Doma mi říkají Čapek. Svůj román jsem konzultoval se sedmi piloty a šesti gynekology, usmívá se moderátor a spisovatel Bernatský

Napsal jste sbírky pohádek i svoje zážitky coby dvojtáty. To byl Dvojtáta, Dvojtátovy deníky, kam patří Tati, už tam budem? a Jak dostat tatínka do karantény. A pak to jsou Sporťákovy pohádky z celého světa a Sporťákovy pohádky o zvířátkách. Platí, že příští rok budou psí pohádky?

Čtěte také

Život je festival problémů. Snažil jsem se napsat osudový příběh, říká o svém novém románu spisovatel Patrik Hartl

Jste neskutečně připravená. Ne že bych se o prázdninách nudil s dětmi u moře, ale měl jsem po večerech čas, tak jsem si řekl, že si zahraji na pana Čapka. Už mi tak doma říkají. A napsal jsem 15 pohádek, každá pohádka jiné psí plemeno. Sám jsem se vzdělával, protože jsem si o jednotlivých psích rasách musel najít nějaké zajímavosti. Takže to bude trošku edukativní, ale zároveň věřím, že to pobaví nejen děti, ale i rodiče a ty, kteří jim pohádky budou číst.

Jsem moderátor profesionál, ale spisovatel amatér. Přistupuji ke spisovatelskému řemeslu s velkou pokorou.

Když kvete Wiliwili je váš první román. Kolik jste si dal závazek, že byste jich napsal? Abyste byl jednou rentiérem, kterým jste chtěl být.

Jako malý kluk jsem si říkal, že v padesáti už bych chtěl být na pláži a psát knihy. A zatím to úplně nevypadá, ale víte co, říkám často a rád, že za necelých 32 let v České televizi už můžu s klidem v duši říct, že jsem moderátor profesionál, ale spisovatel amatér. Přistupuji ke spisovatelskému řemeslu s velkou pokorou. Mám z toho románu velkou radost, mám úplně neskutečné ohlasy. Až jsem z toho dojatý. 

Pohlazení po duši

Některé přečtu, protože ty si najdete i sám na internetu. Třeba jeden je: „Nemusíte být milovníkem romantických příběhů, abyste si tuto knížku na jeden večer užili.“ Nebo: „Je vidět, že sám autor je milující otec a manžel, což otiskly do své knihy. Netradičně pojaté vyprávění o velké lásce.“

To se poslouchá a čte hezky. Když jsem tu knížku napsal, tak jsem rukopis jako prvnímu člověku kromě manželky dal přečíst paní učitelce našeho Matýska ve třetí třídě. Ona dřív dělala editorku. Přečetla si to a pak mi napsala SMS, kterou si snad schovám navěky, protože napsala, že to je krásné pohlazení po duši. A já si říkám, že kdyby tuto emoci ta knížka vyvolala u všech čtenářů a především čtenářek, tak budu moc šťastný.

Kde se vzal nápad odvyprávět příběh s pádem letadla a ztrátě manželky, matky dětí?

Čtěte také

Raději zešílet v divočině je existenciální story hodná smíchu. Úspěch ve Varech nás překvapil, říká spisovatel Aleš Palán

Byl to takový jednoduchý impulz. Náš dědeček, tatínek mojí manželky, letěl za svojí druhou dcerou, která se provdala do Los Angeles. A protože je někdy takový v dobrém slova smyslu zmatený, chodil tam po obchodech a málem to nestihl. Fakt to bylo o vteřiny. A mě v tu chvíli něco píchlo vzadu v hlavě a říkal jsem si, jak jediná vteřina nebo pár vteřin může rozhodnout o osudu rodiny, života člověka. To byl první impulz.

No a druhý impulz byl, když jsme s rodinou byli v roce 2023 na dovolené na Havaji, na tom nejsevernějším ostrově, Kauai se jmenuje. A tam mnou prostoupila taková emoce, takový zážitek, kdy jsem si říkal, že kdybych někdy napsal román, tak bych chtěl, aby se aspoň půlka toho románu odehrávala tady. A to se povedlo prostřednictvím knížky Když kvete Wiliwili.

Konzultoval jsem to se sedmi piloty. Všichni se shodli, že v současném světě je možné úplně všechno.

Vaše maminka byla letuška, tak jsem si říkala, jestli jste s ní konzultoval Když kvete Wiliwili, protože ten román je o pádu letadla a ona určitě zažila mnohé ne úplně příjemné věci v letadle. Nebo třeba s piloty. Probíral jste s nimi, aby to, co popisujete, mělo reálné základy?

Konzultoval jsem to se sedmi piloty. Všichni se shodli, že v dnešní době nebo vůbec v současném světě je možné úplně všechno. Když Vesna Vulovićová dokázala přežít pád z deseti tisíc metrů – a ještě ta letadla nebyla tak dokonalá a bezpečná jako dnes –, tak je možné všechno. Nechci nic naznačovat, to si musí posluchač přečíst knížku.

Ale zároveň, a to by mohlo být takové druhé lákadlo, jsem tam měl jednu situaci, u které jsem si nebyl úplně jistý, a tak jsem ji konzultoval se šesti gynekology a jednou gynekoložkou. Taky jsme nakonec došli k nějakému závěru. 

Notorický vymýšleč jmen

Zmínili jsme pohádky. Když jsem se dívala do knížky Sporťákovy pohádky z celého světa, která teď vyšla, říkala jsem si, kdo pomáhá s vymýšlením jmen. Třeba u vynálezce zatepleného stanu Hariko Nacochatu a jeho ženy judistky, která se jmenovala Joši Ušimanakaši. Je to Matyáš, kdo je vymýšlí? 

Čtěte také

Čapkův svědek, Poláčkův mecenáš a rádce. Příběh rodu Firtů je úžasná sága, vypráví spisovatel Vacek

Od dětství jsem známý tím, že mě toto baví. Jsem prostě notorický vymýšleč vtipných a zajímavých jmen. Tedy snad vtipných, to musí posoudit čtenář a posluchač. Toto je zrovna pohádka z japonského ostrova Honšú o chlapečkovi, který se bál a pak mu medvědí rodinka v lese pomůže, aby se už tolik nebál, aby byl statečnější. To jsou jeho rodiče.

Jak už jsem trošku naznačil, tato knížka je, doufám, zajímavá a zábavná pro děti, ale skrze tyto špíčky a jména a různé takové věci, které děti třeba nepochytí, by podle mě mohla pobavit i rodiče nebo dospělejší lidi. A zároveň je tam taky edukační prvek, opravdu jsem se snažil něco zjistit.

Třeba zrovna o ostrově Honšú nebo když tam byla pohádka z polského Krakova, tak jsem pozval rodiče na úžasné vánoční trhy, které v Krakově jsou. A když byla z Rio de Janeira, tak jsem tam trošku popsal karneval, který se tam koná. Tak doufám, že i v tomto ohledu pohádky zaujmou. 

Jak se Vojtěch Bernatský těší na olympijský rok? Je stále rodinným šaškem? Proč je pro něj zásadní cestování a které země se svými dětmi navštívil? A umí ještě napodobit Karola Poláka? Poslechněte si celý rozhovor!