Běloruští Židé zvolna křísí svoje tradice i památky. Někdejší prosperující komunita je i sedmdesát let po válce v troskách

Starý židovský hřbitov v běloruském městě Mir
Starý židovský hřbitov v běloruském městě Mir

Ještě před druhou světovou válkou byla mezi obyvateli Běloruska až třetina Židů. Za německé okupace ji skoro celou zlikvidovali nacisté a mnozí z těch, kdo přežili, pak raději odešli do Izraele. Ze synagog jsou restaurace nebo tělocvičny, tradiční předměty, které Židé používali, se válejí na půdách. Dnes se však objevují lidé, kteří se snaží židovské dědictví v zemi zmapovat a podle možností obnovit.

Hlavní synagoga města Mohyleva sídlí v nově postavené budově. Místo zatuchlého sálu s letitými lavicemi se místní židé modlí v místnosti připomínající učebnu. A provází nás tu čerstvě třicetiletý rabín Shimshon Daniel.

Po devastaci konečně přichází obnova

„Oficiálních modlitebních domů a synagog bylo přes padesát. Ve vesnicích žili Bělorusové, ale město bylo ještě před válkou více než z poloviny židovské,“ říká rabín Izakson s tím, že Židé tu hlavně obchodovali a podnikali.

Čtěte také

Jeho rodina přežila holocaust jen díky tomu, že se ženská část včas evakuovala a muži byli v armádě. Jinak tu nacisté skoro všechny Židy včetně starců a nemluvňat postříleli. Ti, co zůstali naživu, nesměli v komunistickém režimu veřejně vyznávat židovskou víru.

Mnozí pak odešli do Izraele a ti co zbyli, na své kořeny a tradice úplně zapomněli. „Nyní se v Bělorusku snažíme židovské cítění obnovovat. Máme ohromné množství vzdělávacích projektů pro děti, otevírají se synagogy,“ vypočítává mladý rabín a mluví o rozkvětu.

Rabín Shimshon Daniel v tělocvičně, v níž dříve bývala synagoga

Modlitba v restauraci

Ze staré synagogy na druhé straně ulice je dnes tělocvična místního boxerského oddílu. Stěnu tu zdobí transparent: Spartak – za lepší způsob života.

Není to nic výjimečného. Někdejší synagogy slouží dnes i jako kulturní domy, pošty nebo skladiště. Ve městě Mir na jihovýchodě Běloruska někdejší židovský svatostánek koupil soukromník a provozuje zde restauraci.

„Stává se, že židovští návštěvníci si restauraci celou pronajmou a modlí se tam. A pokud vím, hodnotí to kladně. Kdyby nikdo tu synagogu neopravil, nejspíš by spadla,“ poznamenává Viktor Sakyl, který si hned vedle restaurace zařídil malé muzeum.

Čtěte také

Zapomenutá paměť

Předměty sbírá po půdách už od dětství. Jsou mezi nimi třeba hodiny z roku 1897, svitky tóry nebo snop slámy, kterou v roce 1935 rozestýlali na ulici vedle rabínova domu, když byl nemocný. To proto, aby povozy tolik nerachotily a nerušily ho.

Památky na židovskou komunitu shromažďuje Viktor Sakyl

Chraplavá gramofonová deska připomíná někdejší bohatství i prestiž místních Židů. Běloruští dobrovolníci se teď snaží v rámci projektu hlavního rabína země všechny někdejší židovské objekty alespoň zmapovat, časem možná dojde i na jejich obnovu.

Hledáme kořeny, zní ze Západu

Bělurusko se v poslední době otevírá turistům a židovské památky mohou být jedním z lákadel, myslí si Martin Ulrich, rodilý Vídeňák žijící v Jihoafrické republice.

„I tady začínají pomalu chápat, že v těchto věcech je turistický potenciál. Lidé z celého světa, z Ameriky i Evropy, se o židovství zajímají. Leckdy tu mají své kořeny a hledají je,“ dodává.

Čtěte také

Mapování se týká i zarůstajících židovských hřbitovů, o kterých často nikdo ani pořádně neví, a taky pietních míst, kde byli za války Židé hromadně popravováni. Běloruští Židé tak mají naději, že se dočkají důstojného připomenutí své pohnuté minulosti.