Pistácie jsou zelené zlato Turecka. Zdaleka nejvíc ho má Gaziantep
Nejlepší pistácie na světě se pěstují v okolí tureckého Gaziantepu, asi padesát kilometrů od syrských hranic. Tvrdí to alespoň sami Turci a nedají na své oříšky dopustit. Zelené bohatství se tu sklízí ze stromů koncem léta, praží se a solí, a nakonec se loupe a doslova sype do tureckých cukrovinek. Pistáciím v Gaziantepu propadl i zpravodaj Štěpán Macháček.
Pistácie, pistácie a zase pistácie – to je Gaziantep, světové hlavní město pistácií. Všude kolem něj se až k syrským hranicím táhnou pistáciové sady. Sklizeň skončila v září, což mě pochopitelně zklamalo. O to víc je ale teď pistácií na tržišti pod starým gaziantepským hradem.
Je libo podstromáky?
Turečtí zákazníci se vyznají. Na rozdíl ode mne přesně vědí, co chtějí. Já si ale musím nechat poradit.
„Tyhle pistácie jsou pražené jen jednou, zato tyhle prošly dvojím pražením a jsou křupavější. A tyhle jsou loňské, zatímco támhlety jsou z nové, letošní sklizně,“ ukazuje prodavačka paní Sevgi. „Ty loňské jsou asi o 5 až 10 procent seschlejší, už nejsou tak plné. Podle mě to už není ono.“
Já si ale chci nechat doporučit ty nejlepší. Pistácie se totiž liší také podle způsobu sklizně. Jsou tu takzvané „podstromáky“, které se nechají spadat na plachtu, a také pistácie sklízené přímo ze stromů.
„Tyhle jsou týden venku z pražírny, zatímco tyhle jsou pražené teprve včera. A támhlety červené, ty nejsou pražené vůbec,“ pokračuje v instruktáži prodejkyně.
Zlatavé lákadlo jménem baklavaci
Čtěte také
Kolem tržiště jsou ve starých kupeckých domech – karavanserájích – restaurace oblíbené hlavně mezi tureckými turisty. Jejich předností je nejen hudební produkce, ale hlavně tu najdete spoustu míst, kde mají pistácie už zpracované. Říká se jim baklavaci a v krásně nasvícených výlohách tu nabízejí zlatavé pečivo.
Pan cukrář vidí můj rozzářený obličej a ukazuje mi různé druhy, tvary a velikosti baklavy nadité pistáciemi. Teď zrovna pan baklavaci zavřel svoji cukrárničku a odběhl do vedlejší mešity na večerní modlitbu. Ale mám prý tady u dřevěného stolečku na chodníku počkat, říkal, že je za deset minut zpátky. Prý si dáme čaj a všechno mi vysvětlí.
Když je pistáciová skutečně pistáciová
Na tácek jsem dostal trojúhelník krásně propečené baklavy, ze které úplně přetékají zelené oříšky. Zakrajuju vidličku, a jak stiskávám, z mastného listového těsta vytéká cukr a do všech stran se rozlézají nasekané pistácie.
A aby toho nebylo málo, dal mi ještě cukrář mezi vrstvy listového těsta plát zmrzliny. Zelené, samozřejmě. Zajímavé je, že tahle zmrzlina chutná úplně jinak než podobně barevné točené zmrzliny, které znám z českých zmrzlinovacích strojů. Tahle totiž opravdu chutná po pistáciích. Asi i proto, že v ní pistácie prostě jsou.
Nakonec celou tuhle sladkou parádu aspoň trošku zbrzdí povinná klasická sklenička tureckého čaje.
Související
-
Rozinky zrají pomalu na příkrých svazích Andalusie
Vinaři na jihu Španělska v Andalusii pěstují nízkou révu odrůdy muškát. Sladké hrozny pak na štěrkových políčkách suší na rozinky.
-
Proč se jádro ořechu vlašského podobá lalokům našeho mozku?
V čem všem jsou vlašské ořechy přínosné? Nastiňuje Pavel Maurer
