Nedávné zemětřesení v Turecku uvrhlo lidi do stanů. Stánky a občerstvení tam ale rostou jako houby po dešti
V turecké Antakii žije velká část lidí stále ve stanech. 6. února přišli při velkém zemětřesení o střechu nad hlavou a jsou rádi, že aspoň katastrofu přežili. V zimě hledali ubytování v jiných částech Turecka. S přicházejícím létem se ale někteří vrací do svého města. Spí raději ve stanech na svých zahradách, než aby platili nájem v cizích městech.
Na bývalém fotbalovém hřišti v centru Antakie zřídila radnice improvizované tržiště. Je tu několik desítek dřevěných stánků – sem se přesunuly obchody ze zničených, nebo hodně poškozených domů.
Nezbytná káva
Jsou tu třeba i kavárničky, lidé tady sedí u stolků, popíjejí vodu, kafe, hodně se tu prodává oblečení, tady má pán u stánku kunáfu, sladkou blízkovýchodní specialitu. Dnes je neděle, navíc volební den, který je pro Turky časem vycházek a setkání, takže takhle rušno tu od samotného zemětřesení ještě nebylo.
Saíd stojí za pultíkem před svým stánkem, z velkých plechových táců kunáfu krájí, uvnitř stánku peče další: „Měli jsme cukrárnu v domě na hlavní ulici. Ale už nemáme. A starosta nám tu přidělil tenhle stánek na tržnici, tak pokračujeme tady. Původní obchod byl mnohem větší, teď můžeme dělat jen něco, ale zaplať pánbůh za to.“
Čtěte také
Stánek má štít se jménem Gözde, slavným názvem bývalé cukrárny. Paní Günay se přišla do tohoto improvizovaného obchodního domu podívat. V Antakii žije, dokonce pod vlastní střechou, a říká mi, že na kunáfu do Gözde chodili tak třikrát týdně.
„Dělám to už pětadvacet let. Dneska je tu výjimečně rušno, protože jsou volby. Lidé na ně přijeli ze všech koutů Turecka. A nás si vyhledali, stýskalo se jim po naší kunáfě,“ říká Saíf.
Obchod jinak
Saíd ví, že do původního obchodu už se nevrátí, poškozenou sedmipatrovou budovu čeká stržení. Stejně jako dům majitelů protějšího přístřešku s kávou a oříšky, manželů Sahar a Mahfúze.
„My jsme měli před zemětřesením obchod, docela veliký. Obchod s kávou, oříšky, sušeným ovocem. Ten dům s naším obchodem srovnají se zemí. Bydlet ale naštěstí máme kde,“ popisují manželé.
Hned po zemětřesení z Antakie odjeli, ale před měsícem a půl se vrátili a rozhodli se živnost obnovit aspoň v malém.
„Zdejší lidi měli naší kávu rádi, jsou na ni zvyklí, a když teď přijedou do Antakie, tak se po ní ptají. Kupují třeba čtyři, pět kil, aby si ji vzali s sebou tam, kde dneska přebývají,“ mají radost Sahar a Mahfúz.
Hlava na hlavě
Na místech bývalých domů, vlastně na vyčištěných plochách, a na chodníku před těmi narušenými, do kterých se nesmí, vznikají v podstatě venkovní obchody a restaurace. Vypadají jako stánky, ale často je vlastní lidé, kteří dříve měli restaurace kamenné.
„Čtyři rodiny žijí pohromadě v bývalé restauraci, jinde nemají kde. Někteří bydlí ve stanu přes ulici,“ říká mi majitelka restaurace paní Mijása a ani na chvilku přitom neustává v práci. „V tomhle přístavku jsme otevřeli asi před měsícům znovu.“
Čtěte také
Asi osm stolů pokrytých igelitem, provizorní plechová střecha a igelitová příčka také do ulice, aby sem přeci jenom nefoukalo a nepršelo. A plechovou střechou tu prochází vzrostlá borovice. Tak dneska vypadá zdejší provizorní restaurace.
Život se do Antakie vrací jen velice, velice pomalu. Kdo ale zůstal, snaží se nějak přežít a uživit.
Související
-
Pistácie jsou zelené zlato Turecka. Zdaleka nejvíc ho má Gaziantep
Nejlepší pistácie na světě se pěstují v okolí tureckého Gaziantepu, asi padesát kilometrů od syrských hranic. Propadl jim i zpravodaj Štěpán Macháček.
-
Chalva – tak trochu jiný turecký med
Žádná česká pouť se neobejde bez tradiční sladkosti – tureckého medu. Člověk by si myslel, že pochoutka s tímto jménem má svůj domov v Turecku. Když však po místníc...
