Chyby jsou krásná věc, beru je jako motor. Disciplínu jsem si přinesl ze sportu, říká zpěvák Ben Cristovao

Některé vaše písně mě chytly a někdy jsem přemýšlela, jestli slyším češtinu, nebo angličtinu, což je dané vaším frázováním. Jak to vzniklo? Když se tady spolu bavíme, frázujete docela normálně. Pak najednou začnete zpívat a rapovat, a já slyším úplně jinou češtinu, na kterou nejsem zvyklá. Musím nad ní dost přemýšlet. 

Čtěte také

V divadle se komediálně vyblbnu. Před návratem jsem se bála čtvrté stěny, přiznává Bára Poláková

Za prvé si myslím, že je hezké, když člověk nad češtinou v hudbě může přemýšlet. Nemyslím si, že by hudba měla být svázána pravopisně přesnou češtinou a že by měla být foneticky perfektní. Všechno by se mělo podřídit hudbě.

Už tenkrát jsme s mým producentem Osamou z Glowsticks začali dělat hudbu tak, aby byla příjemná na uši. A čeština je docela tvrdý jazyk třeba oproti naší sousední slovenštině, máme velmi tvrdou fonetiku. Ta řeč neplyne, umí být drsná, umí být trošku neohebná.

Takže jsme se snažili češtině trošku pomoci podle mé představy a dostat ji do formy, která se mi líbí. Člověk by měl dělat věci tak, aby se líbily jemu. A jestli se to pak někomu bude líbit, tak super. Je vidět, že někomu se to líbí, takže evidentně to tak může být.

Jste svéhlavý, nebo si necháváte poradit? Ať už se jedná o tvorbu koncertu nebo desky, je někdo, na koho dáte? 

Ano, určitě si nechám poradit. Chci mít vždycky poslední slovo a když jde o moji věc, musím to cítit. Věřím, že už mám za ta léta nějakou intuici, a když cítím, že něco má být nějak, tak si za tím jdu, ale nejdu přes mrtvoly.

Zároveň to umím udělat rozumně, umím si říct, že něco nejde. Ale když cítím, že něco má nějak být, do poslední chvíle se to snažím přivést k životu.

Jakou největší chybu udělal v kariéře Ben Cristovao? Kdy si nenechal poradit?

Čtěte také

Jsem hodně expresivní. Díky emocím mi rozumí i lidé, kteří francouzsky nemluví, říká zpěvačka Zaz, která znovu zavítá do Česka

Udělal jsem tolik chyb, že se to ani nedá spočítat. Ale neberu žádnou chybu jako ultra strašnou. Jsem na chyby zvyklý a jsou podle mě jednou z nejkrásnějších věcí, protože mě vždycky nějakým způsobem nakopnou. Beru je jako motor, takže to nemám tak, že bych udělal nějakou obrovskou chybu.

Udělal jsem samozřejmě strašně moc kroků, které mohly být lepší, ale asi je nemá smysl ani jmenovat, protože jim nechci dávat energii.

Dostal jste se už někdy do stádia, že byste nemusel nikdy pracovat, kdybyste nechtěl?

Když se člověk uskromní, tak si nemyslím, že je potřeba nějak extra pracovat. Ale hlavně by se člověk neměl dostat do situace, kdy by nemusel pracovat. Takže si nechci připouštět takovou variantu, protože si dokážu vystačit relativně s málem.

Je to spíš o tom, že když člověk nepracuje nebo netvoří, tak tady nemá potřebu tolik být. Chvilku to může být hezké, ale já lidi, kteří netvoří a nic nedělají, znám a nelíbí se mi jejich život. Nelíbí se mi, jak to mají pojaté.

Takže si asi vždycky najdu nějaké tvoření, nějaký smysl, proč tady mám být, aby si tělo nemyslelo, že už tady nejsem potřeba.

Zábavný produkt

Ještě skočím na začátek, do roku 2009, Superstar. 99 procent lidí není schopno příležitost z takové soutěže opravdu využít. A teď vás budu citovat: „Dostanou všechno na zlatém podnose, ale neuvědomí si, že ta pozornost není upřena na ně jako na umělce, ale na ně jako na produkt pro zábavu.“ Vy už jste to tehdy věděl?

Čtěte také

Vášeň je benzín sociálních sítí. Měli bychom se méně soudit a víc se chápat, vyzývá zpěvák Raego

Jestli jsem věděl, že jsem produkt, když jsem předtím pracoval v marketingové agentuře? Samozřejmě, že ano. Když víte, jak funguje prostor v televizi, a nemáte svou vlastní tvorbu, tak jste po nějakou dobu zábavný produkt, než se přetvoříte, pokud chcete, do něčeho, co má pro vás nebo jiné lidi větší smysl.

Ale v tu chvíli jste skutečně jenom někdo, kdo dělá něco, aby se to někomu líbilo a koukali na to lidi, ale nejste ještě umělec. 

Rozumím. To znamená, že už jste v tom roce 2009 byl připraven, jakkoliv jste Superstar nevyhrál? Už jste měl v hlavě nebo v šuplíku písničky a věděl za kým jít?

Věděl jsem za kým jít, ale neměl jsem nic připravené. Jenom jsem věděl, že mám šanci, nějaký potenciál. Nevěděl jsem jak, ale věděl jsem, že to musím v něco přetvořit, protože takovou šanci, aby o mně vědělo tolik lidí, už nedostanu. A tak jsem se té šance držel a makal jsem na tom. 

Celou dobu se dívám na to, co děláte a jak to děláte, a pochopila jsem jedno – že jste dříč. Naučil vás to sport, nebo vás to naučilo to, že máte jinou barvu pleti a vyrůstal jste v Česku, kde jste se musel o svoje místo nějakým způsobem poprat? 

Rozhodně tam byl ten faktor, že jsem si procházel rasismem ve všech různých fázích života. Mamka vždycky říkala: „Je úplně jedno, jak vypadáš. Když budeš v něčem strašně dobrý, tak tě lidi budou respektovat.“ To byla alfa omega, které jsem se držel a zůstalo mi to.

Když jste v něčem dobří, tak to samozřejmě musíte dělat pravidelně, musí přijít nějaká disciplína. Všechny ostatní věci se na to nabalí.

V každém sportu jsem sám sebe dokázal vycepovat do docela slušné disciplíny, kterou jsem si potom vzal s sebou do hudebního světa.

Začal jsem dělat různé sporty od tenisu přes snowboard až po brazilské jiu-jitsu. Věnoval jsem se dost sportům profesionálně a v každém sportu jsem sám sebe dokázal vycepovat do docela slušné disciplíny, kterou jsem si potom vzal s sebou do hudebního světa.

Takže jsem dokázal být urputný a když jsem nějaké věci chtěl dotáhnout, tak jsem si za tím prostě šel.

Chodí Ben Cristovao na hodiny zpěvu? Jak se mu spolupracovalo s Richardem Müllerem? A má podle něj Česko problém s rasismem? Poslechněte si celý rozhovor!