Polské Tatry jsou krásné, ale mají předražené svařené pivo
Letošní zima končí zhruba tak dobře, jak začala. Hory pokryla slušná vrstva sněhu a letošní sezóna se celkem vydařila. Podobné to bylo i u našich severních sousedů. Jejich největším lyžařským centrem je - jak jistě víte - Zakopané v Tatrách.
Mekkou polských lyžařů je Kasprový štít vysoký dva tisíce metrů. Na jeho vrchol vás s jedním přestupem dopraví moderní visutá lanovka. Ovšem velkým problémem - zvláště pro cizince - jsou jízdenky. Ty se na místě prodávají pouze na aktuální jízdu. Ve městě je koupíte v předprodeji, ale až dvakrát dráž. Místní podnikaví lidé tohoto nepříjemného nesmyslu okamžitě využili - stojí ve frontě na jízdenky a za určitou sumu vám své místo přenechají.
K nástupní stanici lanovky se vlastním autem kvůli zákazu vjezdu nedostanete, takže si musíte buď připravit peníze na taxíka, počkat na přeplněný autobus nebo draze zaplatit romantickou vyjížďku na saních nebo v bryčce. Tyto zvláštní pořádky většinu západních turistů spolehlivě odradí, ale našince moc nepřekvapí. Odměnou za toto finanční utrpení jsou nádherné výhledy a dlouhé sjezdy z rozeklaných vrcholků polských Tater.
Z Kasprového štítu se lyžařům nabízejí dvě možnosti: sjezd do Gasienicové nebo Goryczkové doliny. Z první vás zpět vyveze vyhřívaná čtyřsedačková lanovka, z druhé starší dvousedačka, na které můžete v případě nepříznivého počasí pěkně promrznout. Můj náhodný polský spolucestující si pro změnu stěžoval na předražené svařené pivo v bufetu, ale to už je daň, kterou holt návštěvník platí za tatranské zážitky. Čech by si navíc svařené pivo nikdy nedal. Ale zpět na svah.
Černá sjezdovka do Goryczkové doliny je dlouhá asi tři kilometry a lyžařům nabízí několik typů terénu: od strmých padáků až po mírně svažité úseky, které dají odpočinout unaveným kloubům. Sjezdovky jsou upravené a dobře označené.
Tatranská horská služba tady právě nacvičuje záchrannou akci. Nebezpečí nečíhá jen na lyžaře nebo skialpinisty. Před dvěma týdny musela horská služba vyprostit ze zdejších jeskyní dva speleology, kteří nemohli najít cestu zpět. Zřejmě zrovna nebyli ve škole, když se probírala Ariadnina nit. Horská služba je ale na takové situace připravená.
"Máme speciální speleologické vybavení - například upravená nosítka na lanech. Získali jsme přístroje nejnovější generace pro práci v lavinách, máme vycvičené lavinové psy, vlastní vrtulník Sokol a také terénní auta. To nám umožňuje efektivně zasahovat na celém území národního parku," říká náčelník záchranářů Adam Marasek.
Mimochodem - Tatranská horská služba letos slaví sto let od svého založení. Její příslušníci mají rok od roku více práce. V polských Tatrách a jejich podhůří vznikají nová lyžařská centra - například v Bialce Tatranské nebo v Tatranské Bukovině - a ta původní se neustále rozrůstají.
"Lyžařský provoz se zvýšil, přibylo lanovek nebo vleků a zvýšil se i počet návštěvníků. Mnozí z nich ale nejsou dobře připravení. Většina přijíždí přímo od kancelářského stolu a nemá valnou fyzickou kondici. Tito sváteční lyžaři neznají a nedodržují desatero pravidel pro bezpečnou jízdu. Sjezdovky bývají přeplněné, takže dochází ke srážkám. To je také častou příčinou nehod," potvrzuje Adam Marasek.
Daleko bezpečnější je návštěva aquaparku v Zakopaném. Otevřeli ho teprve loni, a proto patří k nejmodernějším v zemi. Určitě stojí za návštěvu. Vedle tradičních bazénů, skluzavek a vířivek tady mají vlastní umělý potok, termální koupele a venkovní vyhřívaný bazén. Na termální lázně lákají turisty i jiná horská střediska.
Polské Tatry jsou atraktivním koutem této části střední Evropy. Výsledný dojem kazí špatná dopravní infrastruktura a příliš silná zlatokopecká touha místních podnikatelů. Ale pro tyto příklady nemusíme chodit až do Polska.