V jeruzalémské čtvrti Mea Šearim platí přísná pravidla. Ultraortodoxní židé si svoje tradice bedlivě střeží
V Jeruzalémě stačí přejít jedinou ulici a ocitnete se v 19. století. Čtvrť Mea Šearim leží nedaleko Starého města a je baštou ultraortodoxního judaismu. Tamní ulice i s obyvateli by mohly bez úprav posloužit jako kulisy k dobovému filmu z východní Evropy. Muži nosí černé pláště a klobouky, ženy šátky nebo paruky. Cedule na okrajích čtvrti žádají po návštěvnících dostatečné zahalení a slušné chování.
Muž s velkým černým kloboukem mi v jidiš přeje hezký šábes. Tento jazyk aškenázských židů původem ze střední a východní Evropy je ve čtvrti Mea Šearim rozšířenější než oficiální hebrejština.
„Hodně lidí z této čtvrti se bojí, že když budou jejich děti mluvit hebrejsky, začnou se mísit se sekulární izraelskou společností. Odmítají se také dívat na filmy, na televizi, tedy na věci, které nejsou úplně čisté,“ vysvětluje mi místní obyvatel Avram Šlomovič zdejší důraz na uchování jazyka jidiš.
Také on posílá svých deset dětí výhradně do zdejších náboženských ješiv. „Učitel našim dětem říká, že nemají mluvit hebrejsky. Přísně trvá na tom, aby ve škole mluvili jen jidiš,“ dodává.
Po klobouku poznáš souseda
Avram se mi ještě chlubí svým luxusním kloboukem, který vytahuje ze speciálního kulatého kufříku. „Tohle je štrajml, klobouk ze srsti. Takový štrajml někdy stojí tolik, co auto,“ zdůrazňuje.
Ceněná pokrývka hlavy se tradičně vyrábí ze sobolí kůže a v Izraeli proto čelí kritice ochránců zvířat. „V okolí je sedm výrobců štrajmlů a každý je dělá trochu jiné. Večer v synagoze proto hned podle štrajmlu poznám, kdo je kdo,“ říká Avram.
Na ulici nahlížím do prodejny pro změnu s ženskými pokrývkami hlavy. Šátek si tu vybírá i Malka a vysvětluje mi, proč a čím si potřebuje zakrýt hlavu: „Může to být paruka i klobouk, prostě cokoliv, co zakrývá vlasy. Principem je schovat to nejpřitažlivější, co je na ženě vidět. Nechceme přitahovat pozornost jiných mužů,“ vysvětluje.
Malka má s manželem zatím sedm dětí. I ony pochopitelně chodí do náboženských škol. „Cizí lidé si často myslí, že jsme zaostalí nebo staromódní, ale já to tak vůbec necítím. Vůbec!“ dodává přesvědčivě.
Ortodoxní komunita v Izraeli roste
Po nervózním předšábesovém shonu teď s blížícím se večerem ulice Mea Šearim rychle utichají. Jsem na hranicích čtvrti a paní Tamar mi vykládá původ názvu nedaleké křižovatky.
„Tohle je kikar Šabat, tedy Šábesové náměstí. V 50. a 60. letech tady bývaly o šábesu demonstrace. Ultraortodoxní extremisté házeli i kameny po projíždějících autech. Řídit auto je podle nich totiž o šábesu zakázané,“ vysvětluje.
Ultraortodoxní židé tvoří 12 procent obyvatel Izraele, jejich podíl na populaci ale rychle roste, a to na úkor jak sekulárních izraelských židů, tak i Arabů.