Antibiotická rezistence je velký problém. Veřejnost nechápe, že jsme v krizi medicíny, upozorňuje mikrobioložka

Svůj výzkum podnikáte na Antarktidě. Proč jsou podmínky na Antarktidě optimální? Proč musíte jezdit tam, proč nejste v laboratoři v Brně?

Antarktida je velmi specifická, a to ze dvou důvodů. Jeden je, že je to už jedno z mála izolovaných míst na světě, co se týče geografie klimatu. Tato izolace trvala miliony let. A do toho jsou tam velmi extrémní abiotické podmínky, to znamená teplota, UV záření, nedostatek vody…

Čtěte také

Plasty vdechujeme, pijeme i jíme. Nepřidávejte si další porce, kávu z papírového kelímku si raději odpusťte, radí biolog

A tomu všemu se mikroorganismy miliony let přizpůsobovaly, což vede k tomu, že mají úplně jiný repertoár chemických látek než to, s čím pracujeme v dnes běžných podmínkách. A to je to, co nás zajímá.

A k čemu je dobré, že mají jiný repertoár? Proč to potřebujete vědět a k čemu to následně využijete?

Tady musíme udělat takovou propojku do antibiotické rezistence a toho, že nám nejde objevovat antibiotika. Protože tento problém, že nám to nejde, je daný tím, že stále studujeme stejné mikroorganismy dokola a objevujeme stejná antibiotika dokola. Říká se tomu znovuobjevování.

Antibiotika nevznikla proto, abychom si je vzali a léčili se. Antibiotikum produkuje jedna bakterie, aby se prakticky zbavila druhé.
Stanislava Bezdíček Králová

Takže jsme doteď investovali roky a roky studií a našli ten stejný penicilin na konci. Ve chvíli, kdy odejdete do vzdálených lokalit, kde je ten chemický repertoár úplně jiný, máte šanci najít chemii, která je velmi jiná, a ve výsledku to antibiotikum je jiné a nové, větší. Zvýšení šancí je to, o co nám jde.

Dá se říct, že extrémní podmínky přináší supermikroorganismy, které mají nejlepší schopnosti. Takže vidíte superhrdiny, z nichž se dá predikovat to, co budou dělat ty standardní, unavenější mikroorganismy?

Unavenější mikroorganismy, to zní super. Jsou superhrdinové v tom, že mají jinou chemii, aby přežily, to určitě ano. Kdybychom našli nějakou velmi odolnou bakterii někde v půdě u nás, tak v podstatě dokážeme i u ní najít novou chemii, akorát je to těžší tím, že je zakrytá vším, co jsme už dnes viděli. Kdežto u Antarktidy nemáme takovéto zakrytí a vidíme jen tu novost.

Životnost antibiotik se zkracuje

V úvodu jsem zmiňoval objev Alexandra Fleminga, rok 1928 a záchranu desítek milionů životů za posledních 98 let. Co pro antibiotikum znamená těch 98 let? Protože člověk si laicky říká: Vždyť máme penicilin, zaplať pánbůh za to, všechno je vyřešené.

Čtěte také

Genetické nůžky CRISPR jsou budoucnost lidstva. Spoustě lidí zachrání život, přibližuje vědkyně Ressnerová

No, to bohužel není pravda. V každém případě má každé antibiotikum svoje spektrum mikroorganismů, na které účinkuje víc nebo míň, to spektrum je prostě širší nebo užší. A v dnešní době už naším jediným problémem nejsou například stafylokoky nebo streptokoky, máme daleko větší spektrum patogenů.

Můžeme si říct původce lymské boreliózy, kterého bychom zrovna asi neřešili penicilinem, ale můžou to být enterokoky, můžou to být gramnegativní bakterie… Různé skupiny mikroorganismů vyžadují různá léčiva. A ten problém teď je, že rezistence může vznikat v těch skupinách různě, dokonce se křížit, takže životnost antibiotik se zkracuje.

Do jakých horizontů se zhruba zkracuje a jak exponenciálně to jde? Jestli když se přijde s novým antibiotikem, tak ty bakterie jsou prostě tak strašně dobré… 

Ty bakterie jsou tak strašně dobré a tak strašně reaktivní. A zase záleží – čím komplexnější účinek antibiotika je, to znamená, že tu bakterii ovlivní na dvou na třech místech, tím déle bude trvat odezva, než rezistence vznikne. Pokud bude účinek velmi jednoduchý, tak rezistence, odezva bude prostě velmi rychlá.

Čtěte také

Invazní druhy v Česku? S oteplováním jich bude přibývat. Akát je ještě horší než bolševník, říká invazní biolog Jan Pergl

Takže u některých antibiotik to opravdu bylo tak, že rok od toho, kdy se uvedly na trh, jsme měli v podstatě rezistenci. To je strašně krátká doba životnosti. A potom samozřejmě máme období, kdy se to šíří. Nemusí tam být okamžitě obrovská exponenciála, že ho nemůžeme použít v praxi, ale jakmile rezistenci máme, tak šíření té rezistence tam bude, tomu se nedá zabránit.

Čím to je, že se bakterie tak zlepšují? Vy se taky zlepšujete jako vědci, ale mně ten pohled přijde úplně surreální – ten soupeř je pořád lepší a lepší.

Tady jsou dva aspekty. První je, že každá akce vyvolává reakci, ony prostě jen reagují. To se děje i v přírodě. Antibiotika nevznikla proto, abychom si je vzali a léčili se. Antibiotikum produkuje jedna bakterie, aby se prakticky zbavila druhé, ovlivnila její růst. Je to prostě soutěž nebo nějaká komunikace: „Nemnož se už tolik, protože mi zabíráš životní prostor.“

Nikdo nechce zemřít, ani ta baktoška nechce zemřít.

A my vezmeme tuto látku a dáme ji na specifickou bakterii. To je úplně agresivní komunikace od nás k té bakterii: „Nechceme tě tu.“ Ona vůči tomu musí nějak bojovat. Nikdo nechce zemřít, ani ta baktoška nechce zemřít.

Stanislava Bezdíček Králová|foto:Anna Duchková, Český rozhlas

Jak seriózním problémem rezistence je a jak moc se o ní ví mezi námi nevědci?

Myslím si, že problém je to velký a vždy jsem byla přesvědčena o tom, že se o něm hodně mluví. Ale je pravda, že žiji v bublině. Mikrobiologové a kliničtí mikrobiologové, lékaři – všichni o tom mluví, takže jsem stále naložená v tom problému rezistence, nonstop o něm poslouchám.

A potom se ocitnu mezi kamarády a známými, dostaneme se k tomuto tématu a zjistím, že se to skutečně neví. Takže problém je to velký a myslím si, že veřejnost ho nemá dostatečně vysvětlený, aby chápala, že jsme v určité krizi medicíny.

Jak probíhá výzkum na Antarktidě? Proč je pro farmaceutické společnosti nevýhodné financovat vývoj nových antibiotik? A panuje mezi vědci spíše soutěživost, nebo spolupráce? Poslechněte si celý rozhovor!