Srna hledá své mládě i týden. Díky dronům dokážeme před sečením ochránit stovky zvířat, říká Benettová ze spolku Stop sečení srnčat

Když se projdu podél louky, kde je tráva do pasu, těžko si detailně všimnu, jak je v těchto dnech louka živá. Je to tak?

Přesně tak. Právě v tomto období se na loukách rodí spousta živočichů, je tam plno hnízd, spousta mláďat. Zároveň se ale právě teď louky sečou pro přípravu senáže, a zvířata jsou samozřejmě tím pádem velmi ohrožena.

Čtěte také

iROZHLAS

Hledat srnčata ve vysoké trávě pomáhají drony s termokamerou. Dobrovolníci je chrání před sečením

Louka pravděpodobně někomu patří. Zemědělec se o ni stará, vjede tam, protože ji potřebuje posekat. Máte mu to za zlé?

Zemědělské subjekty mají ze zákona povinnost hlásit termíny sečení uživatelům honiteb a tentýž zákon ukládá uživatelům honiteb zvěř před sečením chránit. Legislativně je to tedy dobře ošetřeno. Realita je už trochu jiná otázka. Preventivní akce na ochranu živočichů se nicméně každým rokem zlepšují.

Určitě i díky projektu Stop sečení srnčat, jehož jste autorkou. Kdy jste poprvé viděla mrtvé nebo zmrzačené srnče, jemuž utrpení způsobil zemědělský stroj?

Bylo to v roce 2014, kdy na louce před naším domem sekačka přesekla srnčeti běhy. Mládě umíralo a dravci na něm hodovali. Když se tráva sbírala, mrtvolku srnčete někdo z louky odstranil. To horší ale přišlo až večer, kdy matka srna přišla na louku a srnče hledala. Vracela se tam celkem šest dní, hledala své mládě a naříkala. Pro mě to byl natolik traumatizující zážitek, že jsem nechtěla nic podobného už nikdy zažít.

Odhodlala jsem se něco s tím udělat. Udělala jsem si myslivecký kurz, abych více pronikla do problematiky, a prostřednictvím sociálních sítí jsem se spojila s ostatními lidmi, kterým to rovněž nebylo jedno. Následně vznikla tato iniciativa, která dneska inspiruje dobrovolníky po celé republice, aby zakládali terénní lokální skupiny a pomáhali myslivcům a zemědělcům zvěř a živočichy před sečením chránit.

Sociální sítě někdy pomáhají, jindy škodí. Tady je to ten první případ. Když se podívám na stránky projektu Stop sečení srnčat, dočtu se, že při první seči vojtěšky jste vynesli a zachránili neuvěřitelných 60 kusů srnčat a tři koloušky. Takových zpráv máte teď asi čím dál víc...

Ano, rozhodně. Tím, že jsme se začali přes média víc zaměřovat na to, abychom tuhle problematiku dostali do povědomí veřejnosti, tak se o ní samozřejmě víc mluví. Veřejnost není lhostejná a snaží se myslivcům pomáhat.

V minulosti to bylo jednodušší i proto, že krajina byla pestřejší – i když i tehdy existovaly velké půdní bloky. Pěstovalo se ale víc různých plodin, nesklízelo se všechno do bioplynek a nebylo tolik rozsáhlých travních porostů. Dá se říct, že se to dalo v podstatě zvládnout lidskými silami – louky se procházely se psy. Ale přesto myslivci nacházeli hlavně srnčata, občas náhodou narazili na hnízdo nebo na zajíce.

Drony s termovizí

Dnes ale využíváme technologie, drony s termovizí, díky nimž dokážeme zkontrolovat mnohem větší plochy travních porostů. Protože dnes se v některých oblastech pěstuje hlavně tráva, případně pícniny jako jetel nebo vojtěška. A s drony zvládneme výrazně víc, než by bylo možné lidskou silou.

Samozřejmě tím dokážeme lokalizovat nejen srnčata, ale prakticky veškerou zvěř – naše drony občas zachytí i hraboše, které samozřejmě necháváme být.

Čtěte také

iROZHLAS

Se záchranou zvířat skrytých ve vysoké trávě stále víc pomáhají drony. Chrání je před jarními senosečemi

Jak taková detekce života v trávě probíhá v praxi?

Tam, kde myslivci nebo dobrovolníci ještě nemají drony, se používají postaru rojnice. Pokud ale spolek, ať už myslivecký, nebo dobrovolnický, disponuje dronem s termovizí, není potřeba tolik lidí. Stačí jeden myslivec, dva dobrovolníci a pilot, který prohledává terén.

Jakmile najde tzv. teplý bod, který se mu zobrazí na termovizi, ověří, zda jde o dospělého jedince, mládě nebo hnízdo. Pokud jde o mládě nebo hnízdo, informuje tým – buď pomocí QR kódu, nebo jsou ve spojení přes mobil či vysílačky – a vyšle myslivce a dobrovolníky k danému místu.

V případě hnízda se vedle něj zapíchne tyčka s reflexním prvkem a informuje se traktorista, aby dané místo obsekal. Pokud se najde zajíc, srnče, kolouch nebo ježek, zvířata se opatrně přenesou – do krabic nebo do speciálních košů – a umístí se na bezpečné místo mimo porost. Tam zůstanou po dobu sečení a následně jsou zase vypuštěna zpět do přírody.

STOP sečení srnčat - komentář čte Viktor Preiss

Vrátí se pak srna nebo jiná matka ke svému mláděti?

Samozřejmě – srny mají velmi silný mateřský pud, jak jsem už zmiňovala na začátku v souvislosti s tím tragickým zážitkem, kdy se samice celý týden vracela a své srnče hledala.

Srny víceméně vědí, kam mláďata přenášíme. Pokud je srnče už o něco starší a píská, srna na to reaguje. Velmi často je pak možné ji vidět i v blízkosti krabice nebo koše, kde je srnče dočasně umístěno. A pak jsou to opravdu dojemné okamžiky, když se po skončení zemědělských prací na dané louce srna se svým srnčetem znovu shledá.

Čtěte také

Srnčata by před posečením mohly chránit drony. Dobrovolníkům ušetří hodiny práce i nachozené kilometry

Nezanechá člověk na srnčeti při manipulaci svůj pach?

Samozřejmě vždycky používáme rukavice, které nepáchnou chemií z obchodu. A zároveň ještě trháme trsy trávy a snažíme se srnče co nejvíc obalit přírodní vůní.

Kolik srnčat toto kritické období přibližně nepřežije?

Podle ankety časopisu Myslivost z roku 2015, kdy zhruba 200 mysliveckých spolků sledovalo tuto situaci, vychází odhad přibližně na jedno posečené srnče na 50 hektarů.

Číslo je ale ve skutečnosti vyšší a netýká se jen srnčat. Jak už jsem zmínila, na loukách je v tomto období velké množství mladého života. A díky dronům vidíme, že nejde jen o zvěř, tedy srnčata nebo zajíce, ale také o hnízda drobných pěvců a další živočichy.

Škody a ztráty na mladém životě jsou tak ve výsledku velmi těžko vyčíslitelné.

Jak se zachovat, když na louce najdete srnče? A proč je Česko jedinou evropskou zemí, kde je povolen odlov březích samic? Poslechněte si celý rozhovor.