Okolí císařských hrobek ve vietnamském Hué bude k nepoznání. Tamní vláda tam plánuje velké věci, třeba i karaoke
Když se řekne Zakázané město, většině z nás se vybaví čínský Peking a předlouhá tradice takzvaných Dračích císařů. Jenže Zakázané město a s ním spojené císařské hrobky najdete i ve Vietnamu, v někdejším hlavním městě Hué. Nejsou sice tak honosné, jako ty čínské, navíc je hodně poničila americko-vietnamská válka, ale v posledních deseti letech doslova vstávají z popela. A nabízejí mnohem klidnější, příjemnější atmosféru, než ty čínské, které jim byly předlohou.
Snídaně je základ, když ji dobře poskládáte, můžete ten den dosáhnout velkých věcí, říkají Vietnamci, a tak od úsvitu se prodejci phó, baget a vařených vajíček mají co ohánět.
Luxus pomalé snídaně
Málokdo má po ránu čas vychutnat snídani na plastové židličce na ulici, takže americký styl take away tady vítězí.
Ne tak u pana Vuonga: „Když jsem byl mladý, nikdy jsem pořádně nesnídal. Dneska už vím, že chvíli si ráno sednout, a pozorovat ten shon, jak všichni pospíchají do práce, to je vlastně úžasný zážitek. Dám si vařené vejce, naší silnou kávu a teprve potom pro mě začne den,“ říká mi s nadhledem zkušeného muže, co zažil válku s Američany, vietnamskou perestrojku i nástup nezřízeného kapitalismu.
Z města Hué, na březích Voňavé řeky vládli říši Viet králové i císaři a čínský kult dračích císařů převzali se vším všudy. I oni věřili v princip tao, posmrtný život, perlu Jižních moří nebo v sílu nefritu.
Čtěte také
I tygr může vyhrát
Na půlce cesty mezi Zakázaným městem a císařskými hrobkami vyrostla v roce 1830 zvláštní aréna. Dostala jméno Tygří a přesně odrážela povahu tehdejšího krále Minh Manga. Znuděný panovník se zhlédl v krvavých zápasech tygrů a slonů, takže z cihel, kamenů a dřeva vyrostla tahle stavba.
Jen pár metrů od arény bydlí pan Chuá: „Nemyslete si, že velký, silný slon pokaždé zvítězil, tak to nebylo! Tygr byl sice mnohem menší a slabší, ale rychlý a mrštný. Dokázal slona zranit ostrými zuby i drápy. A pokud těžce zraněný, vystresovaný slon upadl, byl to jeho konec,“ vysvětluje mi před vchodem do ní.
Provinční vláda v Hué už brzy změní okolí arény k nepoznání. Od lidí, jako je pan Chuá vykoupí domy i pozemky a na jejich místě vyroste infocentrum, parkoviště, rychlé občerstvení, nějaké to starožitnictví a dost možná i karaoke bar.
Vymáčknout maximum
Památky města Hué jsou na seznamu kulturního dědictví UNESCO a stále většího zájmu cizinců o Vietnam chtějí úřady využít. Proto přibývá festivalů, koncertů a stále více lidí ze zahraničí už ví, že dračími císaři nebyli jen ti čínští.
Hrobka císaře Tu Duca není sice ani největší, ani nejbohatší, ale rozhodně má nejkrásnější park a nejlépe se tu propojuje známý čínský princip feng šuej, vítr a voda.
Už dvaadvacet let prodává před vchodem do areálu studené nápoje paní Lan: „Támhle je hrobka královny, támhle jezero, kde každý rok nádherně rozkvetou bílé a růžové lotosy, a tam vzadu na kopci hrobka samotného císaře. A slyšíte to ticho, ten klid? Myslím, že císař si vybral dobře,“ rozplývá se. A do práce na tomto místě se prý těší každé ráno.
Mrtvé nerušte
Do té části areálu, kde je kamenný náhrobek a v ní ostatky císaře Tu Duca, ale nechodí. Pro Vietnamce je to už v podstatě Onen svět, svět na druhém břehu, a prý není dobré mezi říší mrtvých a živých, příliš pendlovat.
„Nejenže tím rušíte klid mrtvých, ale dráždíte i ty, kteří je na onom světě chrání. Není dobré si tyhle síly proti sobě poštvat. A zbavit se potom takového vetřelce není snadné, ani levné,“ varuje paní Lan.
V časech pocovidových je tu pořád ještě málo zahraničních turistů, a tak klid krále a královny nikdo neruší. A ještě chvíli to tak zůstane, protože ti nejhlučnější turisté, z Ruska a z Číny, teď mají cesty za poznáním hodně omezené.
Související
-
Když chtějí ženicha, vyrazí na trh
Globalizace má své kladné i záporné stránky. K těm druhým určitě patří likvidace původních kultur domorodců. Prudce se rozvíjející turistický trh ovlivňuje i život ...
-
Svátek vody překračuje hranice náboženství. Buddhisté i hinduisté posílají po vodě světélka
Lidé od Vietnamu po Indii a od Číny po Jávu slaví takzvaný Svátek vody. Jeho podstata je ve všech zemích stejná: vzdát hold vodě a všemu živému v ní.