Na jihu Španělska vrcholí sklizeň pomerančů. Nad budoucností tamních sadů se ale vznášejí otazníky

Čtěte také

Multiovocné stromy nerostou jenom v pohádkách. V jihošpanělské Andalusii se na jejich šlechtění zaměřují už po staletí

Fernando a Joaquin mě překvapí hned první informací – pomeranče prý sklízejí od začátku podzimu do léta. Nevím jak vy, ale já jsem si vždy myslela, že čas sklizně je pouze v zimě, maximálně do začátku jara. Alespoň tedy na Pyrenejském poloostrově – ve Španělsku a Portugalsku.

Půl druhé tuny na jednoho

Teď právě se tady na jihu v Andalusii sklízí odrůda Navelina. Joaquin vysvětluje, že tento druh je velký, sladký a má středně hrubou slupku. Pomerančů je ale řada druhů – od ranějších odrůd po ty pozdní, letní.

V tomto pomerančovém sadu je už všechno sklizené, zbývá jen naložit poslední kamion, který odveze náklad do továrny na výrobu pomerančového džusu|foto: Ľubica Zlochová,Český rozhlas

V tomto pomerančovém sadu je už všechno sklizené, zbývá jen naložit poslední kamion, který odveze náklad do továrny na výrobu pomerančového džusu.

A tak se společně vydáváme k připraveným pytlům. V každém je podle Joaquina 370 kilogramů pomerančů, což bych tedy vůbec nehádala. Šikovný sběrač prý dokáže za sedm osm hodin práce nasbírat až jeden a půl tuny.

Kosmopolitní sklizeň

Při sklizni pomerančů pomáhají především cizinci, stejně jako na jahodových plantážích, kde jsem natáčela dříve. Tam pracovali Afričané, Latinoameričané, Rumuni nebo Maročané, ale Španělů jen málo. A v pomerančových sadech je to stejné.

Podle Fernanda, který řídí dnešní práce, je v Andalusii tolik sadů, že pracovníci pomáhají dokonce až ve Valencii. Odtud potom tamní firmy exportují andaluské pomeranče pod hlavičkou Valencie do zahraničí.

Kilo pomerančů se tu od pěstitelů vykupuje v přepočtu za korunu padesát. V supermarketu stojí stejné množství 20 korun. Cena je ale dost proměnlivá podle toho, jaké je zrovna období nebo jestli si koupíte třeba čtyř- nebo osmikilový pytel.

Mladé pomerančová živnost neláká

Na závěr si mi ještě Joaquin postěžuje, že v tomto odvětví dlouho chybějí mladí lidé. Majitelé soukromých pomerančových sadů a jejich správci jsou většinou starší muži, mladým se tato práce zdá být příliš úmorná a také málo rentabilní.

Čerstvě vymačkaný pomerančový džus ovšem Španělé zbožňují. Dávají si ho k snídani a často i po obědě, k večeři už méně. Od majitele jsem dostala sadu pěti velkých pomerančů, které mi sám utrhl přímo ze stromu. A tak jsem si z nich neudělala šťávu, ale snědla je ještě čerstvé.

Teď už z vlastní zkušenosti vím, že odrůda Navelina, která se sklízí na přelomu prosince a ledna, je vynikající – slaďoučká a šťavnatá.