Pavel Liška nejen o inscenaci Už nikdy sám!: Lidé dnes žijí častěji sami, víc pracují a kolikrát jim ujede vlak
Moderátorka Lucie Výborná mluví o Pavlu Liškovi jako o tatínkovi na volné noze. Známý herec se tomuto označení nebrání a spíš si ho pochvaluje. Když podle něj člověk není v angažmá, je svobodnější a může si vybírat role.
Nejnověji můžete Pavla Lišku vidět na prknech Divadla Kalich ve hře Už nikdy sám!, pod kterou se podepsal německý režisér a dramatik Marc Becker. Ten tematizuje fenomén dnešní doby, kterým se stává osamělost lidí žijících ve velkoměstech.
Podle Pavla Lišky jde o existenciální hru, při jejímž sledování se diváci zasmějí. Hlavní hrdina se totiž se samotou vypořádá vskutku originálně. „Unese cizího chlapa a vezme si ho s sebou do bytu, aby nebyl sám,“ prozrazuje.
„Lidé mě považují za herce hrajícího sám sebe. A skutečně vycházím ze sebe,“ potvrzuje. „Když jsem hrál homosexuála, miloval stejně, jako miluji já,“ přibližuje v rozhovoru. I se samotou má své zkušenosti. „Mám ji rád, ale je dobrá jen když chce být člověk sám. Horší je, když jste sám a nechcete být sám,“ zamýšlí se a jedním dechem dodává: „Ale samotu k životu potřebuji.“
Když vzpomíná na minulost, zmiňuje roli ve filmu Návrat idiota. „Byl jsem spojován s idiotem, ale problém jsem s tím neměl. Dělal jsem role, za které mě kritizovali, protože si podle některých byly podobné, ale byl jsem v klidu. Pro mě byla každá postava jiná,“ říká.
Audio záznam celého rozhovoru si můžete poslechnout kliknutím na odkaz přímo v tomto článku a také v iRadiu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
