Život po životě je víra, kdyby to tak nebylo, Bůh by se stal faktem, říká fyzioterapeut Kolář. Napsal román Řeka pod hladinou

Co se při vnímání člověka nedá pojmenovat? Co se těžko dává do slov?

To, co jde pojmenovat, se snažíme pojmenovat vědecky a prokazatelně, snažíme se vědu exaktně orientovat do této oblasti. Pak je tam něco, co je těžko i pro mě vysvětlitelného, a to je určitý pocit, empatie, vnitřní napětí, které vám najednou nesouhlasí s tím, co znáte. Je to něco, co na vás někdo vyzařuje a vy to nedokážete pořádně pojmenovat, nedokážete říct, co to je.

Čtěte také

Emoce jsou všude. Důležité je reagovat fyzickou zátěží, doporučuje fyzioterapeut Pavel Kolář

Šestý smysl mi říká, že by bylo dobré ještě něco dovyšetřit, rozlousknout, ale ne vždy se vám to podaří. Medicína a člověk jsou natolik komplikovaný, že to vnímáte pocitem, ale zatím nemáme prostředky, jak to pojmenovat.

Hlavní postava románu Josef jezdí na vodu. S vodou a její sílou jste si dokázal dobře poradit. Jste vodák?

Josef je vodák, je to součást románu. A voda představuje trošku filozofii – řeku sjet znamená spousta překážek, peřejí, jezů, špatného počasí. Aby člověk sjel vodu a mělo to smysl, musí překonávat překážky, a tak je to i v životě. Překážky a břemena vám život nastavuje a pro smysl života je důležité překážky překonávat. Když sjíždíte vodu, tak tam většinou nejste sám, musíte myslet na druhé, a i když cestu nedokončíte, má stejně smysl – pro druhého musíte mít nějako oběť, co věnujete pro přežití druhého. Je to něco, co s vodou velmi souvisí.

A třetí je to, že když chcete jít do vody, tak řeku nemůžete obcházet a naskočit tam na poslední chvíli, je to součást celoživotního smyslu. Je to symbolika a vyústění toho, co chtěla kniha trošku říct, i když v některých fázích se může zdát i kontroverzní z pohledu otázky víry. Je to záměrné, aby si lidi uvědomili vztah mezi dvěma institucemi – dogma, víra a bůh. Je to kniha, která chce příběhem sdělit nějako symboliku a filozofii.

Čtěte také

Příprava na posmrtný život byla zásadní. Nový objev portrétů starověkých mumií v Egyptě vydává další tajemství

Josef a jeho femme fatale procházejí minulými životy. Vsadil jste na silné karty – Hitlera, inkvizici, Ježíše, Alexandra Velikého a jakousi vlastní intepretaci všech příběhů. Co vás na tom přitahovalo?

Většina příběhů je reálných. Příběh Hitlera je láska s Marionette, kterou měl v době první světové války, dokonce se říká, že s ní měl dítě, které proti Hitlerovi bojovalo. Je to příběh, který lidé neznají, ale je silný a do určité míry je to možnost snu, co by se stalo, kdyby Hitler byl zabit, jak by se dějiny odvíjely. I období Alexandra Velikého ukazuje na význam osobností v naší historii a v tom, kam by dějiny vedly, kdyby neexistovaly tyto postavy a historická období.

Jak si minulé životy vykládáte vy?

Je to tajemství, těžko to člověk může definovat, a tady je prostor pro tajemství a pro víru, člověk nikdy nebude mít hmatatelného Ježíše, nikdy nebude mít hmatatelnou jistotu, víra tady vždy bude. A tam je i to téma, které mě hodně zajímá – míra a hranice našeho poznání, a kde je prostor, kdy musíme mít víru, kdy musíme dát prostor pro tajemství.

Důležité je, aby byly tyto strany vyvážené, aby neexistovalo to, že jen to, co je hmatné, co znám, co je poznatelné mými smysly a matematikou, fyzikou, tak je pravda. Ale za tím je pořád tajemství, ve vesmíru jsme mravenci a naše znalosti jsou omezené. Když se podíváme na funkci mozku, tak je tam pořád obrovské množství nevysvětlitelných funkcí. Takže to, jestli je život po životě nebo jak to bylo v minulosti, je vírou. Kdyby to tak nebylo, tak by se Bůh stal faktem.

Co je to poznání? A o čem vypráví kniha Řeka pod hladinou? Poslechněte si celý rozhovor.