Novodobý kutil má chuť vystavit nápad. Potřebujeme sdílené prostory pro vytváření, myslí si ředitel festivalu Maker Faire

Dříve měli kutilové svoje dílny svoje dílny, stodoly, kůlny. Když říkáte, že mají chuť se setkávat, tak tam je nenajdeme? Nejsou sami zavření, jsou ve veřejném prostoru?

To je přesně platforma toho festivalu, který my takhle vytváříme, aby mohli přijet a setkat se. Oni samozřejmě asi pracují ve svých domovech a dílnách, kde si ale myslím, že často nejsou schopni to prezentovat. Mnoho lidí bydlí v paneláku a nemají možnost si vytvářet velké prostory pro velké stroje.

Takovým oslím můstkem se můžeme dostat k zajímavému tématu, které s tím novodobým kutilství velmi úzce souvisí, a to jsou možnosti sdílení, i demokratizace technologií, to, že se zpřístupňují. Mnohdy se zrodí v myšlenkách hlav nejen v Praze – už se to trochu šíří po celé ČR – chuť udělat nějaký prostor, který bude společný. Něco jako fitko, ale ne pro ty, co chodí budovat svaly, ale fitko pro kutily, kde si budou moct půjčit stroj, který je drahý nebo prostorově náročný, mohou to být třeba tiskárny nebo velké pily atd. A potom se dějí věci.

Čtěte také

Ekologie musí vydělávat, soudí švýcarský vynálezce a představuje víc než 1000 nápadů na záchranu planety

Mě by zajímalo, když má někdo nějaký nápad, tak má přijít za vámi a říct: pane Kašpárku, tohle výborný. A vy mu řeknete, tak jak to známe z Cimrmana: „to je škoda, teď tady zrovna jeden podobný byl!“ Nebo jak to funguje?

Těch cest je mnoho. Myslím si, že někdo, kdo je sám schopný něco takového vytvořit, tak už v tu chvíli, kdy to má v hlavě, se může začít hlásit na festival jako vystavovatel. To není o tom, že jsou to firmy, který hrnou nějaké produkty. Mnohdy je to opravdu chuť jednotlivce ukázat nějaký nápad, kdy sám zjišťuje, že takové řešení neexistuje a on ho vymyslí, zkusí ho úplně jednoduše postavit a prostě ho tam ukázat.

Pak jsou lidi, kteří na to tu zručnost nemají. Já myslím, že tady začíná skvělá role těch sdílených dílen, které se naštěstí už trochu víc šíří a kam si člověk může přijít a říct: já bych chtěl vyrobit dřevěnou stoličku s takovou specifikací. Tam jsou pak šikovný mistři, kteří řeknou, že tady máme workshop na práci se dřevem, základní spoje, řezání. V tu chvíli si ten člověk může dát odpolední workshop a myslím si, že v takových dílnách může potom takovou věc realizovat. Má pak skvělý pocit, že si postavil svoji unikátní stoličku, něco se naučil a pak se přihlásí k nám na Maker Fair.

Čtěte také

„Potřebuju zalít!“ Chmelaři na Žatecku testují novou technologii, využívat by se jednou mohla po celém světě

Je to svět jenom mužů a kluků, nebo tomu kutilství a bastlířství propadly i ženy a dívky?

Já to vůbec nerozděluji. Možná, že technické profese mají tendence dělat spíš kluci, ale já si myslím, že to je svět, který otevřený úplně oběma. Zrovna já mám v labu kolegyně, bez kterých bychom se vůbec neobešli, jedna má schopnost vytvářet raketový motor a takové věci.

Přijde mi skvělé, když je to pěkně namíchané. Mezi těmi vystavovateli určitě dívky, slečny, holky najdete, nejenom s rukodělnými pracemi anebo designovými produkty, ale je to rozmanitý. Já mám třeba radost ze spolupráce s českou organizací Czechitas, která se snaží dostávat holky do IT, blíž k programování a computer science. Máme myslím v Čechách zajímavé kapacity, které se zabývají umělou inteligencí. Takže si myslím, že je to hezky propojený.

Čtěte také

Chceme rodičům a učitelům ukázat, co všechno mohou s dětmi dělat, říká ředitel Maker Faire Prague

Jak se daří to kutilství šířit a rozvíjet na úrovni veřejné správy? Děje se to?

To je náš takový jako interní úkol, který jsme si předsevzali, protože věříme, že to kutilství a ten přístup, který na Maker Fairu mohou lidé vidět, vede k úplně jinému způsobu vzdělávání: velmi praktickému využívání věcí, jako jsou 3D tiskárny nebo podobné technologie přímo ve výuce, nejenom v té technické, ale vlastně i třeba v humanitních předmětech. Když si třeba chci vyrobit malé loutkové divadlo a pak si s ním hrát. Nebo reliéf v zeměpise, vytisknout si slepou mapu a vidět takové věci.

Takže my se snažíme to propagovat i směrem k té veřejné správě. Když jezdíme do regionů, tak potkáváme zajímavé lidi na odborech kultury nebo nějaké radní a vysvětlujeme jim, že takový festival může spustit vlnu. My tam potom zveme učitele ze středních škol, ukazujeme jim, jak mohou děti být ve světě používání technologií nadšené. Postupně se snažíme si vytvořit partnerství a ideálně je motivovat k tomu, aby třeba otevřené dílny zakládali i při těch středních školách.