První dva roky jsou průšvih pro všechny komiky. Dnes už trochu vím, co dělám, usmívá se stand-up komička Bianca Cristovao
Stand-up komička Bianca Cristovao působí hlavně ve Spojených státech, díky vystoupení Zlatokopka ale sbírá fanoušky také v Česku. Jaké je její publikum, přitom vycítí hned po prvním vtipu. „Občas naschvál udělám vtip, který není sázka na jistotu, abych věděla, jestli mě podrží,“ popisuje svoji strategii komička, která se v roli moderátorky představí na letošním předávání cen České filmové a televizní akademie Český lev.
Když ti zavolali do Spojených států, že je tady tato nabídka, co sis pomyslela?
Říkala jsem si, stejně jako asi hodně lidí, „proč já?“ (směje se) Další, co mě napadlo, bylo, jak to udělat časově, abych mohla zvládnout sem přijet, protože přece jenom je to druhý konec světa. No a další bylo, aby se to povedlo. Ale koukala jsem se na minulý ročník, který dělali ti samí lidé, a moc se mi to líbilo, takže jsem s tím potom souhlasila.
Čtěte také
Takže se to určitě povede. Byla jedna z tvých prvních otázek: „Co budu mít na sobě?“
Tak to byla moje úplně poslední otázka. Vůbec nejsem člověk, kterému na tomto záleží. Důvěřuji těm lidem, kteří jsou okolo mě. Jsou to úplní profesionálové, opravdu tím žijí. Takže jsem to celé nechala úplně na jiných lidech.
Deset let do zlata
Už jsme mluvili o tom, že budeš moderovat předávání Českých lvů, ale kdybych se vrátil k tvé původní profesi stand-up komičky, 15 let jsi ve Spojených státech. Jaký byl tvůj první stand-up? Byl to průšvih?
K mojí jediné profesi stand-up komičky, já nejsem moderátorka. (směje se) Průšvih to byl, to jo. Samozřejmě. Je to docela průšvih první dva roky pro všechny komiky, bych řekla.
Oni říkají, že deset let se vyvíjíte, vy stand-up komici.
Ano, do toho zlata.
A to je teď, už je to deset let. Takže už jsi nahoře?
Už snad jo. Už se cítím, že vím trošičku, co dělám.
Děláš stand-up i před hlavním vystoupením slavného stand-up komika. Jaký je Bill Burr?
Čtěte také
Podle mého názoru je to jeden z nejlepších komiků na světě, takže mám neskutečnou příležitost. Nevím vůbec, jak jsem se k tomu dostala, ale je to fantastické, protože nejenom, že je vynikající komik, ale je to i vynikající člověk, od kterého se dokážu naučit i jiné věci. Nejenom komedii, ale jak se chovat k lidem a tak dále.
Koukáš mu pod ruce, když si to chystá, nebo tě tam nepustí?
Ne, on je právě úplně v klidu. Před vystoupením se chce bavit o sportu a tak dále, vůbec nic si před tím nezkouší. Naopak ta atmosféra je hodně vyrelaxovaná.
Ale to nejsou kluby…
Ne, to děláme arény, 15 tisíc lidí.
Dělá se to jinak, než když děláš svůj stand-up třeba v klubu pro sto dvě stě lidí?
Určitě. Podle mě jsou menší kluby víc intimní. V arénách je těžší se na ty lidi napojit. Je to spíš takové, nevím, jak to přeložit do češtiny, ale představení „na lidi“ než pro lidi. Když vystupujeme, tak je to spíš takové teatrální, není to úplně to intimní, co se dá vytvořit pro těch tři sta pět set lidí.
Těžká práce
Když přijdeš na pódium a vezmeš si mikrofon do ruky, vycítíš, jaké to publikum bude? Jestli půjde s tebou, nebo jestli se budeš muset snažit trochu jinak?
Čtěte také
Vycítím to po prvním vtipu.
První vtip je sázka na jistotu?
Ne. Občas naschvál udělám vtip, který není sázka na jistotu, abych věděla, jestli mě podrží. Když mě podrží v něčem, co vím, že není úplně dobré, tak potom to bude dobré. Když mě nepodrží v něčem, co není úplně dobré, tak vím, že to bude těžká práce, že to bude řehole.
Jak se z toho dostává stand-up komik, když zjistí, že to publikum je najednou takové, že kouká a „no, tak se ukaž“?
Buď má připravené přesně vtipy na tento okamžik, nebo si toho prostě nevšímá a jede dál. (směje se)
Je Česko země zaslíbená, pokud jde o stand-up komedii? Liší se vystoupení Biancy Cristovao v Texasu a Kalifornii? A jak se ve stand-upu hledá rytmus? Poslechněte si celý rozhovor!
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor

Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
Zůna: Za nižší výdaje Česka na obranu může nová metodika NATO. Klíčem jsou rekruti, ne procenta
-
Potok v Olešné čistý. Prasečí farma patřící Agrofertu do něj vypouštěla odpadní vodu, zasáhla inspekce
-
Historik: Habsburkové naše práva nezradili. České dějiny v rámci Rakouska hodnotím pozitivně
-
Spasitel Grolich? Lidovci mu leží u nohou. Měli by ale naopak povstat, radí komentátor


