Po krk v teplé vodě, příběhy o Romech z pera Hany Frištenské Štarkové

V úvodu představení knihy Po krk v teplé vodě oslovila přítomné Jana Horváthová, ředitelka muzea romské kultury: 

„Já jsem moc ráda, že kniha vznikla. Jde nejen o krásnou literaturu, ale zároveň jde o historický dokument. Z této doby dokumentů moc není. Kniha je navíc trestí toho, jak se světy Romů a neromů míjí, jak probíhají paralelně a to mnohdy dodnes. Kniha obsahuje vzácné postřehy.”

Obálka Knihy po krk v teplé vodě|foto:Nakladatelství Brána

Kniha Hany Frištenské Štarkové obsahuje příběhy Romů, kteří v 70. letech minulého století přicházeli pro pomoc k tehdejším kurátorům pro tzv. cikánské obyvatelstvo. Autorka svoji knihu věnovala chudým, vykořeněným Romům, kteří byli tak odlišní od dnešních mladých, vzdělaných a sebevědomých Romů. Pokračuje autorka:

„Hlavně pojednává o Romech, se kterými jsme se setkali jako kurátoři. Takže to není úplně kompletní vzorek Romů v té době v Praze, ale jenom těch, kteří nás hledali a potřebovali pomoct. A protože jsem pamětnice těch dob, tak mě napadlo, že bude zajímavé, když si dnešní Romové, který jsou úplně někde jinde, než byly ty Romové, se kterými jsme se setkávali v té době, přečtou o tom, jak to bylo.”

Romové v 70. letech řešili bytovou i finanční situaci.

„V té době přicházelo mnoho lidí ze Slovenska, kteří byli téměř jistě negramotní, zvlášť Romové z osad. Začali bydlet v Praze a nevyznali se doslova v ničem, takže bylo velmi těžké jim pomáhat. Vlastně to Romové řeší ve vyloučených lokalitách i dneska.”

Když Hana Frištenská Štarková listuje knihou, vzpomíná i na přátelství, která v té době vznikala:

„Nejvíc vzpomínám na Romy, se kterými jsem nepracovala jako s klienty, ale se kterými jsem se seznámila mimochodem. Ti byli pozoruhodní. V knize najdete například příběh o Róze Klimkové Olahové, o hudebnících, o malíři, o ubohých klientech, jeden příběh se dokonce týká sterilizace.”

V 70. letech minulého století, jak Frištenská Štarková říká, bylo v Praze 10 až 14 kurátorů, kteří pracovali z Romy.

„Na každém obvodu byl jeden. A někde byly dva. Třeba Praha 9 byla Romy hodně obydlená, nebo třeba Praha 8. To všechno byly obvody, kde bylo mnoho Romů. Ale víc než 14 jich nikdy nebylo.”

Zajímalo nás, jestli mezi kurátory byli i Romové.

„Tehdy nebyli žádní a nikoho z nás to ani nenapadlo. Ale my jsme pak založili, a to byla iniciativa Jitky Ďuričové, něco, čemu se tehdy říkalo Celopražský romský arktik. Byl tam Vláďa Goral. A s nimi jsme se radili. Začali potom s námi jezdit s romskou mládeží a dětmi na tábory a na kurzy. Takže to byla taková spolupráce, která byla dost obtížně prosaditelná, protože magistrát si to nepřál. A magistrát byli naši šéfové.”

Knihu Hany Frištenské Štarkové Po krk v teplé vodě vydalo nakladatelství Brána.