Lynchburg ve Virginii je krásné místo v kopcích. Okusíte tu americkou historii i jižanskou pohostinnost

10 fotografií

Město Lynchburg dostalo jméno po bratrech Lynchových, kteří v těchto místech v polovině 18. století postavili přívoz přes James River, tedy Jakubovu řeku. Převážel se přes něj tabák sklizený na přilehlých plantážích, aby se mohl dál transportovat k Atlantskému oceánu.

Připomínka místa, kde vznikl původní přívoz bratrů Lynchových|foto:Pavel Novák, Český rozhlas

Dobrovolník v lynchburském muzeu Ed Tinsley ukazuje z návrší nad městem k břehu řeky, kde k obloze chrlí vodu fontána. Ta označuje místo, kde bylo od roku 1757 přístaviště přívozu bratrů Lynchových. Dnes je u parkoviště na břehu jen keři zarůstající široká pramice – ukázka toho, jak nákladní a občas také osobní přívoz kdysi vypadal.

Od budovy muzea je asi nejhezčí pohled na starou část města, ze které vede na vršek široké schodiště se 132 stupni a 5 odpočívadly, na kterých jsou pomníky vojáků, účastníků válek, a to nejen těch dvou světových, ale třeba také té ve Vietnamu nebo v Koreji. A na vrcholu monumentálních teras se tyčí socha vojáka konfederační armády. V době války Severu proti Jihu stála totiž Virginie na straně otrokářského jihu.

Laura Crowe z muzea v Lynchburgu vypráví o obuvnické historii města|foto:Pavel Novák, Český rozhlas

Od tabáku po boty

Nad terasami potkávám Lauru Crowe, která pracuje ve zdejším muzeu. Budova postavená ve stylu novodobé antiky byla dříve sídlem městského soudu, dnes se v ní návštěvníci mohou seznámit s historií Lynchburgu.

„V úplných začátcích byl hnacím motorem hospodářství města tabák, který představoval hlavní zdroj příjmů. Byly tady desítky tabákových skladišť. Odsud se vyvážel hlavně lisovaný dýmkový a také žvýkací tabák. Z dobových záznamů víme, že celé město tehdy vonělo po tabáku,“ vypráví Laura.

„Pak tu bylo několik kovozávodů, které vyráběly různé strojní součástky a zemědělské stroje jako třeba pluhy. A také tu sídlila obuvnická firma Craddock Terry, která byla ve své době největší továrnou na boty v Americe.“

Široké schodiště se 132 stupni a 5 odpočívadly doplňují pomníky vojáků, účastníků válek, a to nejen těch dvou světových, ale třeba také té ve Vietnamu nebo v Koreji|foto:Pavel Novák, Český rozhlas

Jižanská pohostinnost

Dnes už se v Lynchburgu boty nevyrábějí. Firmu velmi zasáhla hospodářská krize ve 30. letech 20. století. Pak sice dodávala boty i armádě za 2. světové války, ale v 70. letech nakonec společnost Craddock Terry výrobu obuvi v Lynchburgu ukončila.

Kvůli bohaté industriální historii i hezkému okolí ale stojí za to tohle virginské město jen tak neminout. „Je to krásné místo v kopcích Blue Ridge Mountains. Dolním historickým městem nám teče James River. Máme bohatou historii a žijí tu skvělí lidé. Můžete tu zažít závan jižní pohostinnosti,“ láká k návštěvě Laura Crowe.

Mohu její slova jen potvrdit – tohle všechno jsem v Lynchburgu našel i já.