Invazní druhy v Česku? S oteplováním jich bude přibývat. Akát je ještě horší než bolševník, říká invazní biolog Jan Pergl

Když si člověk čte vaše curriculum vitae, tak v první řadě musí jako absolutní laik rozklíčovat pojem invazní biologie a možná ho vymezit směrem k ekologii. Jaký je ten vztah a co přesně jako invazní biolog zkoumáte?

Invaze jsou definované činností člověka. Ty druhy se dostaly přes nějaké bariéry, přes které by se nedostaly přirozeně, člověk je tam dovezl. Je to třeba, že se ty druhy dostaly bez nějakých přirozených nepřátel, bez evoluční minulosti společné s těmi původními druhy do nového areálu.

A úkolem invazní biologie je tedy vymýtit, zničit, nebo najít způsob koexistence?

Myslím si, že invazní biologie má za úkol různé otázky. Zjistit, proč jsou ty druhy úspěšné, co dělají, a pak minimalizovat jejich dopad. Takže je to taková kombinace různých otázek.

Dá se říct, že všechny invazní druhy jsou škodlivé? Máme na ně pohlížet jako na škůdce?

Čtěte také

Dřeviny, ptáci, brouci i bylinky. Zdravý les je takový, kde je všechno v souladu, říká biolog Karlík

Ještě je tam věc s definicí invazního druhu, protože máte nepůvodní druhy, to jsou ty, které člověk dovedl. A teď máte takovou tu ekologickou definici, a to jsou invazní druhy, které se hodně šíří. A pak je taková ta politicko-ochranářská definice, kdy se za invazní berou ty, které nějakým způsobem škodí.

Nechci tady být za toho, který říká: „Všechno popílit, všechno zničit, kůru sundat!“ Ale prostě podle kontextu. Nebudu likvidovat akát v celém údolí Vltavy, Berounky… 

I když je to invazní druh? Něco podobného jako bolševník, prostě jasný případ?

Je to ještě horší. Akát váže dusík a mění podmínky půdy, toho prostředí. Ale taky nemusí být špatný, když jste třeba v zemědělské krajině, kde máte velké širé rodné lány a občas remízky a v tom je jako dominanta akát. Ptáci a brouci si to najdou, takže to vítají. 

Důležitost úředníků

Invazní druhy sehrály klíčovou roli v 60 procentech dokumentovaných případů vymírání rostlin a živočichů a roční náklady s nimi spojené dosahují globálně 423 miliard dolarů. To číslo je platné a jak moc je pro vás jako vědce důležité? Nebo je to spíš nástroj pro nás laiky, abychom si uvědomili, jak seriózní problém invazní druhy jsou?

Je to právě to druhé. Je to nástroj, jak to prezentovat politikům, veřejnosti, aby cítila, že tam je skutečně nějaký problém. Protože to, že někde mám nějaký porost a vytlačuje mi nějaké druhy, vlastně nikoho moc nezajímá.

Mě tedy zajímá potom následek v případě, že dojdete k závěru, že se někde objevil druh, který je invazní. Jakým způsobem pak dojde k samotné proměně? Tam přece musí přijít ten fenomén úředníka. Jaká je spolupráce se samosprávou, jak moc dokážou odborné závěry invazních biologů reflektovat?

Čtěte také

Postřik ze skořice, zahrádka bez chemie. Objevujeme byliny, co už naši předkové znali, popisuje botanik

Úředníci jsou šíleně důležití a strašně nám pomáhají, protože tu věc z vědy překlápí do praxe. A tam bych je chtěl všechny pochválit – od krajských a ministerských úředníků přes magistrát a tak dále. A neříkám to proto, že někteří jsou moji kamarádi, ale fakt se snaží a vydávají vyhlášky.

Spousta krajů, i Praha, třeba vydaly vyhlášky na bolševník, pajasan, ve Středočeském kraji se připravuje na netýkavku. Takže to funguje a jsou to věci, které jsou potřeba pro efektivní likvidaci vybraných druhů.

Jedna věc jsou vyhlášky, druhá věc je reakce veřejnosti. Jak moc čteme ty vyhlášky a jak moc si uvědomujeme vaše závěry?

To vlastně nevím.

Protože existuje to nařízení za šíření bolševníku, když se vrátíme k hlavní hvězdě vaší vědní disciplíny. Tam je pokuta 10 tisíc korun u jedné z variant.

Ale to vám nikdo neprokáže, že se z vašeho pozemku šíří. Asi by se to dalo v okamžiku, kdy si ho tam fakt pěstujete. Nesmíte si ho pěstovat podle nové evropské legislativy. Ale je to těžké vymáhat a sedí to jenom na pár vybraných druhů, které jsou v tom evropském seznamu. Máme tady další druhy, jako je například lupina nebo rukevník, který se šíří.

Dá se říct, že co se týká té invaze, tak je to poslední roky nejhorší? To znamená, do jisté míry třeba globalizace, nebo je invaze dána spíše přírodními poměry?

Ono se to zrychluje a teď to oteplování bude hrát velkou roli. Když pojedete na dovolenou přes Maďarsko třeba do Albánie, tak uvidíte, jak je Maďarsko brutálně zarostlé pajasanem, akátem, klejichou, fakt to není hezké. A už se to začíná šířit přes Slovensko, Brno… Tudíž už se to dostává sem. 

Nečekané výhledy

Invazní biologie hrála velkou roli i během vyšetřování požáru na Havaji, protože tam jednou z příčin byly traviny, které přišly z Afriky. Je něco podobného hrozbou i u nás? Můžeme se možná ohlédnout na ten výzkum, který jste podnikali v Českém Švýcarsku.

Čtěte také

Termiti zásadně ovlivňují život za Zemi, v tom nemají konkurenci, tvrdí biolog

K tomu prvnímu – česká krajina je relativně heterogenní, takže takových těch velkých požárů se asi bát nemusíme. A k tomu Českému Švýcarsku –  byli jsme požádáni správou po tom velkém požáru, abychom se podívali, jestli se tam dostanou nějaké nepůvodní druhy, které můžou proměnit sukcesi, vývoj celého spáleniště.

A naštěstí to dopadlo dobře, protože už to je krásně zarostlé břízou. Jeďte se tam všichni podívat. Fakt moc hezké. 

Je to hodně proměněné?

Je to úžasné. Jsou tam nečekané výhledy, které předtím vůbec nebyly vidět přes ty s odpuštěním hnusné smrky. Teď krásně vyhořely a je to nádherné.

Jsou invazní biologové prostředníky mezi myslivci a zemědělci? Co za problém může způsobit pajasan žláznatý? A jak velkou škodu můžou napáchat nepůvodní mravenčí druhy? Poslechněte si celý rozhovor.