Poutní místa jako dějiště zázraků? Lidé na ně umisťovali modely orgánů a prosili o uzdravení, vypráví církevní historik Michal Bařinka

Dnes vstupujeme do velikonočního týdne, je Květná neděle. Čím pro vás je?

Čtěte také

Modlil jsem se k duši lesa. Po návratu do Prahy se nedokážu nadechnout, líčí pouť herec Šafařík

Květná neděle představuje pro všechny křesťany vstup do svatého týdne. Takže to je nejdůležitější etapa, nejdůležitější část církevního roku, přičemž s poutními místy se potom pojí hlavně události kolem Velkého pátku, to znamená především ukřižování Ježíše Krista a posléze zmrtvýchvstání. Koneckonců spoustu našich návrší zdobí nějaké kalvárie, spousta kopců se přezdívá přímo kalvárie a jeden nebo tři kříže tam bývají umístěny.

Na jaké poutní místo se na Velikonoce vydáte vy?

Vydám se teď do Karlovarského kraje a snad mi zbyde čas na to, abych navštívil Chlum Svaté Maří, což pro mě představuje asi nejslavnější poutní místo v Karlovarském kraji. Rozhodně patří mezi jedno z těch nejvelkolepějších. Bylo to poutní místo, které spravovali a dnes opět spravují Křížovníci s červenou hvězdou. 

Co je tam pro vás zásadního nebo nejzajímavějšího? 

Chlum Svaté Maří byl svého času velmi slavným poutním místem. Tím mám na mysli, že byl slavným v období baroka. A co je zajímavé, ona poutní místa byla proslulá tím, že tam docházelo k údajným zázrakům, čili vyslyšení proseb jednotlivých poutníků. A na těch poutních místech se vyslyšené prosby často zapisovaly.

Právě v Chlumu Svaté Maří mají takové zápisy, tzv. knihu zázraků. A ta kniha zázraků mezi roky 1650 a 1675, takže za 26 let, uvádí celkem 634 položek, 634 tradovaných zázraků, což je ohromně vysoké číslo. 

Čím si takto vysoké číslo vysvětlujete?

Jednak to odpovídá návštěvnosti, opravdu tam docházely početné zástupy poutníků, a jednak to odpovídá i tomu, že to poutní místo bylo svého času velmi slavné, velmi populární a lidé se se svými starostmi, se svými těžkostmi k tomu poutnímu místu a k tamnímu kultovnímu předmětu často obraceli.

Jaké byly nejčastější prosby? Jaké zázraky se plnily? 

Čtěte také

Obyvatelé Krušnohoří od února 1948 státu dodnes nedůvěřují, žijí po svém. Dlužíme jim, říká krušnohorský poutník

Velmi často se jednalo o prosby o uzdravení, ať už z fyzické nebo duševní nemoci. Takže třeba takovou zajímavostí je, že v barokním období velmi časté byly votivní předměty, ty dary poutníků, které ztvárňovaly poutníkovo trápení.

Takže na ta poutní místa v baroku umisťovali drobné modely různých lidských orgánů – nohou, rukou, očí, uší, srdcí a tak podobně. A tyto modely orgánů byly velmi často i z drahocenných kovů nebo byly třeba postříbřené. Je to dodnes, když se dochovaly, vizuálně atraktivní záležitost.

Nezmapovatelná poutní místa

Za souhlasu biskupství, arcibiskupství, církevních řádů, kongregací, ale i soukromníků a dalších subjektů už skoro deset let mapujete a dokumentujete poutní místa. Je jich na dvě stě. Letos vyjde třetí díl, který se bude specializovat na Moravu a Slezsko. Ale kolik vůbec těch poutních míst v ČR máme? 

Máme trošičku obtíž právě s tím termínem poutní místo, protože kdybychom za poutní místo třeba považovali i nějaké osamocené lokality, třeba tam, kde je zavěšen nějaký typický mariánský obrázek, u studánky, na rozcestí a podobně, tak těch poutních míst budou tisíce a tisíce. Takže právě kvůli tomu problematickému termínu „poutní místo“ moc nevíme, kolik jich u nás je. A kvůli tomu nikdo poutní místa dosud nezmapoval. Nechci být škarohlíd, ale asi ani nezmapuje.

Co to poutní místo tedy je, abychom měli jasnou představu, o čem se bavíme? 

Čtěte také

Na svých cestách poznávám humor. Otevírá lidská srdce, zamýšlí se Ladislav Zibura

Většina velkých poutních míst u nás má nějaký tzv. kultovní předmět. To znamená, že typicky hlavní oltář většinou zdobí nějaká socha nebo obraz Panny Marie. A právě ten kultovní předmět bylo takové srdce, středobod poutních míst, protože s ním si lidé spojovali své vyslyšené prosby, jak jsme o tom hovořili. Takže kultovní předmět bychom třeba mohli považovat za jeden ze znaků poutního místa.

Některá poutní místa jsou pouhými kopiemi slavnějších, typicky zahraničních svatyní.

Nicméně známe i jiné typy poutních míst, třeba některá poutní místa jsou vlastně v uvozovkách pouhými kopiemi slavnějších, typicky zahraničních svatyní. Jiná poutní místa třeba mají různé přírodniny coby kultovní předměty, poutníci tam vyhledávali kameny, stromy, studánky a podobně. Čili ta paleta poutních míst je velmi široká. A jak jsem říkal, že máme problém s tím termínem, toto je důvod. Těch poutních míst je tolik…

A vznikají další?

Ano, dosud nová poutní místa vznikají. Třeba namátkou v Koclířově nedaleko Svitav. Tam před několika lety vytvořili kopii slavné kaple z portugalské Fátimy, zcela nové poutní místo. Možná ještě známější případ je Číhošť. To se profiluje také nově jako poutní místo, údajně dějiště tzv. číhošťského zázraku a také poslední působiště pátera Toufara. 

V čem spočívá akce Železný poutník? Proč je většina barokních poutních chrámů zasvěcená Panně Marii? A jaké suvenýry si z nich lidé mohli historicky odnášet? Poslechněte si celý rozhovor.