Polský Žyrardow býval metropolí lněného textilu. Jeho industriální kouzlo dodnes dýchá na každém kroku

Muzeum průmyslové výroby lněného plátna v Žyrardowě jen tak neminete
Muzeum průmyslové výroby lněného plátna v Žyrardowě jen tak neminete
0:00
/
0:00

Město Žyrardow už více než století nese jméno oslavující vynálezce tkalcovského stroje. Do jedné z perel industriální architektury Polska se vydal reportér Pavel Novák.

Hlavní žyrardowskou ulici 1. máje lemují domy z červených cihel. A stejně vypadá i náměstí Jana Pavla II. s kostelem na jedné straně a nákupní galerií na druhé. Ta se jmenuje Stará přádelna, protože se nachází v budově bývalé továrny, kde se kdysi opravdu spřádal len.

Budova někdejší přádelny s lofty a obchodní galerií na náměstí Jana Pavla II. v Žyrardowě

Je to už jen odlesk zašlé slávy Žyrardowa. Zdejší závody na výrobu plátna svého času zaměstnávaly tisíce lidí. To je ale minulost, kterou dnes připomíná už jen muzeum v jedné z továrních hal.

Skoro jako v krtkovi

Stojíme ve velké hale bývalé bělírny, kde se lněné vlákno čistilo a bílilo – nejdříve rozvěšením a vystavením slunečním paprskům a později i chemicky,“ vítá mě ředitel muzea Jacek Czubak.

Jsou tam vystavené tkalcovské stavy, ale i nářadí na lámání, rozčesávání a předení lnu. Trochu jako v příběhu o tom, jak krtek ke kalhotkám přišel, jen v reálných kulisách.

Žyrardowské závody na výrobu plátna původně zpracovávaly len už od rostlinky. Ve zdejší továrně se vyráběla příze, z ní nitě, z těch se tkalo sukno a to se pak různě barvilo a potiskovalo. Nakonec z toho byl materiál na závěsy, ubrusy, utěrky i na oblečení.

Vzpomínky na zašlou slávu

Komunistický skanzen i žádaná adresa. Krakovské předměstí Nowa Huta přitahuje turisty i mladé rodiny

Nowa Huta byla výstavní síní polského budovatelského socialismu

Polský Krakov si turisté vybírají kvůli starému rynku a středověkému hradu Wawel tyčícímu se nad malebným meandrem Visly. Někteří návštěvníci ale dávají přednost výletům do míst, která tvoří přímo protiklad historického centra. Jako třeba předměstí Nowa Huta.

Ve státním podniku Žyrardovských přádelen a tkalcoven se poslední stroj zastavil v roce 1996. Několik let tu pak fungovala soukromá společnost. Ta už nezpracovávala len od místních pěstitelů, ale dovážela ho z Ukrajiny, a dokonce z Indie. Nakonec zbankrotovanou továrnu koupilo město a v roce 2014 otevřelo na jejím místě muzeum.

Všechny stroje jsou podle jeho ředitele Jacka Czubaka dodnes v provozuschopném stavu: „Kdybychom opravdu museli, mohli bychom je všechny spustit. Pro účely expozice ale máme připravené dva tkalcovské stroje, kde běhají člunky a tká se plátno. Můžeme je tedy zapnout a ukázat, jak fungují,“ dodává. a otáčí páčkou.

A aby svá slova doložil, otáčí páčkou a stroj, který přinesl městu zlaté časy, se přímo před námi rozbíhá.

Město uvnitř továrny

Původně hornická obec zvaná Ruda Guzowska se díky blízké říčce stala místem, kde se v 19. století začal raketovým tempem rozvíjet textilní průmysl. Revoluci do výroby přinesl vynález tkalcovského stroje francouzského inženýra Philippa de Girarda, jehož jméno teď město nosí.

Pomník Philippa de Girarda ve městě, které nese jeho jméno, nesmí chybět

Ředitel žyrardowského muzea Jacek Czubak vypráví, že město  vzniklo vlastně uvnitř továrny. Mezi jednotlivými provozy na zpracování lnu se kolem spojovacích silnic stavěly dělnické domky a potom i hospody a společenské domy. Nezapomínalo se ani na stromy, proto je jádro Žyrardowa, postavené v 19. století, také pěkně zelené.

Na první pohled vypadá Žyrardow červeno-šedivě a ospale. Když vejdete do dvorů a interiérů továrních budov, uvidíte, že město, kterému dal jméno vynálezce tkalcovského stroje, bývalo mocné a bohaté. A teď právě prožívá svou renesanci.

Spustit audio
autoři: Pavel Novák, Anna Duchková|zdroj: Český rozhlas

Související