeme jeden druhému a že možná i po odeznění epidemie zůstaneme vzájemně více odtažití?

To by nebylo dobré. Samozřejmě toto nebezpečí je, trvá to už dlouho. Nedivím se netrpělivosti některých lidí – a to tady nechci vyzývat, aby nedodržovali nařízení – že už touží po tom být trochu blízko. Když mluví školáci, tak první je, co jim vadí, že nejsou se svými kamarády. A myslím, že důležité pro rodiče bude, aby znova podpořili kamarádství těch svých ratolestí. A pro nás všechny, abychom si zase zvykli, že to nejdůležitější je mluvit s někým tváří v tvář.

autoři: Vladimír Kroc , prh
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.