Dnes před 80 lety. Zpravodajská rekonstrukce událostí, které předcházely atentátu na Heydricha
Letos v květnu uplyne 80 let od atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Od dubna vám v sérii historických zpravodajských rekonstrukcí budeme připomínat, co tomuto zlomovému okamžiku předcházelo. Den za dnem budeme ve vysílání Radiožurnálu sledovat dění v protektorátu. A chystáme také sérii speciálních vysílání – rozhlasovou rekonstrukci výsadkové operace Anthropoid. Co se tedy stalo přesně před 80 lety v dubnu a na počátku května 1942?
1. dubna 1942: Stěhování a první oběť
Na začátku dubna 1942 se Reinhard Heydrich s těhotnou manželkou Linou a třemi dětmi stěhuje z bytu na Pražském hradě do Dolního zámku v Panenských Břežanech, zhruba 20 kilometrů od centra Prahy. Ode dneška tak bude jeho auto cestou na Pražský hrad projíždět ostrou zatáčkou mezi Kirchmayerovou ulicích a ulicí V Holešovičkách pod vychovatelnou v Kobylisích, kde jeho řidič Johannes Klein musí zpomalit.
Čtěte také
V protektorátu jsou už od konce roku 1941 parašutisté Jan Kubiš a Josef Gabčík s úkolem zaútočit na Reinharda Heydricha.
Zastupující říšský protektor dostává informaci, že četníci našli v okolí Ořechova zásobník s operačním materiálem, padáky a falešné doklady Ivana Kolaříka. Ty dvacetiletý parašutista ztratil před pěti dny během seskoku jeho výsadku Out Distance na území protektorátu.
Mezi doklady a potravinovými lístky měl Kolařík bohužel také fotografii své snoubenky i s věnováním. Vše si přebírá gestapo a začíná vyšetřování. V bezvýchodné situaci, a především ve snaze ochránit své spolubojovníky a rodinu, spáchá Ivan Kolařík 1. dubna sebevraždu.
13. dubna 1942: Rozbití odbojové skupiny
13. dubna 1942 se gestapu podařilo rozbít přerovskou větev odbojové skupiny Jana Rychtalíka, rodáka z Uherského Brodu. Zatčení byli vedoucí skupiny Antonín Hrachovina a Jan Krásný. Na jejich stopu přivedl nacisty někdejší komunistický odbojář a konfident gestapa Štěpán Šíma.
V té době byl velitel odbojové skupiny učitel Jan Rychtalík už téměř tři měsíce ve vězení. Gestapo si pro něj přišlo domů 23. ledna 1942. Hodiny tvrdých výslechů a neustálé mučení si postupně vybíraly daň na jeho zdravotním stavu.
15. dubna 1942: Žižlavského gestapo nedostalo
15. dubna 1942 gestapo v Korytčanech zahájilo zátah na učitele Cyrila Žižlavského, podporovatele parašutisty Oldřicha Pechala, velitele výsadku ZINC. Přestože je zraněný, podaří se Žižlavskému uniknout a Pechala varovat.
Čtěte také
Na Oldřicha Pechala se lepila smůla od prvního okamžiku. Kvůli navigační chybě nebyla jeho skupina vysazena na Moravě, ale až u Kbel na Slovensku. Záhy po seskoku narazil na dva německé pohraničníky. Oba zastřelil, ale ztratil kufřík s penězi a doklady. Díky nim znali nacisté jeho totožnost.
Skupinu ZINC spolu s Pechalem tvořili Arnošt Mikš a radiotelegrafista Wiiem Gerick, kterým se oběma podařilo přejít hranice bez problémů. Zatímco Mikše se přesunul do Prahy a podařilo se mu navázat spojení s výsadkáři, Gerick se šel udat na pražské policejní ředitelství.
Doufal že jako Slovák bude vydán na Slovensko, místo toho skončil na pražském gestapu a stal se jedním z nejaktivnějších konfidentů. O ničem z toho jejich velitel Oldřich Pechal nemá 15. dubna tušení. Štěstí ale tentokrát stojí na jeho straně díky statečnosti jeho švagra Cyrila Žižlavského.
17. dubna 1942: Seifertovy básně a skeč W+V
Verše o růži. Název jedné z básní ze sbírky Jaroslava Seiferta Jaro sbohem. Její druhé vydání vydává 17. dubna 1942 nakladatelství Borový. Poprvé se na pulty knihkupectví dílo dostalo v roce 1937. Spisovatel se inspiroval především svými vzpomínkami z dětství.
17. dubna ale také vychází v nakladatelství Orbis úplně jinak laděná kniha. Antisemitská publikace Anglo-židovská aliance, pod kterou je podepsaný německý právník a novinář Wolf Meyer-Christian. Ve 30. letech byl hlavním řečníkem během pálení knih v Hamburku. Od roku 1940 bojoval v řadách Wehrmachtu na východní frontě.
V půlce dubna 1942 vysílají Jan Werich a Jiří Voskovec na rozhlasové stanici Hlas Ameriky skeč Jarní ofenziva. Oba už jsou několik let ve Spojených státech. Tentokrát si dělají legraci z německé armády, jejíž tažení Sovětským svazem nejde podle Hitlerových představ.
20. dubna 1942: Dárek pro Hitlera
V pondělí 20. dubna se v Praze na Hlavním nádraží na nástupišti u první koleje shromáždili vrcholní představitelé protektorátní vlády i nacistického vedení.
Prezident Emil Hácha symbolicky předává zastupujícímu říšskému protektorovi Reinhardu Heydrichovi dar obyvatel protektorátu vůdci Adolfu Hitlerovi k jeho 53. narozeninám. „Pracovali jste k ušlechtilému cíli, jímž jest pomoc statečným říšským bojovníkům v jejich světodělném zápolení. Poskytli jste krásný výsledek české práce,“ pronáší k posluchačům.
Dar v podobě speciálního lazaretního vlaku je dlouhý 415 metrů a váží 550 tun. Pracovníci železničních dílen v Holešovicích – Bubnech jej vyrobili za necelé tři týdny.
26. dubna 1942: Operace Canonbury
V noci z 25. na 26. dubna 1942 se parašutisté v čele s Adolfem Opálkou zúčastnili takzvané operace Canonbury. Jednalo se o společný projekt českého odboje a britského královského bombardovacího letectva. Cílem byla zbrojní výroba pro nacisty v plzeňských Škodových závodech.
Adolf Opálka, Josef Valčík, Karel Čurda a Jan Kubiš se blíží ke stohům na Borských polích a Skvrňanech v Plzni. Před sebou mají důležitý úkol – dovést britské bombardéry k jejich cíli – plzeňským Škodovým závodům.
Bombardování Škodových závodů ale skončí neúspěchem. Ani jedna z bomb netrefí strategicky důležité cíle. Škodovy závody tak zůstávají jednou z největších zbrojovek v Evropě pod kontrolou Třetí říše.
2. května 1942: Výsedek Bivouac
Před 80 lety dopadlo gestapo dva parašutisty z výsadku Bivouac. Františku Pospíšilovi se se štěstím podařilo utéct. Libora Zapletala četníci předají gestapu, které začne s tvrdým výslechem.
Už v noci ho gestapo použije jako živý štít během zatýkání dalšího člena výsadku Bivouac. V Brně dopadnou nacisté parašutistu Jindřicha Čoubka. Spolu s ním zatknou jeho otce, bratrance a další příbuzné. Jindřicha Čoubka gestapo vyslýchá celou noc. Kromě mučení musí čelit výhrůžkám, že jeho rodina bude popravena.
3. května 1942: Zatčení generála Zahálky
Brigádního generála Otakara Zahálku dopadlo v Brně Gestapo. Byl si vědom toho, že Brno je plné konfidentů Gestapa. Jeden z nich se mu na začátku května stane osudným. Jeho zatčení představuje pro domácí odboj obrovskou ztrátu.
Bohuslav Kouba seskočil do protektorátu na konci dubna spolu s Josefem Bublíkem a Janem Hrubým. U osady Požáry nedaleko Křivoklátu zakopali kontejner s materiálem, pro který se chtěli vrátit později. To se jim nepodařilo. Na četnické stanici v Kutné Hoře se Bohuslav Kouba otráví, aby unikl nacistickému zajetí. Přestože mohl proti četníkům použít zbraň, odmítl zabíjet české lidi.
4. května 1942: Pražský hudební máj
4. května 1942 začíná v hlavním městě hudební festival Pražský hudební máj. Poprvé ho uspořádal dirigent Václav Talich po okupaci v březnu 1939. Chtěl povzbudit národ, který krutě pociťoval dohru mnichovského diktátu. Představení Smetanovy Libuše se stalo národní manifestací, kterou zakončil spontánní zpěv české hymny.
Zatímco v Praze zní tóny vážné hudby, v Mutějovicích ve středních Čechách se koná pohřeb četnického strážmistra Františka Ometáka, který zemřel při přestřelce s parašutistou Arnoštem Mikšem z výsadku Zinc. Sám Mikš byl raněný a na místě spáchal sebevraždu.
Smuteční slavnost probíhá zcela v německé režii. Nacistická propaganda využije svou šanci ukázat, jak Češi vraždí Čechy.
11. května 1942: Cílem atentátu by měl být Moravec
V noci z 11. na 12. května 1942 žádá domácí odboj v Praze prostřednictvím vysílačky Libuše výsadku Silver-A od československé exilové vlády v Londýně přehodnocení atentátu. Místo Heydricha vybral nový cíl – ministra školství, kolaboranta Emanuela Moravce.
„Atentát na H by asi v ničem neprospěl spojencům a pro náš národ by měl nedozírné následky,“ stálo ve zprávě. „Nejenže by ohrozil naše rukojmí a politické vězně, ale vyžádal by si tisíce dalších životů a uvrhl národ do neslýchaného útlaku.“
Emanuel Moravec coby symbol kolaboranství byl proto podle autorů depeše mnohem vhodnějším cílem atentátu. Za první světové války bojoval Moravec v řadách československých legií a ještě v době mnichovské krize patřil k nejodhodlanějším odpůrcům přijetí mnichovského diktátu. Po březnové okupaci v roce 1939 ale překvapivě obrátil a stal se naopak horlivým spolupracovníkem nacistů.
12. května 1942: Zatčení Vladislava Vančury
V úterý 12. května gestapo zatklo dva členy protinacistické skupiny Národně revoluční výbor inteligence – herečku Boženu Půlpánovou a spisovatele Vladislava Vančuru. Své poslední dílo – 3. díl série Obrazy z dějin národa českého – už nestihl dopsat. Skončil v půlce věty.
Vančura se do odbojové činnosti zapojil hned na začátku německé okupace, stejně jako herečka Božena Půlpánová. Ta je zatčena na základě výpovědi odbojáře Jaroslava Klecana, kterého nacisté podrobili mučení.
13. května 1942: Parašutista Zapletal utíká gestapu
Parašutistovi Liboru Zapletalovi se podaří husarský kousek. Po svém zatčení 2. května přesvědčí gestapo, že je ochotný spolupracovat. O jedenáct dní později za pomoci rodičů a dalších příbuzných uteče a připojí se k partyzánům ze skupiny Zelený kádr. Její členové pocházejí z Kroměřížska, Prostějovska a Ostravska a základnu si vybudovali v hostýnských lesích u obce Chomýže u Holešova. Jde o první organizovanou partyzánskou skupinu v českých zemích.
Utéct se naopak nepodaří Františku Mikšovi – bratrovi parašutisty Arnošta Mikše z výsadku Zinc. Gestapo ho dopade v Táboře poté, co ho na jeho stopu přivede parašutista Viliam Gerik. Ten se na začátku dubna – pár dní po seskoku do protektorátu – přihlásil na pražském policejním ředitelství, kde jako rodilý Slovák žádal o repatriaci na Slovensko. Místo toho si ho okamžitě převzalo gestapo.
15. května 1942: Zatčení Miloslava Vojtěchovského
Gestapo po celé republice má žně. V Ivančicích u Brna se snaží zatknout odbojáře z odbojové organizace Hnutí slovanské domoviny Jana Fibicha. Zastřelí ho, když se pokusí uprchnout. Kvůli udání konfidenta Miloše Krejčího dopadne gestapo také dva členy komunistického odboje Jana Haraše a Václava Procházku.
Čtěte také
Smyčka se utahuje i v Praze, kde tajná policie zatýká jednoho z nejbližších spolupracovníků Tří králů – vydavatele vojenské varianty ilegálního časopisu V boj Josefa Líkaře. Spolu s ním i jeho manželku a syna.
Ve stejný den dopadnou nacisté i dalšího podporovatele Balabána, Mašína a Morávka a také výsadku Anthropoid a Silver A Miloslava Vojtěchovského. Jeho ženu Marianu posílají nacisté kvůli jejímu židovskému původu do koncentračního tábora Osvětim.
17. května 1942: Poslední lístek z Hradu
František Šafařík pracuje jako údržbář nábytku ve Správě Pražského hradu. Po odpolední směně si pečlivě zapíše čas příjezdu a odjezdu Reinharda Heydricha. Pod číselné údaje připíše poznámku o tom, jestli měl ozbrojený doprovod. Dělá to tak už několik měsíců. Lístek v Magdeburské ulici předá spojkám odboje sestrám Marii Kovárníkové a Ludmile Soukupové. Dnes předává vzkaz naposledy. Gabčík a Kubiš už vědí všechno potřebné o Heidrichově pohybu a denní rutině.
Ve stejný den se do Prahy vydává také Rudolfa Hejnová zvaná Miluška, snoubenka velitele výsadku Out Distance Adolfa Opálky. Snoubenci se setkají na Žižkově v bytě rodiny Moravcových. Při loučení vtiskne Opálka Milušce do ruky lístek. Je na něm napsáno, co mu mají vytesat na náhrobek, kdyby zahynul.
19. května 1942: Propusťte Rudolfa Berana!
Prezident Emil Hácha posílá dopis šéfovi policie a říšskému sekretáři protektorátu Čechy a Morava Karlu Hermannu Frankovi. Žádá v něm, aby zastavil soudní proces s Rudolfem Beranem. Demokrat a vlastenec Beran byl od roku 1935 předsedou agrární strany, hlavní státotvorné strany první republiky. V prosinci 1938 přijal nelehkou roli předsedy vlády po mnichovském diktátu.
Čtěte také
Když 15. března 1939 německá armáda překročila hranice a dokončila zkázu Československa, zareagovala Beranova vláda okamžitou demisí. V osudnou noc ze 14. na 15. března se mu podařilo telefonicky prosadit, aby z prohlášení, které nacisté donutili podepsat prezidenta Emila Háchu, byl vyňat výraz se souhlasem vlády.
Na jaře 1939 se Rudolf Beran přidal k odboji, zatčen byl o dva roky později. Při následných výsleších se choval statečně a nikoho neprozradil. 19. května 1942 Háchovu žádost o Beranovo propuštění K. H. Frank smete ze stolu.
22. května 1942: Tráva pro králíky
Parašutisté Josef Gabčík a Jan Kubiš si znovu projíždí celou cestu z Panenských Břežan na Pražský hrad a hledají ideální místo, kde zaútočit. Doprovází je Josef Valčík z výsadku Silver A a 21etý Vlastimil Moravec, jehož celá rodina od začátku pomáhá s přípravou atentátu. Skupinu několikrát mine Heydrichův černý Mercedes. Všichni předstírají, že sbírají trávu pro králíky a uctivě smeknou. Zastupující říšský protektor jim na pozdrav lhostejní odpoví a pokračuje v cestě.
23. května 1942: Rodinná hádka
Gestapo v Rokycanech u Plzně zatýká železničáře na penzi Václava Stehlíka a celou jeho rodinu – manželku Růženu, syny Václava a Františka a dceru Josefínu. Osudným se rodině stala hádka s Josefíniným manželem Františkem Mareškou. Ten pak ve vzteku ohlásil na četnické stanici, že jeho tchán ukrýval parašutisty.
Čtěte také
Václav Stehlík byl první, kdo poskytl pomoc Janu Kubišovi a Josefu Gabčíkovi po jejich seskoku do protektorátu. Útočiště u něj našli také parašutisté Jaroslav Schwarz a Ludvík Cupal z výsadku Tin, kteří měli za úkol zabít protektorátního ministra školství a lidové osvěty Emanuela Moravce, a Vojtěch Lukašík se sabotážní skupiny Intransitive.
Udavačství se ale Františku Mareškovi vymstí. Gestapo totiž následně zatkne i jeho.
Dny, které těsně předcházely a bezprostředně následovaly po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, mapuje samostatný seriál Anthropoid. Poslechněte si ho na webu nebo v aplikaci mujRozhlas.
Kompletní rozhlasovou zpravodajskou rekonstrukci samotného atentátu, ke kterému došlo ve středu 27. května 1942 krátce po půl jedenácté dopoledne, si můžete poslechnout zde.
Související
-
Při operaci Anthropoid rozhodla náhoda, připomíná historik Eduard Stehlík
Hostem je vojenský historik Eduard Stehlík, Připomíná 105 let, které uplynuly od narození hrdiny protinacistického odboje Jana Kubiše.
-
Britové si připomínají operaci Anthropoid. Tam, kde parašutisté cvičili, vznikla informační tabule
Nová informační tabule seznamuje britskou veřejnost s operací Anthropoid. Je umístěna v místech, kde se na ni tehdejší českoslovenští parašutisté připravovali.
-
Za stolem seděli dva kluci ve svetru, vzpomíná na Gabčíka s Kubišem pamětnice Operace Athropoid
Před pětasedmdesáti lety českoslovenští parašutisté zlikvidovali neomezeného vládce protektorátu, prominentního nacistu Reinharda Heydricha. Akce Jana Kubiše a Jose...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
