Ve stand-upu improvizují jen harcovníci, popisuje komik Jiří Charvát. Proč se smějeme tomu, co nechceme slyšet?

Proč se smějeme, když vy, standupisté, říkáte většinou věci, které vůbec slyšet nechceme?

Právě protože tam přicházím a zpřítomňuji lidskou bolest, která v tu chvíli není akutním ohrožením pro publikum, a proto se bolest dere ven v podobě výdechu, úlevy. A ještě je to znásobeno tím, že vidím kolem sebe ostatní lidi, dědeček přede mnou se směje, dívčina s piercingem také. Takže je to společná lidská kondice a není to nějaké moje osobní prokletí.

Jak se staví stand-up? Vy si to celé napíšete?

Čtěte také

Komik Tigran Hovakimyan: Mít dítě je dobrá inspirace pro stand-up

Ano, skutečně stand-up je hodně řemeslně vypiplaný. Sice jedno z hlavních kouzel vypadá právě ve spontaneitě, je tam samozřejmě prostor pro improvizaci s publikem, ale pokud někdo na světě stand-up improvizuje, tak to jsou harcovníci, kteří to dělají třicet let. A i ti si nabíhají do rutin, které už znají. Protože to je fakt řemeslo, vy nemůžete propálit slovo ve větě dřív než na konci, jinak byste měla smích uprostřed, a pak by nebyl slyšet ten zbytek.

Jak se po desáté smát tomu, co jste napsal před pěti, sedmi lety?

Nesmíte najet do režimu autopilota, musíte vypadat pořád překvapeně větou, kterou říkáte posté, protože jinak to začne působit jako recitace – od tohoto textu budete odpojená a divák to vycítí a odpojí se také.

O čem teď píšete stand-upy?

Teď píšu knihu místo stand-upů. A píšu knihu o tom, v čem jsem se zasekl. Jmenuje se to Jak se stát nikým, aneb úvod do probuzení. A chci vlastně téma, kolem kterého tady chodíme, předat zábavnou formou, čtivou, a hlavně skeptikům. To znamená, aby tam nebylo žádné eso, ale jedu přes neurovědu…

Nebudou tam čakry?

Jiří Charvát, stand-up komik|foto:Anna Duchková, Český rozhlas

Ne, přesně tak. Já nemám žádnou čakru.

Proč většina z nás potřebuje na světě něco po sobě zanechat?

Někde v hloubi tušíme, že neexistujeme, a když tady něco zanecháváme, tak je to důkaz, že asi existujeme. A proto se chceme vidět v médiích, nechat tady dítě, vykonat nějakou práci – hej, já jsem tady byl.

Váš stand-up o smyslu života, který je k vidění i na You Tube, má 24 minut a je to neuvěřitelně vtipná záležitost. Dokázal byste mi odpovědět na otázku smyslu života v pár větách?

Dokonce v jediný – jste tenhle stav, ve kterém se samo všechno objevuje. A to je podle mě smysl života. Nic víc cool asi nejde vymyslet, nic víc cool už nebudete. Teď jste člověk, ale až se tahle postavička rozpustí, tak si budete hrát na něco jiného.

Dívala jsem se na You Tube na některé vaše přednášky. Moc jsem se smála, když jsem zjistila, že chodíte do korporátních podniků říkat lidem pravdu. Zejména lidé co mají na starosti human resources museli být nadšení, když jste jim řekl, že jejich povolání je vymyšlené?

Ano, a pak za mnou dokonce i jednotlivci chodili.

Ale oni se tomu smáli…

Ano, protože to je to, co tuší a úzkost se dere ven. A pak za mnou na cateringu přišel chlapík a říkal, že to co jsem říkal, nebylo vůbec vtipný, že to tak je. A že neví, co má dělat, že je v pasti, že má rodinu a dělá tuto zbytečnou práci. Ale už není kam couvnout, protože manželka potřebuje peníze. A že v životě uvíznul na mělčině.

Co jste mu řekl?

Nic. Objal jsem ho. Nevím, co s ním je teď. Ale pozdravuji ho.