Muezzini v Káhiře nahoru na minarety už dávno nechodí po schodech. Ani bakšiš tam nefunguje jako dřív

Báb Zuweila je jednou ze čtyř středověkých bran města al-Qáhira, které v poušti nedaleko Nilu založil v desátém století přesně podle urbanistického plánu fátimovský chalífa al-Mu´izz li-dínilláh.

O pět století později přibyly na bráně dva krásné štíhlé vysoké mamlúcké minarety.

Hlas slepých muezzinů přestal stačit 

Pro historickou Káhiru jsou nejtypičtější právě ty z mamlúcké doby, tedy zhruba ze 13. až 16. století. Jedná se o točitá schodiště obestavěná kamennou zdí, schody jsou skutečně úzké, takže při výstupu se člověk neustále opírá levým ramenem o centrální kamenný pilíř.

10 fotografií

Muezzini museli být fyzicky hodně zdatní, když pětkrát denně vyšlápli ty desítky strmých schodů až na ochoz minaretu, a navíc prý byli slepí. To údajně proto, aby se nemohli dívat lidem do soukromí jejich domů a bytů.

Později, když ulice Káhiry ovládl hlomoz a klaksony aut a motorek, přestal přirozený hlas muezzinů stačit. A tak se na minaretech objevily tlampače, muezzini přestali chodit po chodech nahoru, a přes tlampače tak mnohem hlasitěji svolávají k modlitbám pěkně ze spodu z pohodlí mešit.

Popojedu kousek tuk-tukem a zkusím se podívat na úplně nejvyšší historický minaret v Káhiře, minaret madrasy a mešity mamlúckého sultána Hasana.

Mám smůlu. Zdejší průvodce říká, že jsou schody na minaret rozbité, a že před lety si tam někdo při výstupu zlomil nohu. Snažil jsem se Šahhádovi nabídnout nějaké všimné, ale málem se urazil. Nějak v poslední době tahle osvědčená metoda přestává i v Egyptě fungovat.

Dej mi bakšiš, ale do schodů nejdu 

Asi nejnavštěvovanější a turisticky přístupný minaret v Káhiře je minaret mešity Ahmad ibn Túlúna. Chtěl jsem sem s sebou vzít nahoru někoho ze zřízenců mešity, kteří se dříve mohli přetrhnout, kdo mě za bakšiš doprovodí, ale už to není, co bývalo. I oni jsou leniví, do schodů se jim nechce, a tak za ten stejný bakšiš povyprávěli jen dole u vchodu.

Čtěte také

Když se v Egyptě zavírají hrobky, nesmějí chybět sušenky a čaj

Abdalhamíd tady pracuje jako vrátný a hlídač, prostě jako jeden z těch lidí, kteří s mešitou tak nějak žijí, a živí je hlavně ty bakšiše od návštěvníků.

Túlúnův minaret je úplně jiný, než ostatní minarety v Káhiře. Jednak, tahle mešita tu stála už nějakých sto let dřív, než vznikla samotná Káhira, a jednak se na minaret chodí po vnějším točitém schodišti. Celkově tak stavba připomíná spíš babylonskou věž.

A není to náhoda, protože jediný další takový minaret na světě je v Sámarra v Iráku a tamní slavnou abbásovskou mešitou se tahle káhirská právě inspirovala.

Na střechách, kde se pasou kozy

Znovu ty káhirské pohledy z minaretu na střechy zasypané sutí, odpadky. Na některých střechách zdejších mnohapatrových domů se dokonce pasou kozy, těžko říct na čem, a jinde zase mají lidé uprostřed toho šíleného nepořádku posezeníčko na piknik.

Praze se přezdívá stověžatá, Káhiře by se mohlo říkat stominaretová|foto:Štěpán Macháček, Český rozhlas

Asi málo kde může mít člověk tak intenzivní pocit, že se ocitl uprostřed pohádek Tisíců a jedné noci, jako ve středověké fátimovské Káhiře. Tím spíš, když se vyšplhá na jeden z tisíců zdejších minaretů v době muslimského volání k modlitbě. A nejromantičtější je to pochopitelně při modlitbě při západu slunce.