Nenáviděný obyvatel kábulské zoo

Z hlavního města Afghánistánu Kábulu přicházejí hlavně zprávy o bombových útocích a násilí. Na to jsme si už zvykli. O to víc však před časem překvapila zpráva světových agentur o praseti z tamní zoologické zahrady. Na pokyn ministerstva zdravotnictví totiž zvíře zavřeli do karantény kvůli obavám z prasečí chřipky. Po čase pašíka propustili na svobodu.

V prostorném výběhu se bahní obří prase. Statný kanec netuší, že je nejen mediální hvězdou světového formátu, ale i nejslavnějším obyvatelem kábulské zoologické zahrady. Je totiž zcela jistě jediným exemplářem prasete domácího v celém Afghánistánu.

Jak se stal pašík celebritou? Když i do této jihoasijské země dorazily znepokojivé informace o šířící se epidemii prasečí chřipky, kanec putoval do domácího vězení. Lidé se báli epidemie. "Zavřeli jsme prase do karantény. Samozřejmě vím, že nákazu nešíří samotná zvířata, ale lidé zkrátka měli strach," říká omluvně ředitel zahrady Aziz Gul Sahib. Prase bylo sice bylo po pár týdnech omilostněno, na růžích ovšem ustláno rozhodně nemá.

Snažím se oslovit pár návštěvníků zoo. Většinou však kolem prasečího výběhu rychle projdou a s nepopulárním zvířetem ani se mnou nechtějí mít nic společného. Mnozí ovšem ani nevědí, že statný tvor, který ryje rypákem v zemi, je ono zapovězené prase. I můj řidič Bariolai vidí kance vůbec poprvé.

"Ó, to je ale velké zvíře. Opravdu velké," diví se. Ptám se, jestli je před tím nikdy neviděl? "Ne, nikdy." A jak se tento tvor vlastně jmenuje? Bariloai chvíli přemýšlí. "Chuk, prase je v paštúnštině chuk," vzpomněl si. Prase, neboli paštúnsky chuk, je v muslimském světě nevítaným vetřelcem.

"Nemám tohle zvíře rád. Mám raději jiná zvířata," říká mi Amir, jeden z návštěvníků zoologické zahrady. Když se ptám proč, jen odvětí: "Je to přece chuk, prase, ne? Je nečisté!"

Kanec kábulské zoologické zahrady je v muslimském Afghánistánu opravdovou kuriozitou. Prase jako nečisté zvíře islám zapovídá. Vepřové maso a výrobky z něj v zemi samozřejmě neseženete a mnozí lidé si myslí, že by prase nemělo být ve zdejší zoo vystaveno. Jak se zde tedy ocitlo?

"Před pár lety jsme prase dostali darem z Číny," vysvětluje ředitel zoologické zahrady. "Jsme přece institucí, která má šířit osvětu a vědění. I muslim by měl vědět, jak takové prase vypadá."

Vepř se nezúčastněně kolébá kolem malého zděného domečku a hned se hrne k bahnitému rybníku. Ani netuší, že jeho přítomnost budí v Kábulu rozporuplné reakce. I když mě od něj dělí dobrých dvacet metrů, v horku je zřetelně cítit jeho nezaměnitelný zápach.

Zastavují se u mě dva mladí muži. Ostentativně si zacpávají nosy, jako bych snad i já měl s prasetem něco společného. Když se ptám, jak se jim líbí chuk, striktně mně setřou. "Myslím, že by snad ani nemělo prase existovat," říká Kásir. Jeho kamarád Ahmed ještě přidává: "Je to prase. Nejnečistější věc na světě. Je harám - zakázané. Nevím, jestli bychom se na něj měli vlastně vůbec koukat. Myslím, že by tady v zoo nemělo vůbec být."

Z mediální pozornosti, kterou na sebe strhlo jediné prase v Afghánistánu, není příliš nadšený ani ředitel kábulské zoo. Když se loučíme povzdechne si: "Ještě nedávno byl symbolem naší zoo Marjan. Lev, který tady přečkal občanskou válku i Taliban. Hrdina, který přežil i útok granátem. A teď? Dnes se o nás mluví jen kvůli něčemu tak přízemnímu, jako je prase."

mapa
Zvětšit mapu: Poloha kábulské zoo