Patnáct stupňů není pro české otužilce žádná výzva. V Bejrútu se na to dívají jinak
Otužileckým sportům se věnují také nadšenci na Blízkém východě, i když laťka teplot je tam pochopitelně posazená výš než v našich zeměpisných šířkách. Třeba v Libanonu ale bývá zima chladná a deštivá, na tamních horách dokonce mrazivá a sněhová. Na mořském nábřeží v Bejrútu potkal zpravodaj Štěpán Macháček místní party otužilců a dal si s nimi jednu časně ranní koupel.
Čtěte také
Pod nábřežím přímo v centru Bejrútu je skalních výběžek, na který se musí prolézt po nenápadných rezavých schůdkách. Venku je asi deset stupňů a já už se blížím k partě pánů v plavkách, kteří se hecují, kdo půjde do vody první.
„Pod patnáct stupňů tady voda většinou nemá. Nejstudenější je od března do května, kdy na horách taje sníh a ledová voda stéká do moře,“ popisuje Ezzat Farhat, obchodník z Bejrútu a absolvent zdejší americké univerzity.
„Scházíme se tu úplně každý den, i v dešti. Půl hodinky si zaplaveme, pokecáme a pak všichni vyrazíme do práce. Ranní plavání dodává energii a aktivitu. Plavu tady od malička, znám pod vodou každou skalku, každý kámen,“ dodává.
Manželce i medúzám navzdory
Středobodem veškerých zdejších ranních aktivit jsou staré nerezové schůdky přišroubované do skalního útesu.
„V tomhle chladném počasí plavu tak osm set metrů, ale v létě jsou to tři kilometry. Tady se Samírem a s kluky, kteří teď lezou z vody, plaveme až tamhle za maják,“ ukazuje Hasan Bazze a upozorňuje mě na obrovské medúzy a na to, že ve studené vodě mám strávit maximálně půl hodiny.
Jeho manželka prý nemá pro tyhle jeho ranní aktivity moc pochopení, směje se. „Každý den sem přijdu v šest, hodinku chodíme rychlou chůzí po nábřeží, pak hodinku koupání a pak do práce. A večer doma hádky s manželkou. To víte, žena si chce posedět a popovídat a já zase chci jít brzo spát, protože ráno vstávám, abych tu v těch šest byl. Každý den s tím mám doma problém.“
Otužilecký vyprošťovák? Džus se zázvorem a horké kafe
Přímo nad námi se tyčí zasněžené vrcholy libanonských hor, kde lidé právě teď lyžují na sjezdovkách. Plávání bylo moc příjemné, jeden pán mi hned podává kelímek s grapefruitovým džusem se zázvorem. Je vidět, že mají zkušenost, co po plavání ve studené vodě sedne. Další „otužilci“ zase přinesli termosky s kafem, které si teď po plavání všichni dávají na zahřátí.
Čtěte také
„Každý den se tu schází zhruba ta samá parta. Občas někdo přibude, občas ubude. Máte pravdu, že jsme samí postarší muži. Mladí na tohle moc nejsou, rádi ponocují, neradi brzy vstávají. Asi nemají takový vztah ke kráse přírody jako my,“ usmívá se Samír. Občas se prý připojí i ženy, ale to až v létě, kdy je teploučko.
Výkvět Bejrútu v plavkách
Postupně se seznamuju s dalšími členy téhle milé partičky a zjišťuju, že jsem v dobré společnosti. „Je tu s námi univerzitní profesor v důchodu, jsou tu lékaři, tamhle je plastický chirurg, tohle zase obchodník s průmyslovým zbožím,“ ukazuje Samír.
„Je tu také jeden armádní generál a inženýři. Jsme snad ze všech libanonských náboženských skupin. To moře nás spojuje,“ dodává a já mohu jeho slova jen potvrdit. V plavkách totiž nemám šanci poznat, že mám tu čest v podstatě s výkvětem bejrútské inteligence.
A tihle profesoři a inženýři tady po plavání vedou učené a zajímavé řeči, kterým je radno naslouchat. Na noblese jim neubírají ani PET lahve, které právě vytáhli z tašek. Z domova si v nich nosí vodu z kohoutku, kterou se tu pak oplachují. Do kanceláře na dobré bejrútské adrese přeci nemůžou přijít jako slanečci.
Moře je láska na celý život
„Chodím sem takhle plavat od osmdesátého čtvrtého, to tady ještě byla občanská válka. Plaval jsem, i když tu lítaly granáty. Třikrát se mi stalo, že jsem byl ve vodě a praštilo to tady vedle,“ vzpomíná skalní otužilec Samír.
„Když přijíždím ráno autem a z dálky zahlédnu moře, je to, jako bych spatřil někoho milovaného. Mám k moři velmi emotivní vztah,“ svěřuje se.
Loučíme se a mně je jasné, že až zase pojedu natáčet do Bejrútu, musím ranní plavání s touhle povedenou partičkou určitě zařadit na svůj program.
Související
-
Jak chutná Adolf Hitler, zjistíte v Bejrútu
Dát si někde v Evropě zmrzlinový pohár pojmenovaný po nacistickém vůdci Adolfu Hitlerovi by dnes asi nebylo dost dobře možné. Jsou ovšem místa, kde se na historické...
-
Arak vypadá jako mléko a chutná jako hašlerky. Ale pozor na zbytkový metanol, pijte raději domácí
Arak znají luštitelé křížovek jako alkoholický nápoj z rýže. Utvrzují je v tom i speciální křížovkářské slovníky. Na Blízkém východě by proti této definici protestovali.
