Pavel Maurer: Není nad to, když člověk ví, jak dlouho bude na svůj pokrm čekat
Objednáte si oblíbené jídlo, ale obsluha ho ani po několika desítkách minut nepřináší. To se nejspíš stalo už každému z nás. Co se děje v mozku během čekání na jídlo? Nad tím se zamýšlí Pavel Maurer.
Nevím, jak vy, ale já strašně nerad čekám na jídlo. A nejhorší ze všeho je, když si třeba v restauraci objednám biftek nebo omáčku nebo rybu, a do poslední chvíle nevím, kdy mi tu dobrotu přinesou. Ta časová prázdnota mě znervózňuje.
Čtěte také
Další trauma nastává, když jdu na jídlo se svým zetěm, protože ten, když má hlad, tak s ním není k vydržení. A on má hlad prakticky pořád. Včera jsme byli na obědě, vybrali si poslušně z jídelního lístku, objednali, a pak nastal ten šílený čas nekonečného čekání.
Žádná konverzace nepomůže, zeť je nevrlý, nechce nic slyšet, jen si přeje, aby konečně přinesli jídlo. No, co si budeme vyprávět, každý z nás, když si objedná svoji oblíbenou svíčkovou, řízeček, Ceasarův salát, Chilli con carne nebo kohoutka na víně, tak se začne těšit.
Naši v hlavě a puse se totiž začne odehrávat jakási chuťová předehra. Někteří odborníci dokonce tvrdí, že náš mozek je tak geniální, že když oči vidí třeba dort s jahodou na našem talíři, vyšle mozek velmi přesný signál do našeho trávicího ústrojí. Informuje tělo, že je třeba připravit se na větší přísun cukrů, a také nastartovat trávicí ústrojí na jahody.
Čtěte také
O to víc je důležité, aby člověk věděl, kdy to přijde. Kdy nastane ta slast, že si dáme do pusy první lžíci hráškového krému a kdy zakousneme kachničku s bílým a červeným zelím. Vím, že pro kuchaře je to téměř většinou nemožné, ale musím se přiznat, že kdyby restaurace měly možnost při objednávce upozornit hosta, že gulášek tu bude tak za pět minut, ale na tu hovězí moovou minutku si počkáte asi dvacet minut, tak já bych je miloval, ctil a navštěvoval.
Protože informace o tom, jak dlouho budu čekat na svůj gáblík, to mi připadá velmi, velmi důležité v rámci celého gastronomického zážitku.
Pokud si dobře pamatuji, tak v Praze existují jen dva podniky, kde vás upozorní, že příprava jídla bude chvíli trvat. Paradoxní na tom je, že jde spíše o hospody než nóbl restauranty. A tak ve výčepu U Jelínku vás při objednání taliána slušně upozorní, že se bude ohřívat pomalu, klidně, tak, jak je zvykem.
A také v proslulém Lokále, když si dáte smažák, řeknou dopředu, že jej připravují na čerstvo, a tak si počkáte zhruba deset minut. A to je dobré, protože když člověk ví, jak dlouho bude na svůj pokrm čekat, není nervózní, a jeho tělo se může pěkně časově naladit.
