Mongolské kodrcání

Zeleň kam oko dohlédne, s bílými hříbky jurt a s horami někde v dáli.Do kupé si přisedne jakási mongolská staruška v kožených jezdeckých botách a ve žlutém hedvábném délu, mongolském obleku stejném pro muže i ženy , která si s mistrnou rychlostí, bůhví z jakého záhybu svého šatu vykouzlí cigaretový papírek a tabák, aby si ukroutila cigaretu.

Mongolská děvuška ti donese čaj po ruském způsobu uvařený v samovaru, zaplatíš jakousi nicotnou cenu, popíjíš a zase se díváš na ty kopce a kopečky, zeleň bez konce a bez začátku.Babuška dýmá jako lokomotiva a tak se jí v brzku podaří mít kupé jenom pro sebe.

Na chodbičce kam jsi utekl to všecko žvatlá nepochopitelnou mongolštinou s úsměvy očí a bílých zubů. Vlak si poklidně brouká a tobě náhle připadá ta okolní krajina nějak příbuzná s českou, nechť se geografové mračí, ale je v ní jakási česká měkkost, odevzdanost, ba líbeznost. Jenom ten český děda s fajfkou chybí.

Mijíme podivný baráček na muřích nohou, přežvykující kravku, arata na vypaseném cupitajícím koníku, hnědobílém strakáči. Z odstaveného vagonu na vedlejší koleji vykoukne kluk s kloboukem na hlavě, jinak má palici holou a kulatou jako melounek. Stanice s modrožlutými domky, tři kozy, holčička s krabicí žluťoučkých kuřat jako nadýchaných kopečků. Step je plošší a plošší bez jediného stromu, jenom s hrby jakýchsi ježatých travin připomínajících dikobraza. A krajina je zase bez konce a bez lidí.

Tato reportáž se uchází o vaši přízeň v soutěži Zápisníku zahraničních zpravodajů. Pro své hodnocení můžete využít známkování pod textem - systém je stejný jako ve škole. Reportáže zaslané v druhém kole soutěže můžete hodnotit v květnu 2009. Další informace uslyšíte ve vysílání ČRo 1 - Radiožurnálu každou sobotu a neděli po 10. a 22. hodině.