Muezzini v Káhiře nahoru na minarety už dávno nechodí po schodech. Ani bakšiš tam nefunguje jako dřív

Praze se přezdívá stověžatá, Káhiře by se mohlo říkat stominaretová. A bylo by to stále ještě hrubé podhodnocení. Minaretů, tedy nezbytných součástí mešit, jsou v egyptské metropoli spíš tisíce. Na některé historické si můžou návštěvníci města i vylézt.

Báb Zuweila je jednou ze čtyř středověkých bran města al-Qáhira, které v poušti nedaleko Nilu založil v desátém století přesně podle urbanistického plánu fátimovský chalífa al-Mu´izz li-dínilláh.

O pět století později přibyly na bráně dva krásné štíhlé vysoké mamlúcké minarety.

Hlas slepých muezzinů přestal stačit 

Pro historickou Káhiru jsou nejtypičtější právě ty z mamlúcké doby, tedy zhruba ze 13. až 16. století. Jedná se o točitá schodiště obestavěná kamennou zdí, schody jsou skutečně úzké, takže při výstupu se člověk neustále opírá levým ramenem o centrální kamenný pilíř.

Muezzini museli být fyzicky hodně zdatní, když pětkrát denně vyšlápli ty desítky strmých schodů až na ochoz minaretu, a navíc prý byli slepí. To údajně proto, aby se nemohli dívat lidem do soukromí jejich domů a bytů.

Později, když ulice Káhiry ovládl hlomoz a klaksony aut a motorek, přestal přirozený hlas muezzinů stačit. A tak se na minaretech objevily tlampače, muezzini přestali chodit po chodech nahoru, a přes tlampače tak mnohem hlasitěji svolávají k modlitbám pěkně ze spodu z pohodlí mešit.

Popojedu kousek tuk-tukem a zkusím se podívat na úplně nejvyšší historický minaret v Káhiře, minaret madrasy a mešity mamlúckého sultána Hasana.

Mám smůlu. Zdejší průvodce říká, že jsou schody na minaret rozbité, a že před lety si tam někdo při výstupu zlomil nohu. Snažil jsem se Šahhádovi nabídnout nějaké všimné, ale málem se urazil. Nějak v poslední době tahle osvědčená metoda přestává i v Egyptě fungovat.

Dej mi bakšiš, ale do schodů nejdu 

Asi nejnavštěvovanější a turisticky přístupný minaret v Káhiře je minaret mešity Ahmad ibn Túlúna. Chtěl jsem sem s sebou vzít nahoru někoho ze zřízenců mešity, kteří se dříve mohli přetrhnout, kdo mě za bakšiš doprovodí, ale už to není, co bývalo. I oni jsou leniví, do schodů se jim nechce, a tak za ten stejný bakšiš povyprávěli jen dole u vchodu.

Čtěte také

Abdalhamíd tady pracuje jako vrátný a hlídač, prostě jako jeden z těch lidí, kteří s mešitou tak nějak žijí, a živí je hlavně ty bakšiše od návštěvníků.

Túlúnův minaret je úplně jiný, než ostatní minarety v Káhiře. Jednak, tahle mešita tu stála už nějakých sto let dřív, než vznikla samotná Káhira, a jednak se na minaret chodí po vnějším točitém schodišti. Celkově tak stavba připomíná spíš babylonskou věž.

A není to náhoda, protože jediný další takový minaret na světě je v Sámarra v Iráku a tamní slavnou abbásovskou mešitou se tahle káhirská právě inspirovala.

Na střechách, kde se pasou kozy

Znovu ty káhirské pohledy z minaretu na střechy zasypané sutí, odpadky. Na některých střechách zdejších mnohapatrových domů se dokonce pasou kozy, těžko říct na čem, a jinde zase mají lidé uprostřed toho šíleného nepořádku posezeníčko na piknik.

Praze se přezdívá stověžatá, Káhiře by se mohlo říkat stominaretová

Asi málo kde může mít člověk tak intenzivní pocit, že se ocitl uprostřed pohádek Tisíců a jedné noci, jako ve středověké fátimovské Káhiře. Tím spíš, když se vyšplhá na jeden z tisíců zdejších minaretů v době muslimského volání k modlitbě. A nejromantičtější je to pochopitelně při modlitbě při západu slunce.

 

Spustit audio

Související