Opravíme všechno od hlavy k patě, tvrdí v servisní dílně na paralympiádě v Pchjongčchangu
Celý svět teď sleduje špičkové výkony handicapovaných sportovců na paralympiádě v Jižní Koreji. Přímo v Pchjongčchangu se o sportovce a jejich protézy a další pomůcky stará tým desítek techniků.
V servisním středisku firmy Ottobock, jednoho z největších světových výrobců ortotických a protetických pomůcek, na paralympiádě v Pchjongčchangu je rušno. Hlavní stan stojí na ploše 300 metrů čtverečních a technici tu denně vyřeší desítky oprav.
Trenér gruzínských paralympioniků sem přišel s celkem nenáročnou prosbou – potřebuje pro jednoho ze svých svěřenců zkrátit běžecké hůlky. Tři desítky techniků a protetiků servisní dílny tu ovšem většinou řeší daleko závažnější problémy.
Vždy připraveni – už 30 let
„Do tohohle stanu jsme si z Německa navezli všechny svoje stroje. Loď s nimi odjížděla už v prosinci loňského roku,“ říká Němka Merl, která mě tady provází.
„Přivezli jsme sem celkem 10 tun nákladu včetně osmi tisíc náhradních součástí. Chtěli jsme si být jistí, že tu máme všechno, co potřebujeme,“ dodává pracovnice servisní dílny firmy, která je už 30 let bezplatnou a nedílnou součástí paralympiády.
Její kolega protetik John upřesňuje, že denně tu technici provedou na čtyřicet až padesát oprav. „Děláme všechno od nahušťování pneumatik na invalidním vozíku až po totální přestavbu protetiky, která je zničená,“ říká.
„Například jeden z alpských lyžařů tady ošklivě upadl a úplně zničil celou svou protetickou nohu. Museli jsme ji ohýbat zpátky, soustružit a opravovat mechaniku, aby stihl finálovou jízdu,“ uvádí příklad z praxe.
Nic není nemožné
Na paralympiádě v Pchjongčchangu, je více než 600 sportovců. Co když se stane, že některý z nich má protézu jiné výroby, než na jakou jsou technici firmy Ottobock připravení?
Protetik John mě ubezpečuje, že ani to nemusí být problém. „Před třemi dny jsme měli v dílně protézu, kterou jsme opravili, i když jsme na to neměli žádné nástroje,“ vypráví.
„Byla to stehenní modulární protéza a celý systém včetně kolene byl zničený. To zařízení jsme vůbec neznali a nástroje jsme k němu taky žádné neměli,“ pokračuje. „Museli jsme si tady v dílně nejdřív vyrobit nástroje, aby se nám povedlo se do systému dostat.“
Továrna na končetiny
John se pouští zase do práce na speciální fréze a jeho kolegyně Merl mi zatím vysvětluje, co které stroje v dílně vlastně dokáží.
Prohlížíme si společně stroj na opracování kovových součástek nebo velkou pec určenou k úpravám plastových částí protéz, včetně lůžek na pahýly. Plasty z pece putují do jiného stroje, který slouží k jejich dalšímu opracování.
Pak s Johnem procházím zadní částí dílny, kde je uskladněno zmiňovaných osm tisíc součástek – náhradní ruce, nohy, kotníky, kolena…
Práce jako poslání
Zdá se, jako by v dílně opravdu nic nechybělo, a tak mě zajímá, jestli by mi tady, kdyby to bylo nutné, dokázali postavit protézu úplně od nuly.
„Kdybyste přišla a byla po amputaci, postavíme vám vše od základu. A kdybyste byla třeba sledge hokejista a vaše zařízení bylo úplně zničené, umíme tady na místě udělat nové,“ říká protetik.
„Máme tu plasty a lamináty a jsme hned schopni vytvarovat i lůžko na váš pahýl. Od hlavy k patě uděláme všechno,“ ujišťuje mě John, který je už na své šesté paralympiádě a tahle práce, jak říká, je smyslem jeho života.