Moderní vydělává: v Číně staví kopie historických budov

Stavba železnice smrti stála život desítky tisíc lidí. Krví poznamenaný most přes řeku Kwai dnes láká hlavně turisty

• Upravit
• Smazat

Byla to stavba, která sice mohla ovlivnit dílčí bitvy druhé světové války, ale její konečný výsledek by určitě nezměnila. Přesto na ní zemřely desítky tisíc lidí. Trpěli v nepředstavitelných podmínkách tropické džungle a stali se symbolem odporu a hrdosti. Mluvíme o legendárním mostu přes řeku Kwai na thajsko-barmské hranici. A třebaže je tam celý rok mimořádné horko, většinu návštěvníků tam spíše mrazí.

Ne o víkendu, a ne o svátcích – tak zní základní pravidlo, jak se kdekoli v Pekingu vyhnout totálně přelidněným místům. Je neděle, vrcholí Svátky jara a tak jsem tady!

Nejstarší železnice

Jedno z posledních míst se závanem císařství, mandarínů a intrik spojených s poslední dynastií Čchin, začíná na jížním konci slavného náměstí Tchien-an-men. Právě tady kdysi začínala železniční trať Ťing-cha. Spojovala Peking a Charbin a později se dočkala i připojení na transsibiřskou magistrálu.

„Starší železnici už v Číně nenajdete. Vlastně ano, jeden z úseků kolem Šanghaje je ještě starší. Ale myslím, že už je dneska součástí šanghajského metra, takže z něj vlastně už nic nezbylo,“ vysvětluje mi pan Čang.

Pokrok na kolejích

Stojíme v historické budově, která v mnohém připomíná dějiny pražského Masarykova nádraží. I odtud odcházeli do celého světa za lepším životem tisíce lidí a tušily, že se na rodnou hroudu už nikdy nevrátí. Dnes je v budově někdejšího nádraží železniční muzeum, kde Číňané žasnou nad tím, jaký pokrok udělaly čínské vlaky.

„Na to jsem opravdu pyšný. Kdybyste viděli v čem jsem jezdil já jako malý…! Jenže na to, abych jezdil rychlovlakem, nemám peníze. Ale i ty pomalejší vlaky jsou dobré. A bezpečné,“ říká mi jeden dědeček, který nad obrovskou nápravou vysvětluje vnučce, jak je možné, že se vlak udrží na kolejích.

Nefritová ulice

Chci uniknout davům, a tak se tlačím stále dál do nitra staré zástavby, takzvaných chu- tchungů. Právě tady, v chu-tchungu Lang-fang Er-tchiao fungovala kdysi věhlasná Nefritová ulice. Říká se, že když místním tepcům a šperkařům přivezli zboží, tedy nefrit, perly a stříbro, bylo tu prý víc bohatství než v císařově Zakázaném městě.

Originální suvenýr z Pekingu koupíte na tržišti Panjiayuan. Dárek z největšího antiku ve městě prý navíc nosí štěstí

• Upravit
• Smazat

Panjiayuan je jeden z nejdéle fungujících trhů v Pekingu. Kdysi byl vyhlášený hlavně mezi sběrateli mincí, knih a kaligrafie, dnes už je to správná orientální všehochuť. Hlavně starší obyvatelé metropole věří, že drobnost koupená právě tady v prvních týdnech nového roku zajistí, že obdarovaný prožije dobrý a úspěšný rok.

„V době dynastie Ming se tu ale skladovalo třeba také uhl. Dodnes se jedna ze zdejších ulic jmenuje Uhelný trh. Zajděte si tam – široko daleko se tak dobře nenajíte!“ doporučuje čínská průvodkyně a posílá mě do ulice Mej-š’-kchou neboli na Uhelný trh.

Skoro jako originál

Tam, kde vaří vnitřnosti to vyloženě smrdí, kde jsou nudle a zelenina naopak příjemně voní koření. „Dejte mi tuhle rybu. A té rýže nandejte víc,“ pobízí obsluhu mladá Číňanka ve vývařovně nazvané Uhelná komora.

Nad okoralou rybou se tu dozvídám, že celá ulice Mej-š’-kchou neboli Uhelný trh je ve skutečnosti kompletní kopií. Originál zničily Maovy buldozery v padesátých letech minulého století. A jak už to v Číně bývá, napodobeniny jsou velmi zdařilé – a vydělávají velké peníze.