Považujeme Romy za občany druhé kategorie, projevila se jejich frustrace, hodnotí problematickou situaci Fuková

V červnu a v červenci vyvolaly hodně pozornosti konflikty mezi Romy a Ukrajinci a také následné romské demonstrace. Máte pocit, že se tu situaci už podařilo všude uklidnit, nebo je to jenom jakési ticho před bouří a může to kdykoliv kdekoliv zase eskalovat?

Doufejme, že to opravdu není ticho před bouří a že případy, které se odehrály v několika městech, jsou jednotlivé. Musíme si říct, na základě čeho soudíme, že to opravdu je ukrajinsko-romský spor.

Na základě těch reakcí...

...ano, k tomu se chci dostat. Ty případy samozřejmě vyvolaly reakce na sociálních sítích a jsou víceméně často spojené právě s různými dezinformacemi, manipulacemi zpráv a poplašných zpráv a mohly potom právem vyvolat demonstrace a tam různé reakce části romské komunity – třeba v Krupce, v Pardubicích nebo i v Brně.

Analyzovali jste ty situace v červnu a v červenci včetně toho, jestli se třeba někdo snažil nebo nesnažil tu nenávist záměrně rozdmýchávat?

Toto je spíš otázka na ministerstvo vnitra. Já se ze své pozice snažím ty věci pochopit a najít důvody, proč k těm demonstracím vůbec docházelo. A sama si uvědomuji to, že Romové tam vyvolávali pocit potřeby bezpečnosti, čemuž rozumím, protože právě na sociálních sítích se rozšířil strach.

Čtěte také

iROZHLAS

Romové nadále čelí diskriminaci téměř ve všech aspektech života, míní komisařka Rady Evropy

Lidé, kteří žijí v sociálně vyloučených lokalitách, jsou dlouhodobě považováni za občany druhé kategorie. Jsou frustrováni situací posledních 30 let a mohou velice rychle podlehnout různým manipulacím na sociálních sítích. Myslím si, že tu frustraci, rozhněvanost a naštvanost potřebovali ventilovat. Tyto případy, které se odehrály, ventilací byly. 

Komisařka Rady Evropy pro lidská práva letos v únoru po pětidenní návštěvě Česka konstatovala, že Romové u nás čelí diskriminaci téměř ve všech aspektech života. Souhlasíte s tímto závěrem? Je to tak? Opravdu?

Do značné míry ano, protože strukturální rasismus, se kterým se potýkají Romové, je opravdu všudypřítomný. Já sama i jako vládní zmocněnkyně jsem byla několikrát diskriminována a pociťuji to na vlastní kůži denně.

Kde konkrétně jste třeba vy byla diskriminován?

Když to vezmeme hodně jako nazpět, zažila jsem období 90. let minulého století, kdy jsem byla několikrát napadena pravicovými extremisty – házeli po mně dlažebními kostkami, honili mě, mí příbuzní byli několikrát fyzicky napadeni...

Komisařka Rady Evropy konkrétně jmenovala oblasti vzdělávání, diskriminaci při kontaktu s policií, diskriminaci na trhu s bydlením, na pracovním trhu. Česko má od roku 2009 antidiskriminační zákon. Podle něj Rom může – pokud by nedostal práci nebo mu někdo nepronajal byt jen proto, že je Rom – žádat odškodnění. Jak je možné, že se diskriminace stále objevuje? Znamená to, že ten zákon nefunguje, že je bezzubý?

Případů právě zrovna v oblasti bydlení by mohly být denně desítky, možná i stovky, protože když Rom zavolá a má typické romské příjmení, z velké části ho prostě odmítnou. To, že někdo nabídne Romovi byt, je opravdu štěstí. Když jsem jako romská poradkyně nebo na jiných pozicích pomáhala obvolávat různé inzeráty, to první, na co se realitní kanceláře ptaly, bylo, „jestli to nejsou cikáni“.

Čtěte také

Vzniká nový zákon o podpoře bydlení. Má zefektivnit dostupnost bydlení i udílení pomoci v bytové nouzi

Co s tím?

V současnosti se připravuje zákon na podporu bydlení, má to v gesci ministerstvo pro místní rozvoj, já jsem to minulý měsíc společně s kanceláří Rady vlády pro záležitosti romské menšiny připomínkovala. Jedna z věcí, kterou jsme tam se snažili prosadit, je, že příslušnost k etnickým menšinám může podpořit to, že se ony osoby mohou potýkat s diskriminací – aby se proto s touto skupinou jednalo jako s ohroženou.

Vládní strategie mimo jiné uvádí, že v roce 2015 bylo v Česku přes 600 sociálně vyloučených lokalit a 80 procent obyvatel těchto lokalit tvořili Romové. Je právě toto základ problémů mezi Romy a většinovou společností?

Ano, existence samotných sociálně vyloučených lokalit a to, že je tam takové procento Romů, napovídá, že se ve společnosti něco děje špatně. Ale to, že 80 procent Romů žije v sociálně vyloučených lokalitách, neznamená, že jsou všichni závislí na sociálních dávkách. Jsou to právě osoby, které nemají možnost najít si jiné bydlení mimo tu lokalitu.

Bohužel se stává, že i lidé, kteří by chtěli žít v lepších podmínkách, chodí do práce, děti do školy – třeba i na střední a vysokou školu, žijí v těchto podmínkách. To je prostě tristní a je to potřeba změnit a uvědomit si to, že sociálně vyloučená lokalita neznamená to, že jsou tam jenom lidé problémoví, dostanou se tam i lidé, kteří žijí běžný život. I kdyby bydleli na normálním sídlišti, ani si jich nevšimnete. A to je potřeba si to rozlišovat.

Jak bude fungovat Tým pro prevenci předsudečného chování? Jaké pravomoci má vládní zmocněnkyně pro záležitosti romské menšiny? A v čem by měla společnost pomoci romské menšině?