Nahé fotky mladých Arabek pořizoval před 100 lety na severu Afriky rodák z Krkonoš Rudolf Lehnert. Některé oceňují i vyznavači drsnějších sexuálních praktik

Egyptskou Káhiru a české Krkonoše spojuje postava fotografa a dobrodruha Rudolfa Lehnerta. Český Němec se narodil ve Velké Úpě před necelými 150 lety. Na sever Afriky ho zavála zvědavost i práce. Lehnertovy snímky jsou nejen výpovědí o své době, ale esteticky také velmi zdařilým dílem.

Stoletým výtahem se vezu do prvního patra krásného káhirského koloniálního činžáku a rázem se ocitám v obrovském bytě s vysokými stropy. Byt ale slouží jako knihkupectví, a hned druhá místnost jasně svědčí o tom, že to není jen tak obyčejné knihkupectví.

Prostor má balkon do rušné káhirské ulice a stěny jsou poseté černobílými fotografiemi v rámečcích. Jsou to hlavně staré snímky Egypta a především Egypťanů a Egypťanek.

Ženy podle ceníku

Édouard Lambelet je Švýcar, v Káhiře se ale narodil a je to nevlastní vnuk Lehnertova obchodního partnera Ernsta Landrocka

Čeká na mě pan Édouard Lambelet, který má k tomuto podniku velmi úzký vztah: „Ženy z Aulád Nájil si bylo možné pronajmout jako fotomodelky. Podle mě měly nějaký ceník, kolik stálo focení oblečených, kolik svlečených do půlky těla, a kolik úplně nahých. Tohle byl jeden ze směrů Lehnertova focení,“ popisuje pětaosmdesátiletý pan Lambelet okolnosti vzniku sto let starých Lehnertových lechtivých snímků.

Nahé fotografie v ohrožení

Édouard Lambelet je Švýcar, v Káhiře se ale narodil a je to nevlastní vnuk Lehnertova obchodního partnera Ernsta Landrocka. A Lehnert prý své „zakázané“ snímky fotil v Tunisku na dvorku svého domku.

„Tady můžete vidět všechny fotografie, portréty, které Lehnert udělal. Ale jen ty, které jsou v Egyptě dovolené. Ty ostatní, ty tu nejsou vůbec. Hlavně za prezidenta Násira, pokud by tu takové fotografie našli, okamžitě všechny zabavili a zničili.“

Roztřídit tisíce starých fotek

S panem Lambeletem listujeme složkami plnými kolem sto let starých fotek. Celá léta pracuje na tom, aby identifikoval místo a datum pořízení fotografií.

V krabicích si lze vybrat mezi tisíci černobílých zvětšenin. Všechny jsou ke koupi a mnohé z nich ukazují třeba Káhiru, jak vypadala před necelými sto lety.

A když fotografie dojdou, tak Saíd a Hasan, kteří teď podnik vedou, přidělají na zvětšovacím přístroji z negativů další: „Ateliér má asi 6 tisíc skleněných negativů. Ty jsou ale teď ve Švýcarsku v Muzeu Élysée v Lausanne. My jsme z nich ale vyrobili mezinegativy a z nich přiděláváme nové zvětšeniny.“

Čtěte také

Saíd Alí pracuje s fotografiemi Lehnerta už 45 let. Všechny původně skleněné negativy jsou úžasně zkatalogizované. Vytahuje jeden šuplík po druhém, všude jsou nadpisy, jednotlivá čísla.

„Tady je zvětšovák s časovačem, vývojka, ustalovač, a používali jsme donedávna české fotopapíry i chemikálie.“ Pan Saíd mi ukazuje fotokomoru, kde přidělávají zvětšeniny podle poptávky.

Rudolf Lehnert ušel dlouhou cestu z Velké Úpy přes Káhiru až na jih Tuniska. 

V Káhiře po Rudolphovi Lehnertovi zůstal fotoateliér s kompletním archivem negativů, kromě těch poněkud takzvaně závadnějších

Nahé snímky mladých Arabek v Lehnertově ateliéru v Káhiře už nenajdete. Brzy by je ale mohli spatřit návštěvníci Muzea Podkrkonoší v Trutnově.

Spustit audio

Související