Filip Tomsa: Rád vzpomínám na režiséry staré školy. Doba se změnila a z herectví mi bylo smutno. Netroubil jsem do světa, že odcházím

Zkoumal jsem, kolik rozhovorů jste za poslední tři čtyři roky poskytl, tak snad žádný. Občas o vás někdo něco napíše, ale jsou to spíš takové recykláty.

Přesně tak. To jsou všechno převzaté věci. Já už jsem skutečně mnoho let žádný rozhovor nedělal a dělat vlastně nechci. Vy jste výjimka, protože z lásky k létání jsem řekl, že dneska přijdu posluchače pozvat na večerní vysílání. (usmívá se)

Na co nás chcete dnes pozvat?

Chci vás pozvat, abyste si ve 21 hodin naladili kanál ČT sport, kde bude předávání cen leteckým sportovcům za rok 2025.

Skutečně platí, že nebe je naše moře. Je to neuvěřitelné.

Co vás táhne k létání?

Já to miluji. Při létání se cítím volně. Je to věc, která mě uklidňuje. Když jsem třeba jezdil příliš rychle, tak mi žena řekla: „Už by sis měl jít zase zalítat.“ Vždycky, když jsem jel na letiště, jel jsem rychle, a když jsem se vracel po lítání domů, měl jsem vyhlídkovou jízdu. (usmívá se) Vzbuzuje to ve mně uklidňující pocity. A mám rád pohyb v 3D prostoru

Stejně jako ostatní letečtí sportovci roku, které tam dnes uvidíte?

Čtěte také

Letadlo je parťák na život a na smrt. Jeho pořízením jsem se upsal ďáblu, směje se letecký akrobat Pařízek

Zcela nepochybně. Většina Čechů to neví, ale Česká republika je velmoc v letectví. Máme neuvěřitelné množství oceněných. V minulém roce jsme z mistrovství světa přivezli 56 medailí – 24 zlatých, 14 stříbrných a 18 bronzových. Dokonce naše pilotka Alena Netušilová se stala potřetí mistryní světa a loni byla dokonce vyhlášena v Rijádu za nejúspěšnější leteckou sportovkyni světa. Na to, jak jsme malá zemička, tak skutečně platí to, že nebe je naše moře. Je to neuvěřitelné.

Když toto říkáte, Filipe, tak máte neuvěřitelnou jiskru v oku. A mě by zajímalo, kdybych se vás zeptal třeba na nějaký seriál, kde jste hrál, nebo na nějaký film, jestli by ta jiskra nepohasla.

Nepohasla. Jenom už je asi tato životní etapa odžitá, bych řekl. Ale shodou okolností teď na jedné komerční televizi jde seriál, ve kterém jsem byl. Byla to jedna z výjimek za poslední roky, kterou jsem natočil, protože jsem to před časem slíbil. Bylo to pokračování již z dřívějška. Slíbil jsem, že když budou chtít, tak ho udělám. 

Co je to za seriál?

Jmenuje se to Pod hladinou, je to seriál o policejních potápěčích. Byla to věc, která mě bavila z hlediska toho potápění. Pravda je, že když ten projekt začínal, doufal jsem, že toho napotápíme víc, ale co si budeme povídat natáčení je velká lež a fikce. (směje se)

Proč jste od herectví odešel?

Bylo by to na delší povídání a je to soubor různých faktorů. Možná u mě došlo k nějakému vyhoření. Ale hlavně mě ta práce přestala naplňovat. Nebo spíš – kdyby byla práce taková, jakou bych si ji představoval, asi by mě to bavilo, nechci říkat, že ne. Ale bohužel jsem se musel zamyslet nad tím, co jsem za poslední roky natočil, u čeho jsem se naskytl, a bylo mi z toho trochu smutno. Zároveň se tím člověk potřeboval živit. A kvalita televizní tvorby, která se dělá, se mi úplně nelíbí. Nelíbí se mi podmínky, za kterých se dělá. A než abych v tom zůstal a byl z toho smutný a naštvaný, tak jsem si říkal, že bude lepší...

...ale jak jste si to uhlídal? Opravdu nikde v rešerších jsem nenašel třeba titulek „Tomsa končí“.

Nic jsem si hlídat nemusel. Je to jenom o tom, že jsem nic netroubil do světa. Tím, že nemám žádné sociální sítě a nic nekomunikuji, tak to tak krásně vyplynulo.

A nebyl v tom ten problém? Že kdybyste měl sítě, prezentoval se – Já jsem ten Tomsa, hrál jsem tady, hrál jsem tady...

Čtěte také

V Huse na provázku jsme hráli v arénách, na louce i v opeře. Naučili nás vnímat publikum, vzpomíná Miroslav Donutil

Asi bych tím nějakým způsobem mohl zvyšovat svou cenu, ale o to mi úplně nešlo. Myslím, že tím se ke kvalitnější práci nedostanete. Samozřejmě máte i pravdu, že podle mě se doba dost změnila. Ne, že bych si připadal starý, ale začínal jsem točit s režiséry předchozí generace. Práce byla úplně jiná. Tenkrát když někdo točil film nebo i televizní seriál, tak režiséři u toho byli od samého počátku, často si to psali, samozřejmě mě to celé režírovali, seděli ve střižně, mluvili do postprodukce.

To byl případ třeba čeho?

Třeba Hynek Bočan, se kterým jsem natočil mnoho dnů. To byla ještě stará škola v tom dobrém slova smyslu. Na tyhle práce hrozně rád vzpomínám a už se nedějí. Nepřeje jim doba.

V čem Filipa Tomsu fascinuje potápění? Jak vzpomíná na létání s Martinem Šonkou? A proč upustil od plánu stát se pilotem zážitkových letů? Poslechněte si celý rozhovor.