Vyrazte za sněhem do Libanonu. Je ho tam teď víc než na českých sjezdovkách, radí reportér Macháček
Na Blízkém východě je lyžařská sezóna v plném proudu. V Libanonu najdete hned několik lyžařských areálů a bohatou sněhovou nadílku. Největší tamní lyžařské středisko Mazár je z centra Bejrútu jen hodinu cesty autem. A když se počasí vydaří, můžou si Libanonci dopoledne zalyžovat a odpoledne se opalovat u moře. Jak sami říkají, život si umí užívat i v dobách hluboké krize.
Čtěte také
„Dneska jsme na sněžnicích, protože na sjezdovkách je moc lidí. Je to docela vysilující výšlap, ale tady ty výhledy jsou sladkou odměnou. Na lyžích jsme byly včera,“ pochvaluje si Diana z Džúníje se svou kamarádkou, které právě vystoupaly na nejvyšší místo rozlehlého ski areálu.
„Lyžuju odmalička. Ve škole lyžařské kurzy nemáme, ale tady jsme se učili od instruktorů. A teď jim svěřujeme své děti. Zrovna čekáme, až jim skončí lekce,“ dodává.
Východní Středomoří jako na dlani
Jsme na nejvyšším bodě lyžařského areálu, na vrcholu Mazár, který má bezmála 2500 metrů, a je odtud neuvěřitelný panoramatický výhled. Na jedné straně přímo pod námi je Středozemní moře, a kdyby bylo úplně křišťálově jasno, viděli bychom i Kypr.
Kousek dál pod námi leží Bejrút jako na dlani a na druhou stranu je vidět až do Sýrie přes údolí Biká a rovněž zasněžený hřeben hraničního pohoří Antilibanon.
Dolce vita po libanonsku
„Je to vlastně životní styl: ráno si jdeme zalyžovat, odpoledne protestovat a večer jdeme pít,“ shrnuje s gustem pod azurově modrou oblohou Alan z Bejrútu.
Čtěte také
Podobně nadšený je i jeho kamarád Antony: „Skvělé je, že je to sem z Bejrútu půl hodinky, takže se ráno podívám z okna, a když vidím, že je hezky, jsem v osm tady. Obuju sněžnice, dvě tři hodiny stoupám nahoru, na vrcholu si dám kávičku a pak zase pomalu zpátky.“
Na jednom z vrcholů lyžařského střediska je hned vedle lanovky restaurace označená jako „Nejvýše položená restaurace v Libanonu“. Během dne je před ní zaparkovaná spousta lyží. Libanonci si totiž rádi lyžování ještě víc zpříjemní dobrým obědem, kafíčkem, pivem nebo skleničkou araku.
Tři měsíce na kopci
Deseti- až patnáctiminutová jízda sedačkovou lanovkou je ideální příležitost trošku vyzpovídat spolucestující.
„Loni jsme měli sníh až do půlky dubna, skoro do Velikonoc. Ale tak od poloviny března už je sníh dobrý jen v dopoledních hodinách. Sezóna bývá od ledna. V posledních letech jsme ale měli štěstí a začínali jsme lyžovat už o Vánocích,“ vypráví Roy a z výšky naší sedačky mi ukazuje, které sjezdovky stojí za to a kterou z dvacítky lanovek a vleků se kam dostanu.
Vedle Roye sedí jeho menší kopie. „Tohle je můj syn, lyžuje už třetí rok a na sjezdovkách tu je jako doma,“ chlubí se hrdý otec.
Z přezkáčů do plavek
Je neděle, skoro čtyři hodiny, poslední jízda. Všichni se pomalu spouštějí z kopce dolů, nejprve na lyžích a pak autem 2500 výškových metrů dolů k moři do Bejrútu, kde se mimochodem jiní Libanonci dneska určitě opalovali v plavkách u moře.
Tak jedeme! Sluníčko už je nízko, stíny se prodlužují a trošku přituhuje. Ale ty výhledy takhle z pozdní sjezdovky těsně před zavřením a po zastavení lanovky jsou o to krásnější.
Související
-
Gruzie je malá země s velkými horami. Zatím čekají, až je Evropa objeví
Pokud ještě nemáte dost zimy a sněhu, zkuste namísto do tradičních alpských středisek zamířit trochu víc na východ. Třeba do gruzínských hor.
-
Střecha spalovny jako originální sjezdovka: Jak se lyžuje v Kodani
Nejvyšší hora Dánska má jen 170 metrů, i přesto v nejjižněji položené zemi Skandinávie najdete lyžařskou sjezdovku. Na střeše nové kodaňské spalovny odpadů Amager Bakke.
