Odkaz ostravských židů vyvražděných nacisty přežívá na londýnském předměstí. Díky vzácnému svitku tóry

Rabín otevírá svatostánek a vyjímá svitek tóry. Je zabalený do bohatě zdobeného pláštíku, dřevěná držadla jsou korunována stříbrnými nástavci se zvonečky.

Ve starobylé marocké synagoze si hrají muslimské děti. Židé odešli a muslimy v ní nechali bydlet

• Upravit
• Smazat

Maroko kdysi mělo jednu z největších židovských komunit v Africe. Ve starobylém Fésu – nejstarším marockém hlavním městě – kdysi působil například i největší židovský středověký učenec Maimonides. V tamní staré židovské čtvrti dnes ze skoro dvou desítek synagog zbývá jediná. I tam ale návštěvník hebrejskou modlitbu uslyší jen těžko.

„Tento svitek používáme jen během našich hlavních svátků, jako je třeba Pesach. Z tóry čteme, je součástí našich obřadů,“ vysvětluje rabín Yechezkel Mandelbaum a na pultu rozvinuje svitek se svatým písmem.

Dnes slouží náboženským obřadům na předměstí Londýna, vznikl ale před 100 lety v Ostravě. Když nacisté tamní synagogu zničili, putovala tóra do depozitáře v Praze. Tam začíná druhá část jejího příběhu.

Osudová náhoda

„V roce 1964 byl v Praze anglický židovský obchodník s uměním Eric Estoric. Úřady mu nabídly, jestli nechce koupit nějaké tóry. Navštívil tedy Michelskou synagogu, kde jich byla obrovská hromada. Koupil je a do Británie tak putovalo celkem 1564 svitků,“ vypráví David Lawson, muž, který historii ostravské tóry studuje.

„Je naší povinností uchovat památku na místo, kde tóra vznikla, i na lidi, kteří ji užívali před námi,“ jsou přesvědčeni kingstonští židé|foto: Jaromír Marek,Český rozhlas

Bylo dílem náhody, že skončila právě v londýnském Kingstonu. Kde leží Ostrava, tam neměl dlouho nikdo ani potuchy.

„Na průvodním certifikátu bylo jako místo vzniku tóry uvedeno: Moravská Ostrava a Mährisch Ostrau. Netušili jsme, kde to je. Nevěděli jsme, že je to název jednoho města ve dvou jazycích. Takoví jsme byli ignoranti,“ říká David Lawson.

Propojeni napříč stoletími

To, že tóra, která už čtyřicet let slouží jejich v synagoze, pochází z bývalého Československa, zjistila paní Monica Popperová až v roce 2004: „Nikdo z nás z té části světa nepochází. To, že tato tóra skončila právě v naší synagoze, je náhoda. Mohl to být jakýkoliv jiný svitek. Ale když už se tak stalo, je naší povinností uchovat památku na místo, kde tóra vznikla, i na lidi, kteří ji užívali před námi.“

Běloruští Židé zvolna křísí svoje tradice i památky. Někdejší prosperující komunita je i sedmdesát let po válce v troskách

• Upravit
• Smazat

Ještě před druhou světovou válkou byla mezi obyvateli Běloruska až třetina Židů. Za německé okupace ji skoro celou zlikvidovali nacisté a mnozí z těch, kdo přežili, pak raději odešli do Izraele. Ze synagog jsou restaurace nebo tělocvičny, tradiční předměty, které Židé používali, se válejí na půdách. Dnes se však objevují lidé, kteří se snaží židovské dědictví v zemi zmapovat a podle možností obnovit.

„Vždy, když tóru vidím, vzpomenu si na lidi, kteří měli svitek před námi a četli z něj. Všichni pak byli zavražděni. Vždycky na ně všichni myslíme,“ popisuje zvláštní pouto mezi londýnskou a ostravskou židovskou komunitou David Assersohn.

Podle rabína Kingstonské ortodoxní synagogy pokračuje odkaz ostravských židů, kteří zahynuli v daleké zemi, právě zde.

„Je důležité, že tóra dál slouží při náboženských obřadech. Lidem, kteří tragicky zahynuli, tak splácíme svůj dluh. Jejich dědictví pokračuje. Cítím, že nás to lidsky i historicky spojuje,“ svěřuje se rabín Yechezkel Mandelbaum.